Máš plné právo nebýt pozitivní. "Zhroutit se" není slabost, ale obrana organismu, kterou nelze vyčítat, stejně, jako nelze vyčítat zlomené noze, že tě neunese. Jaku už psaly přede mnou - asi změna medikace a klidně i hospitalizace.
Myslela sem sílu pro sebe, ne pro jiný..
vis co, dobra zprava je, ze ti to dochazi, ze je neco spatne. obcas clovek musi padnout na hubu, aby mu to definitivne doslo. takze vykasli na vsechno zbytne, hlavne na vsechny svoje pribuzne, co komu vykladaji a nevykladaji. nekteri lidi si do huby nevidi, starej se o sebe a psy, pripadne o kamarady, na kterych ti zalezi, ale co mysli sousede, to ti muze byt fakt srdecne jedno. ja si myslim, ze je na miste se odstehovat nekam daleko, tak bych to rozhodne resila ja. ale to jsme uz probirali, pokud to neni cesta pro tebe, budes muset vymyslet neco jineho, jak je odstrihnout.
dovolit sama sobě vypnout jsem myslela já
Jo tak
S dnem skotu na silnici zcela souhlasim, taky jsem dnes mela pocit, ze to je extra....
Já ten tvůj příběh čtu už dlouhodobě a vím, že jsi psala, že jsi v péči psychologa, ale pokud začínáš být už vyloženě depresivní, tak to je něco, s čím si psycholog už asi neporadí. Nechtělo by to zvážit i psychiatra nebo alespoň nějaká lehčí antidepresiva, která by ti tu sílu dodala
?
Já vím, že spousta lidí se k tomu staví ostýchavě, ale až u mojí mamky jsem poznala, že někdy jen samotná terapie nestačí a v některých případech jen potřeba tomu pomoct ještě takhle.
Nebo už máš i tuhle odbornou pomoc?
Jinak vím, jak těžké je se od dominantní matky odstřihnout. Moje matka to s mou letitou podporou dokázala až v důchodovém věku a fakt nic jiného, než úplné odstřihnutí se na tohle nepomáhá. To tu radí holky dobře. Takže Ti držím palce a přeju, ať Ty tu sílu k tomu najdeš mnohem, mnohem dřív
.
na odlehceni jedna velmi prizemni stiznost - koupila jsem na netu rtenku s napise Never too old to go nude, ze to bude dobra drobnost k narozeninam a bohuzel dorucena rtenka ma tu nalepku nalepenou tak, ze je videt, ze pod tim je neco jineho, takze to vypada, jako bych si to vyrabela doma na tiskarne 
jsem právě zjistila, že jsem se celou dobu mýlila, když jsem si myslela že ty popisy jak někdo v mysli "vidí" různé věci úplně do detailu jsou nadsázka, básnická licence... ale nazývat to afantazie to mě fakt naštvalo!
Tak ako tu už bolo spomenuté, asi by najviac prospelo presťahovanie sa do iného mesta, prípadne štátu... Ak to nejde, vysťahovať sestru (ak si to už nespravila), vymeniť zámky na dome a nové kľúče nedať nikomu.
Ani tá hospitalizácia nie je až taký zlý nápad. Ak sa bojíš o psov, možno by ti otec alebo kamaráti z cvičiska vedeli s nimi pomôcť na pár týždňov. Určite by sa o nich niekto postaral.
Každopádne, mysli hlavne na seba a vykašli sa na ostatných. Čo si myslia susedia, to je úplne nepodstatné.
a co - to máte?
palahniukowa Držím moc palce, ať se vám povede ty dvě konečně odkázat do patřičných mezí. Jestli jsem to dobře pochopila, tak máte dům, ze kterého se vám asi nechce, nechcete/nebylo by snadný ho prodat nebo pronajmout a začít někde jinde. Je to těžký, pokud je vaše matka taková, tak jinak než utnutím všech kontaktů, se to asi bohužel nespraví. Co o vás vypráví, na to bych se taky vykašlala, ono je to spíš pro okolí maximálně otravný, ať už o vás šíří cokoliv.
mam take desive zachvaty pragmatickej racionality - uz som napr. uzavrela semester a prerozdelila psom peniaze na sporiacich uctoch a pod.
Psi ti na peníze kašlou, ti chtějí abys s nima šla ven! 
Mimochodem jedinej, kdo by nutně potřeboval psychiatra a delší hospitalizaci, je jednoznačně tvoje matka. Kašli na to co roznáší po sousedech - buď jsou sousedi normální a vědí, nebo nejsou a pak ti můžou bejt ukradený. A tvoje ostuda to není.
Nemá náhodou matka se sestrou zálusk na ten tvůj dům? Že by tě chtěly dohnat až ke zhroucení a prohlášení za nezpůsobilou? Potom by si s barákem mohly dělat co chtějí...
No ale takovou radost jim přece neuděláš, nebo?! 
No, podle toho co jsme tady už slyšely, se to zdá celkem reálný. Zvlášť když vědí, že je P. celkem v tomhle ohledu snadná oběť.
Tak zrovna bych jim tu radost neudělala!!
když si představím psa, tak ho nevidím, i když si všelijaký psy třeba klidně v duhových barvách nebo se třema hlavama představit samozřejmě umím. vlastně je to snazší s očima otevřenýma. když je zavřu tak mám prostě tu tmu a netušila jsem že to někdo má jinak
tak viděla bych nějaký nesrovnalosti v tom, co znamená vidět, pokud má člověk zavřený oči. Když zavřu oči, tak teda kromě tmy taky fakticky nic nevidím, ale psa nebo cokoliv si představit dokážu. pochopila jsem to tak, že tu afantazii má člověk, kterej si nepředstaví prostě nic.
"Zavřete oči a představte si například psa. Vidíte jeho uši, barvu srsti, jeho ocas a mnoho dalších detailů. "
no to já teda nevidím nic takovýho, ani moje mysl negeneruje žádný obrazy teda:-)) myšlenek se mi hlavou honí hafo, ale nic vizuálního
