Nedávno jsme s kamarádkama měly bilanční rozpravu, našim dětem je většinou kolem 14-17, a přišlo na přetřes i to jídlo. Vesměs jsme se shodly, že to různé "vysírání" dětí s jídlem bylo úměrné s naší mírou tolerance toho prudění. A ta tolerance dost závisela na pocitu, aby dítě nemělo hlad, aby mu něco nechybělo, pak taky vliv okolí divící se, jak málo to dítě jí apod. A přitom to paradoxně vedlo k tomu, že pořádný hlad děti ani nepoznali a pestrá a vyvážená strava se díky ústupkům taky moc nekonala, čím větší ústupky se dělali. Ale ve finále jsou to puberťáci, kteří žijí a jsou v podstatě zdraví. Zpětně bychom to jídlo tak neřešily, ale tak teď už je nám toto poznání dost k ničemu :-)
A největší paradox na tom je, že z té naší skupiny jediné dítě, které nemá ani jednu plombu v zubech je dítě, které bylo kojené asi týden a zhruba do deseti let jedlo jen tři jídla, dodnes pije jen sladké pití. A to kamarádka přiznávala, že na to čistění nebyla zrovna důsledná, když byl malý.
Pinot Noir Taky některé polévky ráda vařím z vývaru. Ale na druhou stranu ten vývar je v chuti poznat, takže pak je tak chuť v určitém směru unifikovaná. Ráda to střídám.
JankaM Ono to neřešení jídla ve zdravé míře je ku prospěchu.