Môj ujo má tiež tútu super vlastnoť. Preto vždy meškajú všade, pretože akonáhle zaštrkotá kľúč vo dverách (signál na odchod), on odchádza do onej miestnosti

U nás ten můj zdržuje zásadně když máme jít nebo jet někam či k někomu, kdo je dá se říci z mojí strany, to je mu i hoďka šumák. Ale jako na oběd k jeho rodičům nebo na sraz s jeho kamarády musíme samozřejmě chodit přesně.

ja musela muze naopak par let presvedcovat ze kdyz se jde k nasim tak "na obed" neznamena ze tam musime byt presne v 11:30:-)) ale to je tim ze nasi uz jsou zvykli. stejne jako kdyz je pozveme k nam, necekaji ze 12:00 bude obed na stole, pokud jo je to prijemne prekvapeni:-))

a chces radu nebo radsi ne?

Nevim 

Skoro bych řekla, že se dělíme o jednoho chlapa 

ten muj by rekl: ale ty to stejne reknes, ze:-))

Ha, myslím, že v tom vede můj švagr, který je schopen, dvě hodiny před odjezdem na čtvrt roku do Litvy, začít, ač nesbalen, tapetovat.

A tak jo,treba to užije i kokoska 

Nejhorší je, když nám sám od sebe naplánuje program a pak do toho začne vsouvat tyhlety "trhání jablek". To je mor.

jo tak to nesnášim uplně nejvíc

protože já to právě mám naplánovaný (i když asi jinak než to dochvilným "radšivyrazímedřívabysmetampakpulhodinyčekali" vyhovuje) a běda, běda jak mi do toho někdo hodí vidle

tak jo, no:-) ale já teda netvrdím že to jsou nějaký univerzální pravdy, jen že já to tak mám/doma řikám abychom se vyhnuli těm nehorším stresům, a mi přišlo že to může ten tvůj nespěchal mít podobný

(btw to vracení se na wc z mezi dveří když už jsou botičky zašněrovaný a kombinézky zapnutý čepička zavázaná a šála přes pusu jsme dělávali mamince před odchodem do školky zcela pravidelně - u dospělého to shledávám poněkud dětinským:-))

takže teda v první řadě, prosím nepoužívat slovo dřív. zejména slovní spojení "tentokrát vyrazíme dřív" nebo "rád/a bych tam dnes byl/a dřív" to je něco jako rudá hadra na býka:-))

pak je dobrý přesně specifikovat časové údaje. takže pokud divadelní představení začíná v 20:00, za žádnou cenu nevyslovit "jdeme na osmou". je potřeba říct např. "v divadle máme být v 19:30" klidně i pod záminkou nějaké schůzky s další dvojicí a podobně, když to jinak nejde, ale já bych teda na rovinu řekla prostě - jdeme na půl osmou. ne "dřív", ale prostě tam budeme v půl osmé a na tu půlhodinu jest naplánován program, pro šťouraly které zajímá i doba začátku představení:P

no a pak teda i přesně stanovit dobu odchodu z domu a tu pak taky dodržet, "akademická čtvrthodinka" (délka podle toho co vydržíš ale ne víc než 10-15 min, já osobně se snažím dodržet 10 a z 90 % se mi to daří) platí výhradně ve směru dopředu, ne zpět, tzn neexistuje snažit se vyrazit o pět minut dřív, než bylo dohodnuto. radši ani o minutu, pro klid v rodině:P

no a já se teda snažím i hlásit co je na programu a zadávat úkoly, ale to už je spíš z té druhé strany. no možná to ale platí i tak. popohánění a připomínání teda bývá kontraproduktivní. spíš se snažím nějak ty procesy vypravování se provázat navzájem, zkouším si do toho svýho rozplánovanýho času zapracovat i hledání manžetových knoflíčků nebo pomoc při výběru kravaty, i když je to těžký, protože mám sklon všechno to nejdůležitější nechat na posledních pět minut... kdy si ten ledově klidnej "já už su nachystanej, mohli bysme tentokrát vyrazit dříííív" vzpomene že vlastně ty knoflíčky...:D

Já jsem to navrhla jako dárek pro mamčiného může. On je takový kronikář, každý den zapisuje do kalendáře počasí, sám si vytvořil rodokmen. Mohlo by ho to bavit. 

pro mě je vysloveně urážlivý že bych se měla vypravovat na základě intervalů MHD!!!

Asi  jsme ztracené sestry, protože já jsem kvůli tomu začala jezdit do práce autem. 

Říkám, že bych tam byla ráda v... konkrétní časový údaj. Ovšem dvacetiminutová cesta je podle NĚHO s přehledem stihnutelná za 10 minut, není třeba spěchat a může ještě v klidu shromáždit u dveří papírové obaly či plastové lahve, které ovšem samozřejmě už nebude čas odnést do kontejneru a zůstanou u vchodu další 2 dny (v těchto případech se dokážu zatvrdit a neuklízet).

Nelze říct "jdeme na půl osmé", když ON ví, že to začíná v 8! Když jsme náhodou na místě už ve 3/4 na 8,  je ještě třeba udělat malou procházku (nevadí, že leje jak z konve) nebo si jít koupit naproti přes ulici obloženou bagetu. Už jsem se naučila neječet, zatnout zuby a jít k šatně sama.

Přesná doba odchodu z domu je výmysl, který není potřeba brát vážně, navíc je to údaj ryze orientační a stanovený nesvéprávnou osobou ovládanou pekelným strojem zvaným hodiny. Aplikuje se bod 1.

Úkoly zadávat nesmím, jdeme přece pryč a nemáme čas. Na Kam jsi mi dala... jsem se naučila odpovědět Spolkla, schovala a neřeknu ti kam.

No nic, ráno v 8:30 máme být na letišti, jdu balit. ON sedí u TV a jsem si jistá, že kolem půlnoci, až budu usínat, rozrazí vrata s otázkou "Kde mám... Kam jsi mi dala..." Obávám se, že odpověď bude mnohem stručnější než v předchozím bodě.

jak to jen říct kulantně.. řekla bych že už jste spolu docela dlouho a on bude už rozumný muž který ví co chce

zkrátka teď už je na změnu pozdě!!!

seš chudák, ti řeknu

Já na otázku, kde mám, nebo nevidělas odpovídám "nedělám tady šatnářku":-D.

Soucitim,u nás je dodnes poněkud naslapne tema poslední malování pokoje,kdy jediný, co jsem v pul čtvrtý rano dokázala odpovědět na otázku "Kde mame kartáček na ruce?" bylo "Nevim"...

edit:to platilo kokosce