No teoreticky máš pravdu, ale prakticky to tak alespoň u menším předmětů nižší hodnoty často bývá. Tedy za předpokladu, že tě dovnitř někdo pustí nebo máš klíče.

Pokud to nikdo nebude postrádat....

to nemůžete, ale realita je úplně jiná. když přijde notář, už v bytě často zůstává jen odpad a binec. pokud máte klíče, kdo vám v tom zabrání. a kdo vám dokáže, co jste si odnesla.

vím o případu, kdy příbuzní (nikoli mí, prostě nějací cizí lidé) zuřivě luxovali několik dnů byt hned po smrti zůstavitele, ani ne po pohřbu. dům totiž ona osoba ještě za života prodala někomu jinému, on tam zůstal "na dožití". a oni mu to měli silně za zlé, protože čekali, že jim padne celý jako dědictví do klína, zůstavitel neměl žádné blízké příbuzné. vykuchali všechno, otevřeli trezor, odvezli nábytek. 

no neviem, neviem, moji starí rodičia darovali všetko ešte za života, stále žijú ale nevlastnia už vôbec nič, a aj tak sa idú všetci súrodenci pozabíjať a nevedia si prísť na meno, volanie polície jeden na druhého included. Podľa mňa keď zomrú, tak to ešte len nastane cirkus s dávaním vecí na súdy a podobne. Niekedy si myslím, že keby nič nedarovali, situácia by bola podstatne lepšia.

Spomínaná dcéra z prvého manželstva si ešte v deň po pohrebe zbalila nejaké veci po otcovi.Je pravda,že priateľova mama bola v tej dobe na tom dosť psychicky zle a nejak tak so všetkým súhlasila.V deň pohrebu sa sestra tvárila úplne v pohode,no potom bola ako vymenená.

A ešte k tomu kontaktovaniu:Otec počas svojho života dcéru a aj svoje vnúčatá kontaktoval,stretával sa s nimi.Nikdy nezabudol na žiadny sviatok,so svojou manželkou im kupoval darčeky.Takže tam nemožno povedať,že by ju nekontaktoval.Skôr to bolo opačne.

Nemohu nevzpomenout The Shins - Simple Song.

A také knížete Josefa Colloredo-Mannsfelda, který synů nemaje, adoptoval své čtyři synovce, kterým formálně rozdělil tři statky (nejmladší měl nějaký získat leda po smrti některého ze starších), ovšem tyto statky nechal pod jednou ústřední správou, kterou řídil jeho bratr Jeroným, tedy otec oněch obdarovaných synovců. Pointa je v tom, že ročně mu byli příbuzní povinováni vyplácet rentu ve výši 2 mil. tehdejších (prvorepublikových) korun ročně, pokud došlo ke zlepšení hospodářských výsledků, renta se navyšovala, což v praxi znamenalo, že dostával naprosto veškerý výnos z C-M statků.

Dedictvi neni za odmenu, je to proste rodinny majetek, je uplne jedno jake jsou rodinne vztahy, spolecnost je na tom tradicne zalozena, to je taky dobry brat v potaz.

Amun přesně, dědictví následuje genetickou informaci, nezáleží vůbec na vzájemných vztazích

i mimo dědictví jsou teda zajímavé šmodrchance... třeba tohle: porozvodové vyrovnání, kdy si jeden z manželů ponechal nemovitost a druhému koupil jinou (na základě smlouvy, vše bez problémů). samozřejmě ne za hotové, ale na hypotéku, tudíž sice začal hned bydlet, ale nebylo možné aby hned i nabyl vlastnické právo. to přijde až po splacení hypo, převodem - no a jelikož bývalý manžel není rodina, tak samozřejmě + darovací daň. za tu dobu vzrostly nejen ceny nemovitostí, ale taky se zásadně změnily ty daně:-/ teď co s tím, že... vzít si další půjčku na tu daň:-)

Já vim no, ale pokud dokážeš, že tam ta věc byla a někdo si jí vzal před vypořádáním, můžeš to rozporovat. Jinak je mi samozřejmě jasný, že realita je úplně jiná no..

Tohle sou hrozný věci. Pro mě je to absolutně nemožný (něco takovýho udělat), ale některý lidi jsou fakt spodina

No a čoho sú niektorí schopný u toho notára  

 no to se sle nevylučuje. Lidi se ne vždy chovají, jak by měli. 

No, já u notáře zatim byla jen s nejužší rodinou, ale moc dobře vím, co hádky o majetek můžou znamenat - příklad z vzdálenější rodiny...

Mám kamaráda o kterého se jeho otec nikdy nezajímal, ale jeho rodiče ano. Ti ovšem zemřeli velmi brzo. Začátkem 90. let ten otec po rodičích zrestituoval poměrně rozsáhlý nemovitý majetek. Poté se oženil s výrazně mladší ženou a veškerý tento majetek na ni přepsal. No a ten můj kamarád ten majetek od ní přes prostředníka koupil a velice úspěšně podniká v byznysu svých předků. S otcem se už nikdy neviděl.

Právě jsem na cestě večerním autobusem ze srazu z Prahy domů. A máme řidiče naprostého maniaka. Jde o autobus bez možnosti otevírání oken s klimatizací. Ten debil jí odmítá zapnout. A to i přesto, že jsem ho o to slušně požádala, protože venku je stále hodně  přes 30 stupňů a teplota uvnitř je asi tak ještě o deset stupňů vyšší. Prý ji má vypnutou schválně.

Takového kreténa za volantem, který hazarduje se zdravím cestujících, aby pohledal.

Právě jsem na vedení autobusové společnosti na něj sepsala stížnost, protože tohle jsem skutečně v životě nezažila. Jen se trochu obávám, že to možná nebude mít u tak malé společnosti příliš velký efekt. Ale musela jsem si alespoň nějak ulevit.

To už nezdůvodnil. Prostě jen, že prý SCHVÁLNĚ. Pako no.

Mně hlavně udivilo, že v autobuse cestovalo i několik mužů a neozval se z nich ani jeden. Přidaly se ke mně jen dvě další paní.

Teď už jsem naštěstí z toho pekla doma.

No já nevím, co bych mohla ještě víc kromě té stížnosti udělat.

On už byl i před tím držkatý na jednu paní přede mnou, když mu dávala tu elektronickou peněženku a chtěla jízdenku, kdy se jí kousavě zeptal: "Nevadí Vám, že tam máte nulu?"

Už to mě mělo asi varovat...

Blbec jsem dneska taky vyrazila MHD do centra a DPP mam pocit, ze v ramci uspor naridil vypnuti klimatizace plosne, rovnez mam 100 chuti vznest dotaz jak za tohle maj tu drzost vybirat jizdny!