uplne vsecho ani rodice vedet nepotrebujou   

Renusatko jinak myslím teda že s klukama je ten vztah takovej snazší, s dcerama je to trochu komplikovanější

Pinot Noir urcite u nas hralo roli i prostredi malomesta. Nasi nebyli z tech, kdo mavne rukou nad tim, ze skoro dospele dite prislo v povznesene nalade ne k ranu, ale hodinu po pulnoci. Co by tomu rekli lidi!

Kokoska ježiš díkybohu že tohle znám jen z televize

viktorka_od splavu vsechno nepotrebujou vedet ani deti. Cekala jsem kdysi na dceru, ktera se mela vratit z rozluckoveho vecirku po ZS. Koukala jsem z okna na zastavku busu, porad nic. Pak konecne prijela a tak moc se snazila jit po tom chodniku rovne... rekly jsme si to az o hodne let pozdeji a dost jsme se pri tom nasmaly.

viktorka_od splavu To asi jo. Dceru i s vnoučatama mám jednu náhradní. Už od 14 chodila k nám, když to doma s mamkou bylo těžké, taky už v 17 odešla z domu. Rodiče rozvedení a otec daleko. Telefony každý den i dnes . Jenže tu já nemusela vychovávat, jen vyslechnout a nasměrovat a možná proto to tak dělám teď i s klukama. Hlavně i teď vidím, jak trpí tím drilem doma, snaží se zavděčit a nikam to nevede (u její matky). Je dospělá a má svoji rodinu a pořád ji to hodně ovlivňuje. Zase je to oboustranně výhodný vztah, když zuřím já, tak ona mi to vysvětlí svým pohledem (chvíli dospělé) a uklidní mě.

Kokoska Já občas mám pocit, že vím i co nepotřebuju. Někdy to stojí dost sil ho nezabít. 

Kokoska naprosto souhlasím jinak myslím že ta výchova babičkama (a dědečkama!!:-)) bývala dřív naprosto běžná. mladá, zdravá, silná ženská byla potřeba k práci, a ti starší, klidní, se zkušenostma a menší sílou na rady, klidné rozvážné činnosti a péči o děti. bylo to vymyšlený dobře si myslím:P

viktorka_od splavu ona babicka taky mela svy mouchy, ale z dnesniho pohledu mi prijde, ze rozumela vic zivotu, byla takova praktictejsi. Docela bych rada vedela, jak by se divala na me a muj zivot ted, moc rada bych si s ni ted popovidala. Bohuzel uz davno neni mezi nami.

Renusatko to je hezký, náhradní dcera s vnoučatama ale dost smutný když si výchovu dětí někdo plete s výcvikem psa. tak to měl i můj ex, ale taky se mu to dost vymstilo.. a nejlepší že dnes ho trénují nejen sourozenci ale i to dítě, který je ještě urputnější odnož

Kokoska já takhle stihla jen jednu babičku a bylo to hrozně fajn, už tu taky dlouho není, ale naštěstí tu fázi já dospělá-ona zdravá a komunikující jsme ještě stihly. s druhou babičkou moc ne (ale tam ten vztah byl komplikovanější) a s prababičkou, která jako malou vychovávala mě, bohužel vůbec

Můj osobní názor je, že hodně inteligentní introvertní děti ten vztah rodič - dítě nenesou dobže, i kdyby rodiče byli sebevíc tolerantní.

Je to zase hodně individuální. Mně se tolerantní přístup osvědčil, mám aspoň zatím ten pocit...

Jinak, probíral se tady osmiletý gympl, tam to bylo jednoduchý. Žádný rozhodování. Naprotí školce kam syn chodil, je gympl a jak tam vídával ty velký děti, přišlo mu přirozený, že tam bude za pár let chodit taky. Na základce se nudil (byť nejmladší ze třídy), naštěstí měl milou paní učitelku, která ho neotrávila... příprava na příjimačky v podstatě žádná, jen těsně před termínem, když jsme zjistili, jak se ostatní adepti dřou dlouhé měsíce předem, chodí do přípravných kurzů a šílí, jsme trochu znejistěli... ale v klidu, a ještě si mohl vybrat kam nastoupí (samozřejmě nastoupil na ten "svůj" naproti školce ). Přičemž ale velmi dobře věděl, že kdyby to nevyšlo, svět by se nezbořil. Když jsem viděla, pod jakým tlakem je spousta jeho kamarádů, bylo mi z toho úzko.

Já teda jsem produkt výchovy velmi, velmi tolerantní. Mohla jsem odjakživa cokoli. Ani zákazy, příkazy, jen doporučení typu "byla bych moc ráda, kdybys...". A samozřejmě žádný tresty. Ale ani žádný mantinely. Tehdy se mi to moc líbilo, ale zpětně vím, že by mi byla prospěla o něco pevnější ruka. Určitě záleží i na povaze dítěte. Na svoje syny jsem byla mnohem přísnější a přes některý pravidla nejel vlak. Za největší úspěch mé výchovy beru to, že mi v dospělosti oba děkovali, že beze mě by nebyli tam, kde jsou. 

