Uff, včera syn poprvé vylezl na sedačku a já teď nemůžu dělat v domácnosti absolutně nic, nemůžu se otočit zády  Strávil tam celý včerejší den, dnes už je tam zas. Snažím se ho naučit lézt dolů pěkně nohama napřed, což asi půjde, horší je, že si s něčím hraje a prostě zapomene, že není na zemi a vyvrátí se dozadu/stranou. Jeden z nás to jeho dětství nepřežije 

hod mu na zem duchnu z postele:-)

Jo, už jsem to obložila, vypadá to tu jak někde ve slumu 

Ve chvíli, kdy moje dcera vylezla na okno ve 4. patře a ručičkou stáhla mikroventilaci, čímž si to okno otevřela, už vím, že skončila veškerá sranda. Málem mě odvezli! Bylo to asi 10 vteřin, kdy jsem šla hodit špinavé prádlo do koše. Naštěstí jsem to stihla, jinak by se rozplácla na střechu pod náma, hrozný zážitek!

Uf, to je děs. Hned jsem šla zkoumat okna v patře, jak moc přístupná jsou. Nejhorší je, že člověk si myslí, že existují místa, kam se dítě nemůže dostat 

Uf, dcera se včera naučila kutálet a první místo, kam se dostala, bylo přímo pod sporák. Po vrácení na hrací plochu se hned začala šťourat v elektrické zásuvce  Dekly na zásuvky tedy máme, teď abych začala shánět pojistku na okna, u nás v obýváku bez problémů přístupná i batoleti  

Možná s křížkem po funuse, ale já posílala cca čtyřletému chlapečkovi do Izraele tohle a slavilo to velký úspěch, vejde se do obálky a je to tradičně české, některé mají i cizojazyčný návod (ale není třeba, je to intuitivní a vzadu je správné řešení). Je to takový jednoduchý hlavolam. Dá se najít pod "cik-cak" nebo "motanice".

My měli ohrádku, respektive spojené dvě obrovské 

Mladšího jsem sundávala z otevřeného okna. Byl mu zhruba rok. Prostě si přistrkal krabice pod okno, vylezl na parapet a otevřel si. Přišla jsem z wc a málem dostala infarkt (bydlíme v prvním patře). Nakonec se to obešlo bez pojistek, zjistila jsem, že když je okna na větračku, tak už ho nezvládne otevřít. Naštěstí to víckrát neopakoval.

Presne! A oni najdu vsetky! To okno je moje nocna mora. Zatial sa tam nema ako dostat a otvaraju sa velmi tazko, ale aj tak sa bojim.

Děkuji, nechám si to jako tip napříště :-) Já věděla, že Parfumánie nezklame, díky všem za inspiraci. Nakonec jsem však objednala koníka od tzaziki 

Jsem rada,ze se libi. Letos jsme prikoupili do sbirky jednorozce a mandaly. A Swetriky budeme rozdavat jako pidiprezenty.

Omlouvam se za nereagovani, mlade slavilo rok a jak se tu hromadne pise,chodi vsude,vyleze vsude a ja z nej mam hlavu v pejru,takze posledni kam koukam je Parfumanie:-)

Umiram. Ted by byl porod vtipny, doufam ze mimino vycka. Mame tu navstevu a vynesla bych je v zubech. Ty decka. Jakoze doma si rozbijou a znici na co sahnou, to je jejich boj. Ale tady se takhle chovat nebudou. Vcera jsme se vratili vecer z vyletu, rikam muzi ze jdu spat a ze skody na majetku sectem v nedeli. Zatim zlomena kytka, rozbita vaza, dira v podlaze od cinky. Tesim se az odjedou. Jsem zla hostitelka, ale chcip v kombinaci s hormonama neni ta nejlepsi kombinace

Soucítím, podobnou návštěvu jsme měli v létě. Kromě očividných zvěrstev různé skryté škody vyplouvaly na povrch ještě týden 

To mi připomnělo, jak můj táta reklamoval nový gauč. V obchodě pracuje moje kamarádka, ale normálně mu vyká a tak. No nicméně mu na ten gauč říká: "no jasně, haranti vám po tom doma jistě skákaj a my to budem reklamovat do nekonečna". No byla velice blízko pravdě. Mně už toho dětičky taky hodně zničily, nejvíc na odbyt jdou šminky, tak mě to nemrzí, prostě to vyhážu, koupim nové, ale až budu mít za chvíli hloubšť do kapsy, tak mě to už asi začně štvát:-D.

A nejhorší je, když ti taková návštěva s vědoucím úsměvem nad škodou na nábytku řekne:"Počkej až budeš mít děti, to uvidíš, ha ha."  Většina mých kamarádek má teda velmi dobře vychované děti, takže se do podobných situací nedostáváme. Ale poznámky typu jak se těším, až budu mít ty krásné bílé dveře pomalované voskovkami, slýchávám poměrně často, jako by to byla samozřejmost, že se celý byt s příchodem dítěte do rodiny promění na dětský pokoj. Já se tomu teda bráním, hračky máme sice všude a nevyhnuli jsme se spoustě opatření, ale malovat po nábytku a po zdech se prostě nesmí. A světe div se, dítě to celkem respektuje:-)

Není to nutnost. Já mám dva kluky. Po zdi ani ničem jiném nikdy nemalovali. Jednoho to nikdy nenapadlo a druhý to udělal jen jednou. Po vysvětlení, že tohle ne, už nikdy. Přežili jsme jejich dětství i s bílou sedačkou a nic zničeného nemáme. Osobně nesnáším ani lítání po bytě s jídlem. Neviděla jsem k tomu nikdy důvod, proč by měli někde drobit a nebo osahávat věci upatlanýma rukama. U jídla se u nás vždy sedělo a bral se talíř. Ušetřilo mi to spoustu uklízení a mohla jsem se jim věnovat a přitom nemít doma binec. Nechápala jsem kamarádky, které pořád lítaly s hadrem a vysavačem a v tom bytě to stejně vidět nebylo. Hračky teda byly taky vždycky všude, ale večer se vše společně odneslo do pokoje. 

Dnes rano mi 4 kolegovia povedali: "Vyzeras vyspata. Maly uz prespi noc?" :)

Uz nemam vyhovorku na necvicenie.

Dotaz do pléna: žádáte lidi, aby vám pomohli s kočárem do MHD? Jaké jsou reakce? Nikdy jsem to neudělala a vždycky jsem si počkala na nízkopodlažní spoj i za cenu několikásobného trvání cesty a teď už se bez toho zřejmě obejdu, ale říkám si, že kdybych čirou náhodou měla druhé, nemohla bych už tak zbůhdarma plýtvat časem a musela někoho poprosit. Upřímně, mám z toho hrůzu ;)

No, za mojich kočíkovacích čias väčšinou niekto nabehol automaticky a ak nie, stačilo sa s úsmevom významne poobzerať po zastávke.