Jsem hodně vděčná mámě, že navzdory špatné rodinné a finanční situaci ze mě vychovala snad poměrně slušného člověka s širokým rozhledem a schopností se nadále učit a poznávat nové věci. Kroužky proběhly piáno, keramika a kreslení, pak jsem sama začala chodit do turistického oddílu. Jediné, co mě vážně mrzí je, že otec sportovec byl tak zklamán že má jen dcery, že ani jednu nezkusil vést k nějakému konkrétnímu sportu. Jako jo, naučil mě plavat, na kole a na běžkách, ale já fakt toužila být v nějakém sportovním oddíle, závodit, cíleně trénovat NĚCO. To si plním až teď, jenže už jen jako veteránka.

A ještě k rozdílnému vzdělání a rozhledu u partnera: Přítel je vyučený, velmi šikovný a pečlivý v určitém oboru, vyhlášený. Z poněkud zvláštní rodiny, složité vztahy musel řešit úplným odstřihnutím se od mámy a sourozenců. Kdybych žila jen ve své bublině intelektuálů, doktorů a právníků, asi bych měla předsudky. Jasně že jsme každý trochu jinde, ale jeho rozhled v určitých oblastech se doplňuje s mým. A vlastně mě každou chvíli překvapuje o co všechno má zájem a jak nassává veškeré informace a zážitky. Třecí plochy tam budou, to vím, třeba právě v tom širším rodinném životě, ale intelektuálně jsme si v podstatě rovni.
Mimochodem, vysoká škola není zárukou intelektu. Mám známého, velmi drahý dentista, který je jinak úplně "dutý". Prostě nikde nic, nic nezajímá, rozhled nepotřebuje, nečte, arogance až na půdu, o ostatní se nestará.

Vzorná matka není úplně málo :)

Tímhle stádiem asi projde každá, která má děti a dá přednost manželově kariéře před svou, aspoň dočasně. Ale děti odrostou a budou nové možnosti, co člověka v životě má potkat, to ho potká. Nešlo by aspoň najít nějaké zajímavé kurzy? Jazyky, fotografování, cokoli... 

"vysoká škola není zárukou intelektu"

Do kamene tesat!

To tady ale nikdo netvrdil, či?

jj klicovy je ten zajem

Diky vsem....

Mate pravdu. Vzorna matka neni malo, ja prave totiz odmitla povyseni s nutnosti vycestovani na rok do Madridu a mozna i nekam dal (Asie). Dokonce jsem se dohodnula, ze "docasne" sestoupim na kariernim zebricku. Sice budu delat to, co ted ale nebudu do toho "nucena". Je to slozite.

Vycestovat nemuzu, manzel firmu neopusti a dcerka nastupuje do prvni tridy. Jako vzit bych si je mohla, ale to by potom jaksi nezbyval cas na tu karieru.

Navic starsi dcera je dost aktivni (a ja ji to dopravam s ohledem na me neuspokojene touhy), chodi na gymnastiku, plavani, krasobrusleni, na nejruznejsi vytvarky a porad ma malo. A o vikendech ma zavody a nejruznejsi predstaveni. Takze po odpolednech ji vozim vsude mozne. Ale letos na jare jsem se sekla a zacala chodit cvicit a dohodla.jsem se i s lektorkou a poloindividualni kurz, protoze bezne kurzy s ohledem na deti casto odchodim z polovice.

Mate vsechny pravdu. Ja se i snazim a doufam, ze bude lip. Jen mi to prislo lito.

Jo a stezuju si... pokazil se nam kavovar. 

Mela jsem k narozeninam slibene hodinky a nejsem schopna si vybrat. Tak jsem si rekla, ze si koupim fotak a naucim se fotit. Ale nevim jaky a jak mam blbou naladu, nechce se mi vybirat.

Mozna si misto nej koupim lepsi kavovar. Ale nechce se mi vybirat.

