Já měla první těhotenství taky takové, prakticky jsem o něm vůbec nevěděla (jen jsem přestala jíst maso), ani jsem moc nepřibírala, prostě pohoda-až do chvíle, kdy jsem si v osmém měsíci v Krakově dítě málem vyběhala (doslova, myslím, že předčasnému porodu zabránil jen jeden deštivý den, který jsme strávili z velké části v hotelu). 

Taky jsem se s první vracela někdy na přelomu 3/4 měsíce z Japonska, celkem 15 hodin v letadle. V druhém těhotenství jsem byla v Japonsku v prvním trimestru taky, navíc kousek od Fukushimy cca čtyři měsíce po výbuchu a to už teda tak v pohodě nebylo, cítila jsem se dost unavená (=dělalo mi potíže si i jen uvařit čaj). 

Takže dělej co chceš a na co se cítíš, jen měj prostě na paměti, že jsi těhotná a může se to kdykoli zvrtnout. 

No jasný, každýmu podle jeho aktuální kondice. Já taky doufám, že se mi udělá dobře, chtěla jsem na hory bez lyžování samozřejmě, ale když se teď vidim a taky to, jak mi všechna práce stojí, tak budu ráda, že jsem ráda:-D. Já doufám, že se někam podívám, partner je skrz starání o děti hrozně šikovnej a už říkal, že je samozřejmý, že po tom roce si můžu jet sama někam na dovolenky:-D.

Já jsem v prvním těhotenství až do sedmého měsíce běhala po výzkumu, lezla po žebřících, atd. Pak jsme si ještě v říjnu zajeli pod stan do Slovinska, ale to už jsem moc nedávala. Byla mi v noci zima, tak jsem přespávala v autě. A moje babička vylezla v osmém měsíci na Lysou horu (ale to už je hooodně dávno).

Každý podle sebe, ale nemá cenu si hrát na hrdiny.

U partnera tento přístup podporovat!!!

Kdyby se můj muž nestaral a já neměla volné soboty, už bych byla asi v Bohnicích. Nehledě na to, že oni si ty své pánské jízdy dost užívají, když matka neprudí kolem. Na dovolené ale jezdíme všichni spolu, jako rodina. Je to fajn, ale dovolená v původním slova smyslu to teda pro mě není, nemůžu si pomoci, ale když jsme spolu, mám nutkání pořád něco řešit, i po dvou letech od porodu. Je to ale asi nějaký můj problém, na kterém již pracuji a chci být trochu bohémštější:-) 

Šmarjá, to jsi mi připomněla, jak jsem asi měsíc před porodem spala pod stanem, to bylo příšerné. Měli jsme mastňáci nafukovací matraci, ale ta se pode mnou úplně propadala, nemohla jsem z ní ani vstát, no příšerný!! 

Babičky byly drsňačky, ta moje se dva týdny před porodem šla pěšky vdát do deset kilometrů vzdáleného města :-)

No právě, jako já bych s někym, u koho bych pochybovala o jeho vlastním samostatném zapojení,do toho asi nešla. Jednak jsem sama docela neschopná a druhak k přežití skutečně potřebuju vlastní klid. Partner stejně na ty moje výlety a čochtání po městech dvakrát neni zvědavej, tak bude rád a zase mu nebudu moc rozporovat jeho výlety o které nestojim:-D

Hele az me prekvapil vlastni manzel, prcka prebaluje jako nic. Pravda ze nejlepsi nadilku si chytracka vzdycky necha pro me, asi vi ze si ma tatu predchazet ;) hlavne mu nic nerikam jak ma co delat, taky pri peci delam chyby, jeste bych ho odradila

Ovsem z jineho soudku, zacinam byt pekne nasrana na zdejsi oddeleni sestinedeli, jako pece celkem cajk, ale prava ruka tu nevi co dela leva. Pokyn nakojte si, pujde na monitor tak at spi. Tak mrnavka statecne pul hodiny sosa, usne coz je potreba a prijde jina sestra a zacne ju svlikat ze pry na sono ledvin, jenze to uz je mrne vzhuru a rve jak protrzene protoze je najezene a chce spat. Takze vysetreni a zase 3/4 hodiny na opetovne kojeni a uspani. Zdejsi sanitarky neklepou a rovnou vrazi do pokoje, na nadstandart jako dobry, ale proste ten lidsky faktor...sestry maji ve zvyku kafrat na chodbe, pomerne dost nahlas a uz abychom byly doma proste. Snad zitra pokud se zase neco na miminu nenajde jako kazdy den. Vtipny bylo prvni rano, mimino jsem od porodu nevidela, kolem obeda prisla sestra, jo vy mate to dite s krivou nohou. Jakoze coze? Pak probehl ortoped, vychrlil na me ze si mlade vevnitr oprelo nohu o stenu takze ma ohnuty kotnik a chodidlo smerem k hleznu a ze pristi tyden dostane dlahu a mam si prijit do poradny. Pak pro zmenu fyzioterapeutka, takze ji to zatejpovala a protahujem u kojeni a vypada to dobre. Me ji odpoledne privezli, aby ji sestra ukazkove prebalila a umyla, coz jsem nemela sanci moc vyzkouset a neco se ji nezdalo takze mi mimino zase zabavily a sup s nim do inkubatoru. Jeste ze ten prvni den byl v krvi porad adrenalin, bo to uz jsem jen krcila rameny :D druhy den celkem cajk, sebehla se tu cela rodina, takze sla z ruky do ruky, musela jsem novopecene babicky trochu usmernovat, obzvlast moji mamku, tchyne uz to jednou zazila :) dneska zas detska vizita, se jim neco nezdalo se srdcem, takze zase pokyn nakojte si a my si ji odvezem na pozorovani a budete chodit ji jen krmit. To me rekli v 9, takze ja urvana volala muzi jestli uz jede ze me ji zase berou...ty hormony jsou fakt mazec. Jo a pro zmenu, kojeni co? Boli :D au...

