Gatita hlavne nespechat, oni to poznaji!

chacha si vzpominam, a to dcera rozhodne nebyla hodna klidna holcicka, ze se sama rano oblikala do jesli, v tech dvou.. na zem jsem ji polozila obleceni pekne postupne za sebou jak se obleka - kalhotky, ponozky, tilko, tricko.. a ona sla od jednoho k druhemu a oblikla se komplet. jsem si myslela ze to je normalni! no optimistka

viktorka_od splavu Momentalne placu u Helenky Vondrackovy, peje Dve mala kridla tu nejsou. Jedu od doktora a uz se toho draka nemuzu dockat. 

V noci se budi na flasku po dvou az trech hodkach. Vstava mezi patou sestou, ted dva dny ve ctyri. Ma trosku rymu. Ji dobre, hraje si, pres den si dvakrat pospi. Pravda,posledni dny je protivnejsi.

K doktorce bych to zatim nevidela,kdyztak za rohem mame baby box

​Vitej v klubu  Mne kamaradka jednou rekla, cemu se divim, ze to je proste kluk. Kluci jsou proste jini, i kdyz nekdo to slyset nechce. Je to jeste tezsi, kdyz mas jako prvni hodnou holku, protoze mas to srovnani. Oni jsou uzasni  ale umeji dat matce zabrat. Vydrz, bude lip! Zkus prebalovat na zemi, u nas to TROCHU pomohlo. Nas byva nejzrychlenejsi, kdyz je nejvic unaveny nebo na nej neco leze. 

​Taky si myslím, že holky a kluci jsou jiní už odmalička. Dřív jsem ten pocit neměla, ale teď to vidím na vlastní oči, hlavně co se týká hraní. Z kostek je přípustné postavit pouze věž a garáž, skládání obrázků neexistuje, to skončí hysterickým řevem a přestavěním na parkovací stání. Žádné velké mazlení, jen bojové hry, jako kousavé štěně...A hračky? Jedině autíčka, nebo aspoň něco s kolečky. Tvůrčí činnosti typu společné plácání vánočního curoví? Také nic pro nás, aspoň zatím :-)

Mohučanka viktorka_od splavu mňa dojíma do neutíchateľného revu hocičo, a to aj keď som nebola tehotná. Šesť krát som čítala Harryho Pottera a šesť krát som strašne revala, keď zomrel Dumbledore

Zápisník jednej lásky, Prázdniny, Marly a ja, to sú filmy, u ktorých revem a revem (reklamy nepozerám, určite by som plakala aj pri nich). Mám strach, že keď porodím, budem jedno slzavé údolie

betsey ale ne neboj:-) u knizek a filmu jsem becela odjakziva, na tom se nic teda nezmenilo, jen pribyly ty kyce, takove ty prvoplanove dojimave hovadiny, obcas, ne furt. jakoze mi vyhrkne slza vtom si uvedomim jeezis takova blbost! utri slzu a dobry:-)

Gatita me se kdysi hodne osklive dotkla kamaradka "z piskoviste" s holcickou. pry "ty jsi takova studena, ani se s nim nepomazlis"

Gatita No přesně!

Ja se uz v duchu asi tisickrat omluvila kamaradce, ze jsem si myslela, ze si ty svoje dva rozverne kluky nedokaze zkrotit, kdyz ja se s dcerou v pohode na vsem domluvim . 

Že hočičky a kluci...ste mai vidieť to moje copaté strašidlo, keď som ju zvykla odnášať za traky z ihriskových bitiek, ktoré evidentne vyvolávala a ešte vo vzduchu mlátila rukami a nohami.

Ale trochu poteším...tiež som bývavala zelená závisťou, keď boli miminá a ostatné miminá ležali/sedeli v kočíku a usmievali sa na svet a tie moje striedavo liezli na slnečník, alebo sa snažili preklopiť a chytiť kolieska a keď boli usadení a pevnejšie pripútaní aspoň vyhodiť, na čo dočiahli, takže sme sa večne vracali časti trasy pre topánky, ponožky, čapice, klobúčiky....

...no a teraz, keď sú už veľkí...no niežeby boli kľudnejší, ale v škole fakt kvitnú...jenoducho tým, že viac vládzu a ťahajú aj ostatných.

Druhá vec je, že sme im obom vyberali školy, kde nemusia sedieť celý čas, lebo to by viseli z lustra a učiteľka pravdepodobne z konára najbližšieho stromu, to by som si nezobrala na zodpovednosť, ale v prostredí, kde môžu tú energiu zužitkovať pozitívne, tak sú proste doslova ako ťažné kone a to ešte nadmieru spokojné a veselé ťažné kone.

