Garfie já měla tu volnou výchovu a poslala jsem ji dál, protože si myslím že ta cílevědomost a usilovnost je spíš záležitostí vrozenou a vnutit se to nedá.. nebo jsem na to moc líná (a ano lituju že jsem se víc nevěnovala studiu, ale nemyslím si že by mě k tomu rodiče dokázali přinutit)

viktorka_od splavu Já jak se teď trochu trápím se synem (hlavně teď jak ho učím doma fakt vidím, že má problém, do té doby mi to nepřišlo), si říkám, že jsem asi jako malá měla taky nějakou lehkou mozkovou disfunkci  Soustředit se na úkoly, co mě nezajímají mi dělá maximální problém, asi by mi pomohlo, kdyby mě v tom učení někdo víc vedl....ale taky to úplně nedokážu, jak říkáš, jsem na to moc líná!! Mívám vždycky deprese po setkáním se švagrovou (případně tchýní), která je hrozně ambiciózní, děti pořád někam směřuje a jak sama řekla, výmývá jim mozek, aby měli ambice a směřování...no tvl  vždycky si dva dny připadnu jako neschopná matka a pak je všechny polituju a najedu do svých flinkacích kolejí :-)

Garfie já ty dva dny vynechávám a lituju rovnou

Garfie tak to máme úplně stejné pocity, včetně té přehnané zodpovědnosti, kterou po mně nikdy nikdo nechtěl. 

viktorka_od splavu Staří prave, taky nevim, jak se mu to mohlo vyhnout, my prisivali knoflíky už na výtvarce někdy ve druhy tride. 

​já teda existenci toho navlíkače znám (prababička švadlena), ale v životě jsem to nepoužila a kromě tý prababičky nikoho používat neviděla. ve škole všichni navlíkali bez pomůcek

viktorka_od splavu K tomu se musím taky dopracovat!!  A docela se mi to daří, protože švagrová vypadá v poslední době strašně strhaně, asi jí to celé přerůstá přes hlavu, ona je totiž hrozně přísná i na sebe a vůbec okolí, takže ty ambice ji trochu ničí. 

moora tak kdo dobře vidí nemá důvod to používat, ale jak říkáš - o jeho existenci víš. kdyby se to kupovalo zvlášť tak neřeknu, ale bývá to v každým šitíčku přece

Garfie Já jsem zase musela mít ADHD, ale tehdy se to neřešilo. Naštěstí jen takovou tu hroznou hyperaktivitu, ve škole to vždycky komentovali tím, že až někdo vymyslí lepidlo, který 999 přilepí zadkem na židli, dostane Nobelovu cenu. Vlastně mi pomohla až jóga po čtyřicítce. Dodnes nechápu, jak to se mnou můj manžel těch prvních 20 let vydržel .

To je zase spousta nepochopení a zjednodušení. To ani jinak dopadnout nemůže, když se pokusím nastínit fáze vztahu s dcerou ve čtyřech větách. Mmch mě tu minulý týden někdo školil o nadsázce, tak bych uvítala, kdyby se tak četly i moje příspěvky, třeba věta o drilu hlava nehlava.

Příprava na přijímačky probíhala s oběma dcerami po vzájemné dohodě. Starší by je dala i bez toho, ale děkovala mi, že by nebyla bez mé pomoci tak úspěšná. Nevidím nic špatného na tom, věnovat trochu úsilí nějakému cíli, obě dcery viděly, že se to vyplatí. Dokonce si, zřejmě velmi zpátečnicky, myslím, že je to výchovné. Ono těch, kteří si věřili a nevyšlo to (samozřejmě o jejich přípravě nevím nic), je každý rok cca 60.

Já jsem si právě pochvalovala tolerantní přístup, Kdybych ho v té době neměla a lámala náš vztah přes koleno, tak by se dcera před patnáctinami "nevrátila" milá a v pohodě. Na dovolenou s námi jezdí ještě teď, ale na rodinné výlety ji fakt neužije.

Pro mě bylo těžké nevědět, co se s ní děje, co řeší, co ji trápí. Musela jsem doufat a důvěřovat, že se s tím popere sama. Opravdu nejsem expert, abych dokázala odhadnout, kam to spěje. Mezi dětmi známých i dceřinými kamarády se objevily drogy, sebevraždy, velké potíže se socializací, nejsem taková frajerka, abych si myslela, že mně se to stát nemůže.