ježišimária, chúďatká obidve, no ale snáď už bude všetko ok, a pôjdete domov. A kojenie prestane bolieť

A me nejvic teda stve to nevyspani, protoze v noci se kojila co hodinu, to je venku na chodbe ticho, a od 5 je tu cirkus jak svina a to uz zase nezaberu...nevim cim tam triskaj, ale obcas to zni jako by padala chodba i s vytahem :D

Se spaním v porodnici mám uplně stejnou zkušenost. Doma už jsem byla tak rozhozená, že jsem stejně nezabrala, hrůza. Ale nejde nespat navěky, tělo to nakonec vzdalo a usnulo. A to kojení se taky srovnq, když je správná technika.

A kde jsi nakonec rodila? Hlavně ať je miminko v pořádku a jste brzy doma, tam se všechno skokově zlepší.

Ostrava fifejdy, porodnice bozi, jen tohle oddeleni stoji za prd. No doufam ze nas pusti zitra, pokud zase neco nenajdou hele ja vim, mala je fest sikovna a ukazkova, vicemene se prisala hned na sale a cajk, jen to prvotni prisati proste vzdycky zaboli jak prase :D haha ale predstava delani prikrmu co hodinu me nuti vydrzet ;)

To se vše upraví. Půjdete domů a budete vědět, že je vše v pořádku. Raději vyšetření zbytečně než problémy. 

S tím spaním a kojením je ten začátek horší, ale moje babička vždy říkala, že matka vydrží víc než člověk. Toho jsem se držela, když bylo zle. A že u nás bylo hodně zle. První syn spal přes den tak dvě hodiny, v noci pořád vzhůru a dokázal řvát i 7 hodin v kuse...bohužel téměř každý den. 

A to hned v porodnici? Mala zatim spi dobre (tukam na drevo), nakoji se, usne u toho, z postylky ji beru az kdyz se uz moc chruje ale jeste napul spi, prebaleni je vic v klidu nez kdyz jeci jak sirena. A tak porad dokola. Jen nevim jestli je to normalni, bych potrebovala nejaky navod na dite krucinal...

teď je ještě malinká, na víc než jídlo a spaní nemá sílu. ale to dost rychle přejde. pak bude buď klidný dítě a bude řvát a budit se jen trochu, nebo hodně:-) ale přežijete to obě

Moc blahopřeju! A držím palce, ať je všechno v pořádku a můžete jít domů. Mně malá nepřebírala a trčely jsme tam, než se to spravilo a to ranní buzení v porodnici jsem fakt nepochopila, člověk ve tři nakojí, o půl čtvrté usne a před pátou začne rachot. Jinak návod nepotřebuješ, rytmus spaní - přebalení - kojení - spaní je podle mě u takového mrněte to pravé :-) I to kojení se určitě spraví v klidu domova.

V porodnici bylo posledních 5 dní klidu, kdy spal. Pak možná ještě tak 14 dní doma a pak už nikdy. Ale on je prostě hyperaktivní, spí i teď tak 5-6 hodin. Třeba holky od bráchy spí obě od narození celou noc a přes den vůbec nebrečí. Ten můj druhý byl taky v pohodě a zase naopak i dnes spí klidně 12 hodin. Tím jsem spíš chtěla říct, že člověk přežije i to, co se zdá úplně nemožné, když se to týká dětí. 

To mala staršia s oboma nožičkami, stačilo pár cvikov pri každom prebalení a o krátky čas to bolo preč , to bude ok.

Z mamky vcera vypadlo ze ja to mela taky :D jj uz to ma mnohem lepsi, ale i tak s ni zajdu k ortopedovi radsi. Vubec nevim jake ma kycle, to mi nikdo nerek treba. No jako s tim spanim jsem zvedava jak na tom bude. Budu doufat ve spave dite, ale pokud ne no tak s tim taky nic neudelam ;)

Na kyčle nás s žádankou poslal až pediatr na...asi druhý návštěvě? Nebo možná až po šestinedělí, nevím přesně. 

Mě kojení, resp. každé první přisátí bolelo jako čert, až se mi nehty na nohou kroutily! Doma jsem si pak pořádně na internetu nastudovala správné přisátí a bylo to mnohem lepší, časem to bolet přestalo úplně. Ovšem kojení co hodinu, hodinu a půl jsme provozovali dost dlouho  Mám pocit, že v šestinedělí jsem nic jiného nedělala, jenom kojila. Kamarádka se v šestinedělí stěhovala - to bych absolutně nezvládla.