Dnes mě v autobuse z vedlejšího města domů oslovila paní, že mě zná od vidění a ví od její sestry, kdo jsem a vylezlo z toho, že se jedná o sousedku ze starého bytového domu, kde vyrůstala moje maminka až do doby, než se vdala.
Jak řekla svoje příjmení, hned jsem věděla, o koho jde. Maminka mi nesčetněkrát o nich vyprávěla, jak k nim s babičkou chodili na televizi, než ji pak babička konečně sama pořídila, naposledy loni koncem léta, kdy už jí přestávala fungovat krátkodobá paměť a nořily se hlavně vzpomínky z jejího dětství. Vždy to bylo jen v dobrém.
Těch pár minut jízdy jsem byla tak strašně krásně dojatá, jak už dlouho ne
, když jsme si povídaly, než musela vystoupit.

