Naha, u nás je o šéfovské pozice boj. Naposled jsem černého petra vyhrála já, protože jsem nejmladší a holka :-) Naštěstí je to pozice teoretická, vykonávám ji, jen když má šéf dovolenou.

Haha.. já jsem v podobném hodnotícím dotazníku na otázky typu Co se vám za poslední riok povedlo, z čeho máte radost? Odpověděla, že ze snížení dávky antidepresiv koncem školního roku 

Tak to jsme prošvihli, ozdobenej nebyl 

Ale i když to byl přesun jen v rámci Prahy, ta kolektivní jízda měla něco do sebe 

Tak to u nás se zdobilo, důležitá součást vśech svateb. Ale to už je dávno a byly to takový ty svatby, kdy všechny ženy pekly výslužku, společná snídaně, pak tohleto zdobení, obřad s nějakou trapnou vsuvkou ve stylu postrj na vola ženichovi na krk, rozbíjení talíře, společný jedení polívky, únos a tak..všechno. Včetně jedný, kdy hudbu zajišťoval pán s harmonikou a vozembouchem..(už sem to asi psala na mp?) a taky spousta alkoholu..no ale už je to hodně dávno. Tak nějak tuším, že máma by moc chtěla něco takovýho uspořádat mně..

Tyhlety lidový obyčeje jsem si užila dost sama, včetně exhibice jakože zhrzený milenky s (umělohmotným) dítětem u prsu   takže teď jako matka ženicha jsem si vymínila, že se ničeho takovýho už zúčastňovat nebudu. Koukali na mě jak zjara, mladýmu pánovi naskákaly pupínky... a nejedli ani společně polívku. Protože vlastně ani žádnou neměli 

Chudák matka nevěsty, zjevně očekávající nějakou tu tradici, nechala aspoň vyzdobit auto novomanželů. No celkem to šlo, nebyla tam žádná panenka, jen nějaký bílý fábory.

Únos nevěsty jsem zažila jednou - vdávala se kamarádka a jelikož pánské osazenstvo nejevilo zájem (neb dlelo již ve většině pod stolem), unesly jsme ji my tetiny, rovnou do sousední vesnice. Jaké bylo naše překvapení, když nás  ani po několika hodinách nikdo nehledal!  Vracely jsme se potupně na valníku, jehož majitele jsme sbalily v místní hospodě...  

A troubili jste alespoň?

Teda, jestli to není jen takovej místní zvyk. Celý léto každej pátek a sobotu kolem oběda to tady v centru Trauče zní jak na Káhirský magistrále. Jednou dokonce kamion (ten musel bejt slyšet až na Sněžce). S Funitelem jsme všem DŮRAZNĚ zakázali vytrubovat. Ani bílý stuhy jsme neměli.

Nakonec se všichni přiznali, že ani nestihli ty svý auta umejt.

Nakonec se všichni přiznali, že ani nestihli ty svý auta umejt.

Taky proč, koho to zajímá?

A ne, netroubili jsme. Toho si dost užiju, když mi - pod okny ložnice - projížděj svatební kolony (zjevně do přilehlejch občerstvoven), na roční (ani denní) období nehledě! To bych vraždila! Zejména o víkendu, kdy po opulentní snídani hodlám opět upadnout do mrákot... Kdepak místní zvyk, ten nešvar je rozšířenej všude!

 Tak to je nejvíc..

ono asi záleží, kde se ta svatba odehrává, někde se na to víc dbá, na tyhlety zvyky, já sem dost stydlivá, já bych si zoufala..ale zase jestli člověk uspořádá obr svatbu pro sto lidí, skoro s tím musí počitat (zvlášť s tím příbuzenstvem, který vlastní)

Tady to troubení je snad jedinej 'zvyk', kterej mi vadí, jinak si říkám proč ne, když to někdo chce..pokaždý mě napadne, jestli budou takhle troubit, až se pojedou rozvádět  

a ps: Funitel? Jako od slova funět? 

