continuity my jsme cín kdysi lili s tátou a přesně, vyšel mi hezký přívěsek. Já asi koupím tu sadu, pokud na ni natrefím, ať mají radost.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
continuity nam to teda neslo.
Kokoska Určitě vím, že jsem nevymýšlela žádné extra složitosti. Prostě jsme si na to najednou vzpomněli, vyndali kovovou misu a šli to udělat.
continuity tak jste byli sikovni, my jsme selhali. No at se o Vanocich nestane nikdy nic horsiho.
Ja mam takovou divnou stiznost a asi to pak smazu, ale ted fakt nevim, jak se k tomu postavit.
Dneska jsem mela svou pravidelnou pulrocni kontrolu na onkologii a jsem nastesti v poradku, slavim tri roky v remisi. Az na to, ze to "slavim" tichou domacnosti, stejne jako tu pred pul rokem a pred rokem. Muz se mnou nemluvi, protoze jsem si tam okamzite nedomluvila termin rekonstrukce prsu. On proste jen odkyve, ze vsechno dobry, a pak zacne pokazde hystercit, ze ty novy prsa furt odkladam. Ze je sice hezky, ze mi onkolozka rekla, ze po plosnem ozarovani se dela nejdriv za dva tri roky, az se vsechny ty tkane zahoji, aby se snizilo riziko, ze se to nepovede a bude treba reoperace. Ze mam jit okamzite nekam jinam, tam mi urcite reknou, ze to pujde hned a ja to jen zdrzuju.
Jenze ja proste trvam na tom, ze na svym zpusobem zbytecnou estetickou operaci pujdu jen ze sve vlastni vule a ve chvili, kdy ja se na to budu citit. A kvuli sobe, ne komukoliv jinemu. Moje telo, moje pravidla. Porad to je operace se vsemi riziky a ja mam jeste chronicke bolesti z te prvni, zivotne dulezite.
My dneska sli i s dcerou po te onkologii na obed, ja tam rikala, jakou mam radost, ze je vse v poradku a on tam spustil tu svou ublizenou litanii, ze nenaklusu na plastiku hned zitra. Ze prej to porad odkladam a ve ctyriceti mi reknou, ze na nova prsa jsem uz moc stara a neudelaj mi je a on se jich nikdy nedocka 
A Od toho obeda se mnou nemluvi a tvari se desne ublizene. A tohle mame po kazde kontrole? To jako fakt, ze jsem ziva a zdrava neni dost? Ctyri roky zpet jsme ani nevedeli, jestli se doziju dalsich vanoc.
Pritom kdyby tam nezacal vyvadet, tak bych mu treba rekla, ze jsem to na onkologii probirala, doktor volal na plastiku a pak mi dal cislo na sestru, u ktere se mam objednat na konzultaci. Ale konzultaci, porad si vyhrazuju pravo z toho vycouvat, pokud to vyhodnotim jako moc velky zasah.
Zuzuli no nevim, co napsat. Tak jen
Zuzuli tyjo ja te fakt chapu. Prijde mi to od nej hodne hnusny. A je to jen tvoje volba!
...děláš moc dobře, jsi nesmírně statečná, že jednáš tak, jak to cítíš Ty..!.
No, a teď trochu odbočím, osobně říkám, že ve vztahu to má vždy "náročnější" ten "chytřejší, moudřejší"(v tom nejlepším smyslu slova).
A to jsi tady, myslím, Ty.
Takže vykomunikovat celou situaci k obapolné spokojenosti je vlastně nejspíš na Tobě.
Až bude doma jakž takž pohoda, někdy po jídle třeba, bez přítomnosti dětí, řekla bych Tvému muži(jak Ti půjde, co nejpohodovějším, nejklidnějším tónem hlasu, skoro jakoby chápavým), že vím, že je to pro všechny velmi náročná situace, únavná, vyčerpávající, fyzicky a samozřejmě nesmírně i psychicky, která ke všemu trvá dlouho a vlastně podprahově v sobě člověk/určitě všichni zúčastnění/ má určitě nějaké strachy, obavy a tak, ale že, ve vší úctě, je to Tvoje tělo, a že právě v zájmu fungování rodiny, musíš být Ty v relativně největší pohodě, klidu, srovnaná s tím, jak co s Tvým tělem bude a nebo nebude. A že ho naprosto chápeš, že se mu líbí ženské tělo, tak, jak má být a že i Ty se s prsy cítíš lépe(teda jestli fakt jo, nevím, jak to máš.?.), ale že kdy "do toho" půjdeš, nemůžeš zaručit, protože si potřebuješ být vnitřně jistá svým postupem s ohledem na všechny a na všechno. Nebo tak nějak, no...
