Jasně, plus ty moje nový boty, co si nemůžu vzít. 

Napadlo ma, či v nejakom blízkom okolí od teba neprebieha skupinová terapia. Spýtala by som sa terapeutky.

Jo. A předpovědi slibují další ochlazení! Nenávidím počasí!

Jdu si sem ulevit po jízdě Jindřichův Hradec - Brno. Spolujezdec na předním sedadle moje matka, několik let už kvůli nemoci neřídící, na zadním otec, který mě před dvěma lety znovu dokopal k řízení. Jezdím možná technicky blbě,  nedokonale, umělecký dojem a ohleduplnost k jednotlivým autosoučástkám pokulhává, ale dle mého skromného názoru se to lepší, a hlavně se v první řadě snažím jedit bezpečně (tím nenyslím pomalu, ale s ohledem na situaci kolem sebe). Takže v situacích , kdy jsem si byla jistá, tím, co dělám, máma neustále vydávala pokyny jak mám zpomalit, zrychlit, brzdit,  nebrzdit, předjíždět (ačkoli jediná osoba, která tu dálnici viděla ve zpětném zrcátku jsem byla já), když jsem se poměrně ostře ohradila a snažila se jí vysvětlit, že mi tím nepomůže, akorát mě rozptyluje, začala kritizovat jízdní styl, který ničí auto. Když mě táta na něco upozornil , hned se máma  přidala, nejlépe ještě s nějakou modiifikací, asi abych si  při rychlém rozhodování mohla vybrat z více možností. Tak nějak mi to připomnělo, proč jsem tehdy brzy po autoškole přestala jezdit. 

 jako bych slysela manzela kdyz jsem zacinala ridit. To chce upozornit, ze jeste chvili a mohou si vystoupit a jit pesky. U nas to docela funguje. Haha ted se tak nadechl kdyz jsem udelala neco podle nej blbe, a na moje coje se ozvalo: ja se ucim mlcet :D tak rikam at se uci rychleji :D

Úplně stejně! S manželem jsem kdysi, ve svých řidičských začátcích, zastavila u krajnice a řekla mu, že bud si vystoupí, nebo bude mlčet. Dnes zcela v pohodě, a je rád, když ho vozím.

Moje matka mi také, když jsem jí vezla, kafrala do řízení (!je neřidič!) Udělala jsem to stejně. tenkrát se urazila a zbytek cesty mlčela. Podruhé to zkusila, když jsme jely od bratra. Bylo to na dálnici, tak jsem na to šlápla a ona hrůzou ztuhla, křečovitě se držela a nevydala ani hlásku.  Od té doby si dává pozor a já ji pro jistotu neposazuji dopředu, ale jedině dozadu. A mám klid.

musim rict, ze mam rada zimu a leto mene, ale toto pocasi nebavi uz ani me. ale kdovijak je v Recku, jste si jisti, ze tam nesnezi? mozne je totiz uplne vsechno.

jestli tehdy=s půjčeným autem rodičů tak to jasně. ale dneska při prvním (fakt prvním) náznaku takového chování přibržďuju u krajnice... a na dotaz: chtěl/a sis vystoupit, že? skutečně to funguje.

Deptá je slabý slovo. Pozítří jeden stupeň... můžu si vzít lodičky? Ok, zmrzlí muži, ale co bylo to před tím? Dívám se na výhled do 17. 5. a 20 stupňů nedosaženo ani jednou.

No,  budu muset přitvrdit, příště  . Zhruba u Velkého Meziříčí jsem se zeptala, odkud si myslí, že by byla do Brna schopna dojít pěšky,  ale zřejmě to pochopila jako řečnickou otázku. 

To jsem ráda,že je tu víc stížností na počasí,když si doma povzdychnu,všichni kolem mě poučují,že je jaro a ne léto. Ale i jaro už umělo být vlídnější.

v Recku je ted osmadvacet od patku zacne pres tricet.

S tím by EU mělo něco dělat. Je značně diskriminující mít takovou zimu, když oni mají takové teplo!

jo, je to nespravedlivy!!

Konec dotací! 

Pripajam sa k staznosti na pocasie. Dnes rano boli 3 stupne. A znovu som chorá. Za poslednych 6 tyzdnov uz druhy krat. Potrebujem k zivotu aspon tych 20 stupnov 

Stěžuju si na boty. Všeobecně a jmenovitě na ty metalické růžovky, co jsem se tu nad nimi před časem tak rozplývala, že jsou pohodlné. Tvářily se neškodně a vyčkávaly, bestie! Pravou tvář projevily až ve chvíli, kdy jsem nadšeně zakoupila jejich černé sestry. Okamžitě se změnily v krvežíznivé bestie a vyžraly mi ze strany do nohy díru! 

(Jo, jediná výhoda zimy byla, že zimní boty, patřičně vyfutrované ponožkami, mi obvykle neusilují o život)