Mirka No není to jednoduchý, každý má ten psychický základ  nakombinovaný trochu jinak, plus při výchově je to pak interakce toho, jak jesou uzpůsobeni rodiče a jak je namixované dítě. Co platí na jednoho,  nemusí platit u druhýho. Inteligentní dítě, které je nějakým jiným způsobem labilní, má navíc problém ten, že si spousta dospělých okolo něj řekne: Ale ono ví, co se po něm chce, to, že to nedělá, znamená, že se nechce snažit! A je onálepkovaný jako neochotný, zlý, líný... 

Mirka já to právě jako nadsázku brala. Já jsem asi pro nějaký střed. Třeba k té přípravě na školu, nějak nevěřím tomu, že v deseti letech je dítě úplně schopné vyhodnotit klady a zápory té které školy. V patnácti v devítce je to jiné, to už bych nechala plně na nich. Je samozřejmě blbost si na dětech plnit nějaké své ambice, když na to nemají nebo nemají zájem, to tlačení někam nesnáším. 

999 Já si i pamatuju, že už jsi tady kdysi něco takového říkala  A těžko říct, jestli by se ti žilo líp, kdybys měla nějaký speciální přístup ve škole, jako je dnes-anebo ne, těžko říct. To se asi uvidí, až dospěje dnešní generace dětí. 

Ono to s tou výchovou je obecně těžké. Já si myslím, že každý rodič jedná jak nejlépe může, podle svého vlastního přesvědčení. A taky že většina dětí si-navzdory snaze rodičů-odnese aspoň nějaké malé trauma, nebo aspoň pocit, že rodině "něco" mohli udělat líp.  :-) A že pokud se nejedná o nějakou patologii kterýmkoli směrem, že to nakonec všichni nějak ustojí. 

Garfie Asi ne, mně to totiž vůbec nevadilo . Rodiče to taky nějak dávali, dokud jsem měnila zájmy, vlasy, kluky, tak to neřešili, první razatní ne přišlo, až když jsem nesmyslně chtěla změnit vysokou školu. Pak bylo - dokonči tu první, a pak s buď třeba krotitelkou hadů .

999 Docela jim teď, jako rodič, rozumím  Ale já to měla podobně, nastoupila jsem na vysokou, po první přednášce přišla domů a oznámila, že tohle studovat nebudu! Máma mi udělala scénu, pohádaly jsme se a prohádaly ke kompromisu, že ukončím ročník a pak se rozhodnu. Takže jsem skončila s výborným prospěchem a zabalila to, hádka přišla znovu, ale dohoda byla jasná, takže měla smůlu. 

Mirka já to tak i brala, mně jen nebylo jasný to konstatování, že introvertní děti nemají vztah k rodičům nebo co jsi tím vlastně myslela.. to že se děti v pubertě od rodičů odtahují považuju za úplně normální a nutný krok právě k té dospělosti. nechci tvrdit že to je nějaké pravidlo, ale u rodin které znám a kde "puberta neproběhla" je ten vztah dospělých dětí k rodičům nějakým způsobem pokřivený.

GarfieTohle udělal loni můj synovec. Poznal, že si vybral blbě, dokončil ročník s výborným prospěchem a odešel. Naštěstí napodruhé si snad vybral dobře .

Prosím vás, jak rodiče zjistej ten vybornej prospěch na vejsce? To už mama ani nevěděla, jakej den chodím do školy nebo co mám za předměty, zajímalo ji to jen na úrovni studuju/nestuduju (to ale dost)

Potrefenáhusa mne deti hlasily, za kolik udelaly zkousku. Nekdy samy, nekdy jsem se zeptala, ale zadny vyslechy a stres

Syn taky po prvaku na VS presel jinam, vlastne to zapichnul po prvnim semestru. Chodil pak na nejake kurzy, aby se dostal na skolu, kam mu to predtim nevyslo.

Potrefenáhusa

PPodle toho, zda jim to děti samy řeknou AA když ty výborné prospěchy udrží dlouhodobě, tak na promoci podle červeného diplomu

dzizisketa Kokoska No ze se to tady zase zvrhlo v olympiadu, všichni maj ty výborný prospěchy a tak