Přesně tak. Ta přezdívka je z doby, kdy jsme spolu začínali chodit. Zní to sice trochu perverzně, ale příběh je to prostej. Byl konec zimy a my byli kolikrát venku až do půlnoci. S železnou pravidelností mi zafuněl brejle a já potom nic neviděla, takže mi galantně nabízel rámě...

 Panejo 

No absolutně nikoho, že jo. A to na tom bylo to hezký. Chtěla jsem to úplně bez nervů a nakonec jsem je přirozeně stejně měla (jestli mám dost nádobí na všechno, jestli bude to a tamto včas na stole, ať hlavně neprší, atd...). Nicméně, než jsem vůbec stihla vylízt z auta, už si svatebčani převlečení do civilu sami točili pivo (ač tam na to byl člověk) a z vlastní iniciativy pomáhali nosit jídlo na stůl. Někdo vytáhnul lihovku a všichni si nádobí začali podepisovat (mám doma hromadu pivních kelímků, netuším, co s tím budu dělat :D). A nakonec všichni tancovali naboso v dešti.

Měla jsem z toho fakt dobrej pocit.

To mě nepřekvapuje. I z těch útržků, co jsem viděla, to vypadalo naprosto pohodově 

Mne sa to trúbenie (samozrejme nie 20 minút vkuse) ako zvyk vždy páčilo, tešila som sa, ako raz ako nevesta pôjdem a budem vytrubovať aj ja. Samozrejme, že svadbu aj obrad sme mali v hoteli, kde sa stretli všetci svadobčania a kam sme so ženíchom prišli oddlene a teda sme vôbec nešli v svadobnej kolóne, netrúbili sme a dokonca ani auto v ktorom som šla nebolo umyté 

Svatebni autobus jsme planovali taky. Bylo nam naznaceno moji mamou, ze tchyne by to asi neocenila, ze by radsi odvezla vlastniho syna na svatbu, a ne se vezt busem. dnes si myslim, ze tchyne by s tim, zadnej problem nemela, ale tak jsme se nechali presvedcit. Do toho jeden host prohlasil, ze on jinejm ridicum neveri, takze pojede svym autem, dej se co dej. Takze ja vlastnim autem, zenich taky, zbytek busem.

Jako fajn bylo, ze hoste jeli po obradu do restaurece a my jsme se dofotili, oni mezitim dostali neco k piti. Nam to sice dlouho netrvalo, ale nevyslo uplne pocasi, takze bylo lepsi, ze mohli dovnitr. Pri hezkem pocasi si mohli popovidat pri foceni.

Tak aspoň o jedno troubení míň 

No hlavně s tím příbuzenstvem které nafasujete  Neuděláš nic... protože tě nikdo neposlouchá, jseš tam jen taková stafáž. Vše co nechceš se stejně provede protože to je přece ta TRADICE a přece táta (babička, mamina, tetina z pátýho kolene) by to nepřežila kdyby to nebylo. To, že se úplně zapomnělo na to co jsem chtěla já, to se nějak neřešilo. Uf, ale kamarádi říkaj, že to byl super mejdan :-)

Taky mi do všeho kecali, všechno, absolutně všechno bylo podle mojí mámy a babičky. Vybrala jsem si jen kytku a termín a ten termín nám ještě vyčetli. Vdávala jsem se zbytečně brzo, hned po škole, ještě jsem se nechala manipulovat. A žádnej mejdan teda nebyl :(

Já ještě na MP psala jak to bylo na mé svatbě. Normálně mě převálcovali, já a moje rodina jsme do toho nemohli říci ani a natož b. Plus díky tchánovi jsem si večer absolutně neužila. Ale ostatní byli fakt nadšeni.
Zajímavý bylo, že plánování v pohodě, to se můj názor víceméně akceptoval, ale v ten den jako bych přestala být platným členem. No, docházelo mi to vcelku dlouho :-)