A ono taky, možná, myslím,
že pro něj to není jen jakési mužské sobectví, že Tě chce "s kozama",
ale asi i podprahové/nepřímé uklidnění(= to že budeš mít ta prsa), že jsi v pořádku, že už asi nechce zažívat ten strašný strach o svoji milovanou ženu, mámu svých dětí, chce nějakou jistotu asi, že bude zase všechno dobrý, že mu nikam nezmizíš...
Zuzuli To je fakt blbá situace. Přála bych ti, aby se mu rozsvítilo a pochopil tě
Zuzuli rozumím tvému postoji. tvoje tělo, tvoje pravidla. To je absolutně v pořádku
Na druhou stranu by bylo opravdu dobře, kdyby se vám to povedlo nějak vykomunikovat, alespoň k oboustrannému smíření, když už ne spokojenosti.
Podobně jako Miru mně tam napadá strašně moc vrstev a různých podvědomých pocitů a strachů, že si dokonce myslím, jestli to není téma do terapie.
Držím moc palce, ať to zvládnete.
...souhlasím.
Ono hodně lidí neumí mluvit narovinu. Bojí se, stydí, připadají si trapně a tak své strachy všeho druhu "schovávají" kolikrát do reakcí, které jsou pro druhé nepříjemné nebo často nepochopitelné.
Je nesmírně důležité prostě komunikovat.
Bez tlaku, výčitek, prostě sebrat odvahu a narovinu pojmenovat to, jak se kdo cítí, čeho se bojí, atd.
Pokud to sama dvojice nezvládne, pak klidně s pomocí třetí strany...
Věřím, že to Zuzuli s chlapem nakonec zmáknou
Miru ty vnitřní strachy se komunikuji hrozně blbě, člověk si to kolikrát sám nepřipouští, má přes to nějakou racionalizaci, i v ty terapii to vylézá postupně. A chlapům, kteří mají být ti silní, stateční ochránci, to jde ještě mnohem hůř.
To už psal i nějaký psycholog, že jestli něco srazí chlapa, který se nebojí nikoho a ničeho, na kolena, je to nemoc v blízké rodině. Protože s tím se nedá "bojovat", nemají tu situaci pod kontrolou.
...jj, máš pravdu...
Zuzuli Tvoje tělo, tvoje pravidla. Tečka. Nenech si do toho od nikoho kecat.
Zuzuli nelibi se mi to nafuceni tveho muze a stvalo by me to uplne stejne, ale souhlasim s Miru, ze to muze byt projev nejakeho jeho treba i nevedomeho strachu, ze jeste neni vyhrano. A ze tu operaci bere jako potvrzeni navratu k "normalu". Asi byste to opravdu meli v klidu probrat.
Jeste se zeptam - jsou opravdu nutne silikony? Znamé po stejne operaci modelovali prs z jejiho tuku, ale tam bylo dost z ceho, nevim, jak jsi na tom ty. A bylo ji urcite pres 50, ten vek si myslim roli nehraje.
Zuzuli Držím moc palce, ať to nějak ustojíte Jsi dost, zvládla jsi dost, ať už se rozhodneš jakkoliv.
Přidám svůj pohled, zatím jsem ještě v léčbě a ještě dlouho budu, ale rozhodla jsem se rekonstrukci nepodstoupit, presne z tech duvodu, co jsi vypsala ( bolesti, čeká mě plošné ozařování, rizika z další operace a snášení implantátu). Ono to fakt není " Však si necháš udělat nový prsa na pojišťovnu", jak už jsem se od pár lidí dozvěděla.
Uvidím, jestli za pár let nebudu litovat, ale zatím si myslím, že budu ráda, pokud se nekdy dostanu do fáze, že me bude trápit už jenom tohle
Zuzuli Už tady asi všechno bylo, tak jen ti vyjádřím podporu a přání hodně sil se nenechat natlačit do něčeho, co cítíš jinak ❤️
Priklanim se i k té terapii. Nebo ani by to treba nemusela byt úplně terapie. Ale promluvit si o tom za přítomnosti odborníka, který s tou komunikaci a řešením může pomoc. I kdyz spolu mluvíte, nekdy se to zadrhne a nevyřeší se, co je potřeba.
Zuzuli ❤️