Pinot Noir vzpomínám si jak mě vyděsilo vyprávění kamarádky, která musela být po škole jen doma a dělat mamince společnost. když chtěla jít ven s kamarádkama, tak jí maminka vyčítala, že ji nechává samotnou (druhý stupeň zš). mě to tehdy tak vyděsilo že si to pamatuju doteď a furt se mi z toho dělá zle.. a tuhle jsem četla nějaké psychologické pojednání, jak výchova dětí osamělými matkami poškozuje zejména chlapce, protože si z nich ty matky dělají tímhle stylem společníky a náhradu manžela

​Ano, v Britanii to psychologove nazyvaji "emotional incest". Zrovna mam na toto tema z Amazonu objednanou odbornou knihu. 

Potrebuju si doplnit mezery ve vzdelani, protoze presne s timhle se doma potykal, nez jsme se poznali, sambo. A je to jedna z veci, kvuli ktere si ho velice vazim, protoze ono se rekne mlady ucho, ale vyporadava se s tim daleko asertivneji a produktivneji nez leckteri mnohem starsi chlapi, ktere jsem v podobne situaci pozorovala. 

viktorka_od splavu Náhradu za manžela si jedna blízká příbuzná dělá  z dcery. Té už je dost přes dvacet a večer musí být s mamkou doma aby se ona necítila osamělá. . Strašný a sobecký.

Mirka Třikrát jsem ti chtěla odpověďet a třikrát jsem to smazala. Tohle je pro mě fakt jinej vesmír.

​Tohle mi teda přijde jako hodně zjednodušené hodnocení. Nevybavuju se, že bysme se sestrou v pubertě s rodiči něco extra sdílely. Že bysme se s nimi třeba bavily o tom, jestli se nám někdo líbí nebo že je Alice z áčka kráva, tak to vůbec. Přesto máme teď výborný vztah.

​To mluvíš přece úplně o něčem jiném. Tyhle holčičí věci jsem rodičům taky nevyprávěla, ale rozhodně jsem se před rodiči v pubertě nezavřela na pár let v pokoji. Normálně jsme se bavili, jezdili dál na výlety, dovolené, k rodině. Určitě proběhlo trhání ramenem, bouchání dveřmi a slzy nad nepochopením starců, ale kontakt jsem měla s rodiči pořád stejný. Jen se zamýšlím, jestli by tomu tak bylo i v případě, kdy by mě v této době rodiče drilovali a "cpali to do mě hlava nehlava" (Mirčina slova). Ostatně pohled ze strany toho drilovaného dítěte jsme tu taky četli.

Tak jsem to rychle prolítla a souhlasím s Pinot Noir - myslím, že jsem ehm, ten inteligentní introvert, ale puberta probíhala tak, jak u pinotů. Dokonce jsem až do 17 s rodiči jezdila ráda na společnou letní dovolenou a vůbec všude možně. Dokonce jsem se s mámou normálně bavila i o tom, že "Alice je kráva", o klucích teda ne. Navíc jsem nechápala, proč bych měla doma lhát, ale naši byli v tomto bohužel dost vycvičeni starší ségrou a zřejmě neměli sílu na nás uplatňovat jiný přístup, takže  trvalo hodně dlouho, než vážně pochopili, že já to nedělám. 

Pro statistiky přidávám, že přípravu na zkoušky na šestiletý gympl nechali zcela na mě a já strávila učením přesně dvě hodiny, kdy jsem si vzala nějakou učebnici na zahradu do houpací sítě.

MP Marge jo, u nás je jeden soused, který žije úplně sám, protože když dospěl (před 50 lety), tak mu maminka řekla, že jestli si přivede do baráku nějakou ženskou, tak ona skočí z okna.

MP Marge Mohučanka to jsou strašné příběhy (s těmi matkami neschopnými se odpoutat) :(

crazydaisy  To máme stejný, já měla naprosto volnou výchovu, nakolik mi prošlapala cestu starší sestra nedovedu posoudit. Každopádně to bylo tak, že jsem se někdy před spolužáky trochu styděla a vymýšlela si třeba, že mě naši někam nechtějí pustit!!! 

Zpětně si říkám, že kdyby na mě trochu víc klečeli, mohla jsem umět pořádně aspoň jeden světový jazyk, nebo hrát na nějaký nástroj nebo tak něco :-) (například němčina mě ve třetí třídě nebavila, po půlroce mě naši stáhli, zatímco kamarádka, co tam chodila se mnou má dnes státnice). Měla ta volná výchova i nevýhody. :-) Ale vypěstovalo to ve mě takový až možná zbytečný pocit zodpovědnosti vůči rodičům, abych nezklamala důvěru ve mě vloženou....:-)

Možná je to často tak (určitě to neplatí stoprocentně), že ti s přísnou výchovou děti vychovávají volněji a ti s volnou výchovou jsou naopak přísnější-protože prostě každý vidí v tom vlastním dětsví nějaké rezervy, které se snaží napravit. :-)

999 Jinej vesmír, přesně!