Já jsem celý dětství chtěla nějaký "zviřátko", ale nikdy mi nebylo dopřáno, ani prarodiče neměli... pak jsem žila v emigraci, tam mě to ani nenapadlo, vrátila se do Prahy, vlastní bydlení... a tak až po třicítce jsem si pořídila svýho prvního psa, a jako začátečník hned ridgebacka... Zina ...ale teda musím říct, že před vlastním pořízením jsem si cca rok nastudovávala povahu plemene, výcvik, speciální požadavky, péči o zdraví atd. ... rok jsem pak se Sárou byla "na mateřský", fakt jsem nedělala nic jinýho než výcvik, hraní, procházky na Petřín, na Ladronku (to tam ještě nebyl ten okruh pro bruslaře a scházeli se tam majitelé větších plemen), diskuse o výchově a výcviku na "mujpes", kam tehdy chodil radit Desenský... no a s Ronýskem už to šlo levou zadní - ale taky jsem ho neměla od miminka, bylo mu 1,5 roku, když jsem ho adoptovala, a má zlatou povahu

My sme vždy doma mali psa, vždy nemeckého ovčiaka.

Iba raz sa k nám Primorsko malý biely miešanec spica a to bol teda dedinský tulac, všade bol, všade ho krmili

Naši zas po ňom mali vlciaka.

My sme si ako prvého psa do bytu kúpili jazvečíka, to bola pani domu. Milá, chytra, tá vedela aj koľko je hodín a vozíka sa v košíku na riditkach bicykla.

Museli sme ju utratiť potom ,ako stratila cit v celej zadné partií, bolo to hodne náročné.

A teraz je s nami RR ,mne príde že je to prerastený jazvečík. Tiež taká milá povaha. Proste naši psy sú všetci hrozne laskavi, pritulni a milujúci

Za mňa PES DO KAŽDEJ RODINY

Já chtěla vždy psa. Ale do městského bytu máma nechtěla. Pak jsem byla jeden čas v rodině, jde měli jorkšíra, buldočka a pudla. Kdybych někdy psa, tak pudla. Chytrý, aktivní, ale i gaucak, a nelíná. 

Když jsem si pořídila vlastní bydlení, zvážila jsem své možnosti a životní styl a pořídila si kocoura. Pak druhého. Vybrala jsem si ragdolla, což je prý kočka s psí povahou. Každý kocour je jiný, ale každý úžasný. Jeden i aportuje. Což uměl od koťátka, nic jsem ho neučila.

Malvin Taky jsem vždycky chtěla spíš psa a nakonec máme ragdollku. Aportovat neumí, ale na jméno slyší, chodí za mnou jako pes. Jsou zlatý, mazlivost neuvěřitelná, jen vykoupená množstvím chlupů úplně všude.  

RoSa No ridgeback je taková vyšší dívčí, imo, teda pokud jde o lovecký sklony a reakci na větší psy stejnýho pohlaví. Jinak je to po dospění v podstatě gaučák, pes, co si strčí hlavu až do kamen, a skvělej rodinnej pes, je věrnej a ostražitej, hlídá bez zbytečnýho štěkání, zbytečně se nenamočí a údržba probíhá otřením utěrkou :-D. Já jsem se bála tý ostrosti x jedincům stejnýho pohlaví, poznala jsem jich docela dost a většina jich po dospění byla protivná na ostatní psy, když to vypadalo trochu jako soupeř. Hlavně teda kluci, feny mi přišly na tohle snadnější. Máma to teda nakonec zvládla i odbrourali ty tendence k lovení v silně zazvěřený oblasti, ale trvalo to pár let a dřinu s trenérkou, co jezdila i knim. Se Cidem, když vidím neznámýho urostlýho RB, tak chytám vodítko trochu pevnějc, ale pořád pro ně mám slabost .

Ja jsem jako dite chtela jakekoliv zvire a meli jsme morcata a krecky. Takove to "poradne" zvire typu pes nebo kocka nasi nechteli pritom jsme byli furt doma (nepocitam 10 dnu dovolene v lete). No ted nemame doma zadne a deti by chtely. Psa uz nechci, protoze to je treti a dite a nemam kapacitu na vychovu a navic jsme ob vikend pryc. Kocku si ted poridili nasi potom, co se prestehovali do domu a ja ji chci jeste vic, nez kdy predtim. Jakoukoliv.

My máme toho už tady zmiňovaného jorkšíra, druhého v řadě. Chtěla jsem něco trošku většího, westíka nebo kavalírka, ale manžel rozhodl a i já jsem nakonec spokojená tohle plemeno je tak trochu poznávací značka naší famílie, momentálně jich máme v nejbližší rodině 7, pravidelně se scházíme v počtu šesti kusů, to už je trochu dovočina ale jsou to povahově dobří psi, jen jedna je nervní z větších setkání (takže když se sejdeme všichni, někam se odklidí) a jeden pes je dost teritoriální (takže když jsme u nich na návštěvě, psa dají na zahradu, aby nelítal kolem každého, kdo se zvedne ze židle), jinak jsou to mazlíci, a k tomu i dost fyzicky aktivní - prostě teriéři. 
Trochu na houby je, že jak jsou malí, spousta majitelů nepovažuje za nutné je cvičit, takže se pak venku chovají všelijak, přitom podle mé zkušenosti potřebujou dost zaměstnat hlavu a i tělo, ale my jsme měli a máme spíš takové ty fit větší kusy (na horní hranici toho, co připouští standard), ti menší tak moc zdatní nebudou. S předchozí fenkou jsem třeba dělala rekreačně agility a moc jí to šlo.  

