Tady se děti na základních školách scházejí před vyučováním vždycky na dvoře, každá třída se seřadí do lajny a učitel si tuhle formaci přijde na dvůr osobně vyzvednout. Dřív jsme děti při špatném počasí mohli poslat přímo do budovy, teď máme novou ředitelku, evidentně můžou padat trakaře jako dnes, ale prostě musíme čekat na dvoře. Pořádek musí být, žejo... Nakonec to vypadalo tak, že učitelky vylezly ze dvěří asi na krok a gestikulovaly na děti, aby honem běžely dovnitř. Ten zmatek asi dovedete představit.

Pokud vím, tak na primary to takhle funguje všude, jak to je na secondary, nevím. Rodiče by tam podle předpisů školy čekat s dětmi měli, každý to ale nedělá ( hlavně šesťáci už stejně většinou chodí do školy sami ), na druhou stranu, kdyby se nějakému dítěti na dvoře ještě před zvonením kravského zvonce ( to je taky místní specifikum ) něco stalo, škola všechnu odpovědnost hodí na rodiče.

Amun 

To není nic zvláštního, moje vnučka čeká před školou každý ráno zrovna tak. Nikdy to neměli jinak, za každýho počasí - a že tam prší často, a zimy jsou kruté  Děti disciplinovaně stojí ve frontě před dveřmi, které učitelka otevírá úderem osmý (ani o vteřinu dřív), zevnitř.

Mně to za normálního nečasu nevadí, dneska je to ale fakt extrém, všechno lítá, jsou popadané větve i stromy, do toho fakt šílenej slejvák - vstřícný krok by se hodil ( stejně se k němu škola dřív odhodlala tak 4krát do roka ). 

Vstřícný krok jsem nezaznamenala ještě ani jednou, a to už jsem skutečně vyzkoušela veškeré možné rozmary počasí. A samozřejmě, když už se má učitelka zpozdit (i to se stává), tak vždy v mínus dvaceti nebo v průtrži.

Ale vichřice je samozřejmě nepříjemná, to znervózní každej.

Tohle je na některých školách dodnes. Známé bylo onehdy ráno hodně blbě, dopravilt dítě (prvňáčka!) do školy ji stálo hodně sil. Dorazili "pozdě", byť vyučování ještě nezačalo. Za stolem jedubaba, relikt snad z předminulého století, nekompromisně "žákovskou!" Matka, zelená jak sedma, marně vysvětlovala. Dítě, které tyhle věci bere strašně vážně, na zhroucení. 

dávat poznámku v přítomnosti rodiče je teda fakt až skoro komický...

Já mám s dětmi letenky na 22/7 - vyrážíme hned jak skončí škola. Manžel za námi přiletí o týden později. Každopádně si to kvůli všem těm událostem v posledních týdnech ještě pracovně "vychutnává".

Tady se pozdní příchody sice zaznamenávají, a dítě je pak dostane sečtené i v reportu, ale extra se neřeší. Dost dětí chodí pozdě vlastně pořád, i s rodiči se v klidu loudají, žádnej stres. 

Pro nás. Ne pro to dítě, klepající se jednak z pozdního příchodu, jednak z toho, že ta baba je hnusná na maminku. Plus poznámky se obvykle sčítaji v napomenutí, důtku apod.

Proboha co je to za ústav? Nápravné zařízení lowoodského typu? 

V podstatě jo, i když dcera hlásí, že bude určitě hrozně brečet, ale to já asi taky. Jsem ráda, že jsem je před Velikonocemi na pár dnů šoupla do české školy, aby viděly, jak to tam chodí. Dcera tam hned našla bývalého spolužáka ze školky a skamarádila se i s dalšimi dětmi, se kterými se teď vzájemně sledují na instagramu.  Oběma se tam líbilo víc než v anglické škole, tak uvidíme, jak dlouho jim to nadšení vydrží. Víceméně máme už zajištěné i kroužky - prioritou byl synův fotbal - takže to mě taky trochu uklidňuje. Doufám, že dcera zůstane v kontaktu se svými anglickými kamarádkami - v tomhle jsou skype, insta a další aplikace fakt nezastupitelné.

Dost renomovaná pražská ZŠ s rozšířenou výukou jazyků. 

Já do jedný chodila ještě za komančů, ale děžurnou jsme tam neměli ani tehdy... chudáci děti, chudáci rodiče.  

ukopla sem si palec a odtrhla kousek nehtu. boli to cim dal vic a jeste se modlim aby neslezl ten nehet coz by se mi ted v lete a pred dovolenou vubec nehodilo.