viktorka_od splavu jo, tohle taky přesně. Nějaký slovo a co já mám jako říct, co se po mně chce? Jednou mi na gymplu po nemoci strčila u tabule mlčky biologářka obrázek neandrtálce a čekala. Já nevěděla, co chce, ona ticho, tak jsem začala povídat, jak vidím chlapa, co je celej chlupatej, nese kyj, asi jde na lov, až to uloví, tak to v jeskyni upečou... celá třída se válela smíchy, já dostala kouli a doteď nevím, co vlastně chtěla.

A v práci totéž, nejvíc zuřím, když je porada, šef se na mne podívá a řekne: tak jak, pokročilo to? A já, protože toho mám hodně a různorodý věci, tak se zeptám, co konkrétně má na mysli, on mi řekne, že to přece vím já, co on chce vědět, já začnu uvnitř pěnit, začnu tedy prvním problémem, kterýprávě řeším a on na to, že tomu nerozumí, že děkuje a že je na řadě někdo další. Úplně mně to dovádí k zuřivosti.

Jennyfor sis, to je presny! ja teda jeste, kdyz uz se dopidim toho konkretniho zadani, mam tendenci to naopak vzit primou cestou k cili, a neskutecne me se.ou lidi, ktery ten cil jaksi nezajima a chteli by se tocit porad okolo uvodu. me bys mohla snadno naprogramovat

Jennyfor to divergentní myšlení je problém v kombinaci s nerozhodnosti. Já na to trpím taky, ale zároveň jsem dost strelec, takže v běžném životě mě to neohrožuje.

Jennyfor to divergentní myšlení je problém v kombinaci s nerozhodnosti. Já na to trpím taky, ale zároveň jsem dost strelec, takže v běžném životě mě to neohrožuje.

​Teda to je tak pěkný pojmenování pro mou duševní poruchu

V kombinací s nerozhodností to je přímo vražedný. Člověk sám sebe zacyklí v pavučině všech těch možností a pro a proti, až skončí zcela vyčerpán, aniž by kromě promýšlení variant vůbec s něčím začal.

Někdy už to dojde tak daleko, že pak třeba při nákupu dejme tomu jogurtu (metafora), kdy jdu najisto pro ten svůj oblíbený, a ejhle, po třech letech ho nemají, začnu řešit, který tedy místo něj a nakonec, naprosto vyřízená, odcházím bez čehokoliv, s tím, že se doma kouknu na internet, jestli ten starý ještě někde nevedou.

A nebo, varianta dvě, nakoupím těch jogurtů 10 různých, že to doma vyzkouším a pak se rozhodnu, které dál kupovat.

Místo jogurtu dosaď libovolný předmět, který člověk kupuje dlouhodobě a jehož výrobu náhle ukončí. 

viktorka_od splavu Bože, když si vzpomenu, jak mě češtinář na gymplu posadil s pětkou a představou, že jsem úplně tupá!! První otázka při zkoušení u tabule-kdo to byl Jakub Deml? Odpověď (pěkně celou větou, jak nás učil) "Jakub Deml byl český spisovatel." 

Garfie No jistě já bych odpověděla stejně to je snad jasné

Jennyfor no teda au  U mně je problém v tom že bych plánované zakoupila všech 10 jogurtů samozřejmě po pečlivém prostudování složení s tím že doma vyhodnotím chuťově vlastnosti a vyberu vítěze.. načež doma by se jogurty sežraly, na vyhodnocení už bych si nevzpomněla a při dalším nákupu se celá situace opakuje

viktorka_od splavu No jasně, jak jinak! On si myslel, že si z něj dělám srandu!

Garfie o mne si to myslelo vice ucitelu

Čekám na výsledky příjímaček na střední  , prý budou nejpozději dnes pozdě odpoledne...

Liesel JJ,a na osmileté zítra. 

Naštěstí mám tolik práce, že jsem na to zapomněla. 

Liesel continuity Držím pěsti a dejte vědět! My teď tak postupně slavíme, protože z mé party kamarádek jsem snad jediná, které se aktuálně nikdo nikam nehlásí, nematuruje a podobně  Ale zatím slavíme jen úspěchy, takže doufám, že to tady bude virtuálně pokračovat!! 

Garfie Já jsem tupá, marně přemýšlím, jaká měla být správná odpověď na toho Demla? 

Mohučanka Já vlastně taky nevím. Asi očekával, že se rozpovídám? Ona pravděpodobnost, že by to byl někdo jiný (byla hodina literatury) byla dost malá....tak možná proto to bral jako drzost?

Mohučanka predpokladam ze ocekaval oddrmolit dlouhy sled udaju nasprtany zackem k heslu Deml

Mohučanka predpokladam ze ocekaval oddrmolit dlouhy sled udaju nasprtany zackem k heslu Deml

continuity GarfieMladší se dostala na šestiletý gympl, moc tam nechtěla, příprava tak 10 % a je v půlce přijatých, tak tiše doufám, že se rozhodne a půjde tam. Starší čeká pořád na výsledky.

Nedávno jsem se podivovala, kolik lidí se musí něčím cpát v MHD i během koronaviru, a dnes jsem se zařadila mezi ně. Den blbec se vším všudy, zahrnující: prořvanou noc s dítětem se čtyřicítkou horečkou, nekonečné čekání u doktorky, protože uvnitř byla dealerka s teplou vodou, či čím, marná snaha dostat do dítěte s horečkou tekutiny završená pokusem provést to ve spánku, což v noci funguje, a samozřejmě probuzením, rozbité koleno staršího syna, problém s kurýrem, který odmítl objet půl města, aby se k nám dostal přes rozkopanou křižovatku a chtěl zásilku keramických květináčů házet přes plot, odvolání dalších dvou kurýrů, na které čekám už strašně dlouho, ale jako na potvoru zrovna dnes zásilky nemůžeme převzít, posrání se všeho u muže v práci, takže sedí u PC se sluchátky a nemůže ani převzít ty zatracené balíky. Za 8 minut mi měl jet autobus, na který jdu běžně deset minut, když se tcháni dožadovali informací, co a jak s jídlem pro mimino, muž instrukcí ohledně Panadolu a starší řval "kdy už půjdeme do té vířivky", mladší mi visel na noze, tak jsem vybuchla, zařvala na ně, že jsem chtěla jedno jediný zkurvený odpoledne pro sebe za celej půlrok a že to je všechno na piču a odkráčela středem, přímou cestou ke Catherinne. A v autobuse mi došlo, že jsem od rána ještě nejedla a nepila. Tak jsem na nástupišti v metru do sebe tlačila pečivo a pustili varovné hlášení o rouškách jenom pro mě, heč! Jsem zvědavá, která slova z mého proslovu si Ríša zapamatuje!

Pinot Noir uf, drž se.

Pinot Noir se to někdy po..., ale zase to máš všechno najednou a bude klid. A Ríša použije vsechna slova