Zina zajímavý... já mám zkušenost s klukem i holkou, a ty holky mi teda připadaj jako větší oříšek, jsou to pěkný megery! to kluci jsou vesměs takový joudové... ale taky může bejt vostrej, to jo... ale víc potvor procentuelně je mezi fenama bych řekla... Sára mi dala víc zabrat, povahou, loveckýma pudama, paličatostí... ale jak píšu: Ronny už přišel jako skoro "hotovej pes" a taky byl druhej v pořadí, tak už mi to třeba tak složitý nepřipadalo... a ta jeho zlatá povaha: jemnej, citlivej, vnímavej - měla jsem obrovský štěstí a netušim, jestli se to dá poznat třeba už při výběru štěněte

Myrtila a to je ten správny pes potom.

Práveže je viac vidieť tých psov bez výchovy, keď niečo je zlé , strcim ho do kapsy a potom sa takto o nich nepekné vraví. Ale inak ja som ich veľa nepoznala a všetci, okrem jedného, boli nevychovani mali nervaci. 

rasaNori je krasnej :-)

Janulik03 No, já si těch malých psů hodně všímám, jak taky máme malého, a je to fakt třeba půl na půl, psi v pohodě a ti uštěkaní nerváci.
Druhá věc je, třeba naše první fenka byla v pohodě, dokud nám ji několikrát za sebou nezvalchoval velký pes s páníčkem někde v háji, z dálky volajícím "on si chce jenom hrát" - pes vždycky vážil víc než 10x tolik než ten můj (nezapomenu hlavně na dva středoaziaty, dohromady tak 100 kilo, to jsem se i já málem po... strachy, a páníček z dálky řval, že to jsou štěňata a chtějí si hrát, no, nakonec fakt chtěli, naštěstí). Pak se před těmi velkými klidila, nebo když k ní běželi, tak na ně štěkala, protože se bála. Taky pak zvenčí vypadala jako nevychovaný nervák. Ono to je málokdy černobílé. 

Myrtila jo, proto jsem radši chodila socializovat na ten plácek vyvrhelů/velkých psů - abysme v parku neděsili ty čivavy a spol.

Myrtila rozumiem, ono najlepšie je keď sa k tomu vyjadrí ten čo tomu rozumie. Ďakujem za vhľad

RoSa Hele, ona byla v pohodě i s velkými psy, dokud si ji nepováleli mezi tlapami. Byla z chovatelské stanice, kde měli jorkšíry a borderky, takže na ty velké byla zvyklá, i ze cvičáku z těch agilit (neměli jsme lekce rozdělené podle velikosti). Ty blbý zkušenosti jsme nabrali v brněnských ulicích, kde by teda pes ani neměl být navolno. 

Myrtila kamosce takhle pejska nejaky ten"chce si jen hrat" zmrzacil:-( ja psy rada ale pejskari to je mor

viktorka_od splavu To je pak fakt smutný Oni si ti majitelé větších plemen podle mě neuvědomují ten obrovský váhový rozdíl mezi jejich a malým psem, že to je, jako kdyby na člověka skočilo něco, co má třeba půl tuny. (To necílím na nikoho tady.)

viktorka_od splavu jo, pak jsou lidi s malejma pejskama za hysterky, když je radši zvedaj, ale pro miniaturního psa

je krajně riziková i ta hra, mne přijde praktičtější pes s minimalne 10 kilama (a do 30 max, jinak uz ho nezvednu) 

v MHD byl teda rizikovej i ten desetikilovej, jak všichni čumí do mobilu a ne pod nohy 

Karja za mě je ideální rodinný pes nemjaký menší chrt. Jsou to líní kočkopsi, moc netrpí na žádné nemoci... třeba ti buldočci se na veterinární péči v 90% případů dost prodraží... Ale teda sama taky přiznávám, že jestli budeme žít ve městě, dám si od psů pauzu, protože 2 děti a pes v bytě plus naše koníčky a aktivity, to je fakt na hlavu. 

MPLee jj, já si také neumím představit mít psa v bytě, a vy jste takový hodně jako stále někde v trapu no;-)

MPLeejaké plemeno je třeba menší chrt? Já jsem si právě vždycky myslela, že ti chrti potřebují nějakou speciální péči, nebo že je to něcim nějak náročné plemeno, asi za to může ten nestandardní vzhled...Jako mne se hrozně líbí, měli jsme doma obrovskou encyklopedii psů, když jsme byla malá a ti chrti mě jako malou uplne fascinovali...ale dcera si přeje něco jako westika, prostě takovej bílej smeták, představují si, jak by se tvářila, kdybychom domu přitáhli chrta.