Ale jasně, já jsem po letech na mateřské měla pocit, že hniju a za nic nestojím (k čemuž přispíval svým postojem i ex-manžel). Je fakt, když se dneska ohlížím, že od okamžiku, kdy se děti narodily, jsem hodně dlouho pořád něco musela, že když šlo o ně, "já" šlo stranou. Ale ono opravdu jak rostou, je to lepší, jsou to parťáci a mám moc hezkých zážitků a vzpomínek na cestování s nimi, na to, jak se z nich stali samostatní dospělí a nebylo už jen "mami, potřebuju", ale "mami, nepotřebuješ...?" A děláte dobře, když si taky zařídíte něco pro sebe, kde všechny povinnosti můžete hodit za hlavu.

A já píšu, že tvrdil? Jen jsem dala najevo souhlas s výrokem, nic jiného.

Ale jo no, "Jen jsem si to tu odložila"!

@ Emerald Dětem zatím změny nevadí, ale horší to bude, až se někde zafixují na kamarády. Ale když jsme přijeli minule a oni dost často opakovali, že by chtěli zpátky, bylo to smutný.

Školy jsou kapitola sama o sobě, bude to náročné. Zrovna jsem dávala k proplacení faktury a školné na jeden rok má 6 nul... 

tak to by mi taky bylo hodne lito... hlavne pokud to muz bere jako samozrejmost. pokud si to muzete dovolit tak bych ale rozhodne angazovala nejakou treti osobu, na taxikareni bych se vykvajzla

Jenže vy si alespoň můžete vybrat soukromou školu, kterou zaměstnavatel proplatí, u nás nic takového nehrozí, i když by podle mě měli brát zřetel na to, v jaké zemi člověk působí, a co má už třeba za sebou ( kolega v Polsku byl předtím v Bruselu a USA, a když se přestěhovali, tak musel dát 13-ti letého syna do polské státní školy, protože na soukromou školu s výukou v aj prostě peníze nebyly - taky to dost blbě dopadlo, syn tam byl nešťastný ). Další věc je, že ani soukromá škola není zárukou kvality, když to tak slyším od některých kamarádek, které děti na soukromé škole mají - zase je to kus od kusu. 

Pokud jde o fotak, tak sup, sup do fotim, fotis, fotime, rady poradime, kazda mame neco jineho ;)

Ta jazyková kontinuita by měla být zachována, ale někdy to prostě nejde, ať už je to kvůli financím nebo jiným důvodům. Je třeba v tom najít pozitivum, že se prostě naučí další jazyk.

To je únava materiálu. Deti budú väčšie, bude lepšie (potom ti zas bude ľúto za tými malými džavotáčikmi :-) ).

Skús si nájsť hobby, niečo úplne iné, možno zostíš, že si v tom dobrá a budeš sa vedieť realizovať tak.

Ad švadlena. Vyrazila jsem na místo činu a byla jsem i docela mile přijata. Ovšem to co následovalo mi hlava nebere. Paní mi vysvětlila, že předmět mé nespokojenosti není vada, ale že je běžné, že steh někde ujede a ty chuchvalce jsou způsobeny tím, že došla nit ve stroji. Barvu nitě mi zdůvodnila argumentem, že takový odstín modré nemají a že se špatně shání. Do třetice mi sdělila, že styl původního začištění (takový neviditelný steh, který není vidět z lícové strany, jsou to jen téměř neznatelné body - ovšem musíte právě mít ten správný odstín nitě) nedělají, protože k tomu nemají ten správný stroj - tohle jediné bych i pochopila. Nic se nevyřešilo, šaty jsem tam raději už nenechala, byť mi nabídla, že to přešijí. Po odchodu jsem se stavila v cca 100 m vzdálené galanterii, vytáhla jsem šaty a paní prodavačka mi našla dokonalý odstín modré nitě a bez problémů. Měli minimálně 6 odstínů modré. 

Kolega zůstal, manželka s dětmi se vrátily zpátky do ČR asi po roce. Já bych tam taky kvůli té škole nešla, protože tohle už je blbej věk, stačilo, že šel z frankofonní země do Ameriky, začít se ve 13-ti učit polsky není úplně ideální.