To nemaj brát sportovně, ale dům na vašeho otce přepsat

Spravedlnost a morálka nejdou vždy ruku v ruce. Rodiče se starají o babičku a bezdětnou pratetu, které žijí cca 30 a 45 minut autem od domu rodičů. Každá bydlí jinde. Vodí je k lékaři, zařizují pečovatelky, pečují o finance, aby bylo všechno zaplaceno, měli kredit v mobilu aj., nakupují, pomáhají s úklidem. Navštěvují je minimálně jednou týdně, většinou častěji. Ostatní příbuzní, byť někteří bydlí i blíže než rodiče, je nenavštěvují vůbec anebo 1-2x ročně, když mají jejich děti narozeniny a Vánoce, aby děti byly obdarovány. Jedna příbuzná už prohlašuje, že jí prateta před lety přislíbila porcelánovou soupravu (asi jediná skutečně cenná věc v jejím bytě) a že je její. Jsem přesvědčena, že na pohřeb i na následnou pozůstalost se mnozí vrhnou. Vyberou si, co se jim bude hodit, a vyklízení a konečný úklid bude na rodičích. Otce to sice bude štvát, ale nic neřekne, neb nesnáší konflikty. 

Ono zas pokud vím se do dědictví započtou i dary dědicům v posledních 3 letech před smrtí, taky to nemusí bejt tak jednoduchý.

to je můj případ ... snažila jsem se v dospělým věku, ale utekl přede mnou

to je mi lito.Mne se to sice netyka osobne,ale velmi blizka osoba a on uz ho ignoroval jako male decko.Rusil schuzky,sam od sebe se snad nikdy neozval....je to smutne.

Nakonec se jeste i nekdo bude pak vyjadrovat,ze TED ho zajima dedictvi.:-/

Když se dítě o kontakt nesnaží, tak ho to proboha nevylučuje z nároku na dědictví přece.  Vždyť je to jedno, nějaký snažení se nebo nesnažení na to nemá vůbec vliv, prostě podle zákona máte jako dítě nárok na dědictví po svých rodičích a je to tak správně.  Můžete ho pak teda odmítnout.

To dítě ale má i právo svého rodiče nechtít vidět, protože mu má za zlý, že ho opustil, není ale důvod odmítnout dědictví, aspoň něco.

no a dyť jo, tak o čem mluvíte, že se někdo o svýho tátu 40 let nezajímal a pak naběhne a chce něco dědit? Nárok na to má (a nemusí ani nabíhat).

oni jsou take lidi,ktery neznaji ten pribeh od prvopocatku!Takze kdyz to decko v dospelosti vzda se mu furt vnucovat a pak za x let on umre a jemu vznikne narok na dedictvi tak hned muze vypadat dle tveho nazoru jak hyena,ktera ho nenavstvila.

no to vieš..rodina predsa...

já jsem to četla od začátku a reaguju na tvrzení, že je hyenismus se s rodičem nestýkat a pak něco dědit. Ne, není.

Souhlasím, ale pochopila jsem to tak, že tím hyenismem bylo asi míněno ptát se na dědictví na pohřbu dotyčného.

Jinak nelze než souhlasit s tím, že je velmi dobré vypořádat majetkové poměry za života. Moji rodiče to tak udělali a díky tomu bylo dědické řízení krátké a bezbolestné - ale i proto, že táta předem rozdělil majetek opravdu spravedlivě mezi všechny děti z obou manželství. Taky u nás tedy určitě nebyly vztahy typu "neviděli se 20 let".

Já když tady čítávám ty životní příběhy, tak mám občas 100 chutí jít a políbit své matce ruku. A tátovi aspoň zapálit svíčku.

U nás notár.

Ano notář a pokud někdo umře nemůžete si jen tak jít k němu domů vzít si to co se vám líbí.