Znala jsem holku, která měla po prvním dítěti dvojčata taky snad do roka, max do dvou. To už přesně nevím. Ale ona s nimi pracovala na poloviční úvazek! Nechápala jsem to už u toho prvního, ale když v tomto režimu jela i po narození dvojčat, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit. Taky jsem pracovala, ale v péči o dceru jsme se dělili. A byla jedna. Ona na ty děti byla většinou sama. Prarodiče daleko, muž dělal velkou kariéru, žádných pouze 8 hodin v práci, a byl často pryč i na několik dní. Ona ty děti kojila, vařila jim, obíhali plavání, kroužky apod. Dlouho byla zdrojem mé frustrace.

Jos Ano, to máš pravdu. Pobyt s dítětem v nemocici nebo vážná nemoc blízkého dá člověku velkou lekci. Mě to naučilo hodně trpělivosti, pokory a pocitu vděčnosti. Dřív jsem to zdraví a život brala samozřejmě.

Zdraví je nejdůležitější, všechno ostatní už se nějak udělá, ale taky to všechno ostatní může být zdrojem stresu, který to zdraví umí taky pěkně nahlodat. Bohužel to často pochopíme, až když se to začne sypat. 

continuity To máš taky pravdu.

Aranel haha, já měla pokaždé ms do tří měsíců po porodu, kojení nekojení

Já můžu posoudit odstup 2 nebo 4 roky. Dva jsou lepší, ale ze začátku náročnější. 4 jednodušší, nudnější a chce to víc kompromisů ohledně programu a dělení dětí od sebe. A zase takový rozdíl v náročnosti jako je třeba při odestupu šest, osm a více let to není.

continuity tak! Teta má děti rok od sebe a rozjelo jí to doživotní deprese.

A taky to, že může být ještě hůř, neznamená, že není nárok na stížnosti.

Aranel ja jsem dostala menstruaci u obou dětí taky az skoro rok a pul po porodu, myslim, ze je to spis obvyklejší, dokud clovek koji, i kdyz i ty rychlejší  nástupy jsou normalni 

Potrefenáhusa průměr je snad 15m nebo kolik. Ale znám víc žen, co to měly jako já. Ne, že by to byla nějaká výhoda, ale po dvou letech nevím, jestli bych nebyla už nervózní.

Evaeva Tak když nebyl nervózní můj gynekolog, tak jsem nebyla nervózní ani já ;o) ale teda po prvním porodu mě to trochu štvalo, protože jsem původně chtěla mít mezi dětma dva roky, protože mi to připadá pro sourozence jako nejlepší rozdíl.

DruI taky že je

Chápu to, mně vlastně vůbec před tím nenapadlo, že by mi do plánovaného rozestupu hodila vidle zrovna ms

Aranel ja taky az po dvou letech, ale kojenim to uplne neni si myslim

DruI No, já jsem rok po prvním porodu začala synovi opravdu hodně aktivně nabízet jídlo, aby se kojil trochu míň a naběhl mi cyklus (tahle část strategie mi vyšla), protože přesně, chtěli jsme to zkusit, mít děti 2 roky od sebe. No tak je máme po 4 letech

Evaeva No, mně do toho hodilo vidle kromě mých rozhašených hormonů taky to, že jsem už byla geriatrická matka ;o) Nám u obou dětí trvalo víc jak dva roky, než se zadařilo.

Ale ten čtyřletej rozdíl nakonec taky není špatnej, co mladší pochopil jak se hraje s někým, tak si spolu dovedou hrát hrozně hezky (pokud se zrovna nezačnou rubat ;o)

Máme skleněnou čajovou konvici, celou skleněnou včetně sítka. Muž před dvěma týdny rozbil to síto, tak jsme objednali nové. A co jsem teď při mytí rozbila já? Tu konvici

DruI ale jo, oni si taky začínají hrát, ale je to mega rozdíl oproti tomu vztahu, jaký mají ti starší. Oni spolu fungovali opravdu nádherně v tom předškolním věku, i spolu trávili mnohem víc času, to samozřejmě hraje roli, podle mého hodně velkou. Všechno má něco, výhody i nevýhody, ale řekla bych, že větší odstup je lepší pro rodiče, menší pro děti. I přijetí sourozence, když jseš "baby" čtyři roky je jiné než když dvaI když v tomhle zrovna hraje velkou roli, že byl čtyři roky ten mladší.

Priznavam se, ze tyhle debaty o tom, jak brzo po prvni porodu otehotnet, aby deti mely spravny rozestup, mi prijdou docela usmevne. V dobrem, nevysmivam se. Stejne jako predstavy nekolika lidi okolo me, ze za rok se prestehuji do noveho bytu/ vezmou se, vysadi antikoncepci a do roka maj potomka. Fakt kolem sebe nemam moc lidi, co by meli dite na prvni dobrou. Vyrazne vic je tech, kteri si na deti par let pockali.

Jako ja uznavam, ze jsem asi specificky pripad, ale od naseho rozhodnuti mit prvni dite k jeho narozeni to trvalo presne tri roky. A to mi bylo 26, kdyz jsme zacali. A druhe nebude, protoze onkolecba a jeji nasledky na mou plodnost...

Jinak ja jsem z rodiny, kde maj deti planovane fakt velke vekove rozestupy. Oba moji rodice maj sourozence mladsi o pet let, ja mam brachu o osm a bratranec a sestrenice jsou o trinact. A vsechny matky si to strasne chvalily, ze ani jedna nechtela mit deti blizko u sebe, ze bylo fajn se vratit k praci a nejake realizaci a pak si od ni na druhe materske zase na chvili odpocinout.

Evaeva kamaradka ma dva syny dva roky od sebe, pet a tri roky, a je z nich nestastna, ze se deti navzajem nesnasi. Porad se rvou, nejsou ochotni si spolu hrat a starsi mladsiho vetsinu casu od narozeni ignoruje. Takze to fakt neni vekem, ale povahou

dzizisketa - úprimne som sa zasmiala, prepáčte !

Já mám zkušenost s otehotnenim obojí - s prvním manželem to nešlo léta, nakonec jsme se kvůli tomu rozvedli. S aktuálním partnerem to bylo 2x na první dobrou, jak se říká: stačilo, kdyz po mně hodil trenky. Takže já jsem tým radši plánovat, než pak řešit neželané těhotenství. 

Zuzuli jasně, že je to i povahou. Ale jak si můžou hrát děti šest let od sebe. Vždycky je to tak, že starší si hraje s tím mladším, nikdy se nedoběhnou, mladší bude ocásek. A samozřejmě, že nic není černobílé, má to jiné výhody a někomu to může vyhovovat. A taky nemám děti tak od sebe, jak jsem chtěla.

Já věděla od puberty, že budu chtít děti tak nějak dva roky od sebe, a naplnilo to moje očekávání. Stejně jako moje očekávání naplnil ten větší odstup.

continuity já nemám na první dobrou žádné dítě. První přišlo dřív a další později. Ty neplánovaná těhotenství mají svoje kouzlo, když je to "v mezích zákona"