Jo a od momentu, keď vedeli chodiť, sme proste prebaľovali "za behu". Inak to nešlo. Proste odchytiť, za hurónskeho revu zvliecť jednu plienku, natiahnuť druhú a s úľavou vypustiť. Ovšem my sme fičali na papierových, ako ešte sa kašľať s látkovými by som nevládala - a tam presne neviem, či to takto jednoducho ide.

Ja jsem slzela 17. listopadu u pamatniku na Narodni tride 

Potvrzuju rozdilnost kluku a holek. Mela jsem klidnou a rozumnou holcicku, se kterou jsem se krasne na vsem dohodla, tak jsem myslela, jaka jsem dokonala matka. Syn je divoky, kouse, pere se (ve dvou letech!) a jde za svym pres mrtvoly (moji, segrinu, ostatnich deti). Ale je teda na rozdil od dcery hodne mazlivy, to asi nebude genderove. 

Prišla som sa len posťažovať, už druhý týždeň trpím úplne strašným vlčím hladom. Normálne sa najem a za 2 hodiny ako keby som v žalúdku mala prázdu dieru a ak sa nestihnem najesť v čase 2,5 - 3 hodiny od posledného jedla, začnú sa mi triasť ruky, točiť hlava a začne mi byť strašne zle z pomyslenia na jedlo, čiže potom musím jesť nasilu. Ráno sa miesto na budík budím na to, že som hladná, v noci (okrem cikania, to je tiež bonus)sa mi to začína stávať tiež. Navyše mi je z predstavy toho, že by som mala jesť mäso, syry, tvaroh či iný zdroj kvalitných bielkovín, neskutočne zle, mäso nezvládam jesť vôbec, ryby sú rizikové, proteín, ktorý mi robil dobre som tiež zistila že by sa nemal v tehotenstve a zeleninu nedokážem zjesť už vôbec... To jedenie po 2-3 hodinách ma zabíja, nedokážem s tým zosúladiť prácu ani cvičenie a navyše ma zdeptalo zistenie, že niektoré ženy tým trpeli celé tehotenstvo...To by asi bolo všetko, odchádzam na bežky vyzbrojená banánom, sušienkami a fľašou vody, už sú to takmer 2,5 hodiny od raňajok 

Lamicka Ha ha. No ta moje kamarádka si teď také porodila chlapečka, tak uvidíme, třeba nakonec ještě budu radit já jí

Jinak jsem ještě vypozorovala velký rozdíl mezi chováním doma a jinde. Zatímco doma padám na ústa, zakopávám přes rozmlácená autíčka, napravuji škody, zatímco napůl oblečené rozjívené tornádo páchá další, a říkám si, kde dělám ve výchově chybu, tak když jde do tuhého, chová se naprosto aristokraticky a spořádaně.

Zvládli jsme návštěvu doktora, kde dítě způsobně sedělo na židli a půl hodiny čekalo, než mi bude provedeno ošetření. Zvládli jsme spoustu návštěv, kdy s námi dítě společensky sedělo u stolu, mile se usmívalo a tiše si hrálo s autíčkem. Zvládli jsme v poslední době několik jídel v restauraci, z toho jednu večeři v podniku, kde podle mého názoru na děti není nokdo zvědavý, ale ustáli jsme to bez ztráty kytičky. Jekyll a Hyde, zkrátka :-D 

DrowRanger ono to s nejvetsi pravdepodobnosti prejde. nebojovala bych s tim. telo si proste rika co potrebuje.

DrowRanger Hlavně se s tím nestresuj, taky myslím, že tělo si řekne. Dítěti nic nechybí, myslím, že zdravé děti se rodí v daleko horších podmínkách, než jsou u nás, ten tlak na výživu je podle mě přehnaný (říká matka, která se jedno celé těhotenství živila prakticky výhradně zmrzlinou :-)

Gatita Jekyll a Hyde pobavil, zase myslím, že je to lepší varianta, než kdyby byl vzorný doma a řádil všude jinde...:-)

DrowRanger Jsem pro to dělat to, o co si tělo říká a vzít to jako fakt. Já měla něco podobného - naprosté nechutenství kombinované s obřím hladem. V praxi to vypadalo tak, že jsem si celá natěšená v restauraci objednala nějakou delikatesu, ze které jsem snědla dvě tři sousta a dál to nešlo. Šlo jíst mandarinky, těch jsem spořádala kila, a zmrzlina. 

DrowRanger Já bych to zkonzultovala se svou doktorkou, ale jinak bych se prostě přizpůsobila. No co, tak budete jíst co dvě hodiny něco na co máte chuť, však ono to za pár týdnů zase přejde. Pokud do sebe nepohrnete jednoduchý cukry ve velkým, tak to přece ničemu nevadí. Pokud máte z hladu takovéto stavy, možná máte kolísavou hladinu cukru?

kariii chlapeček "mazlivý" v tom smyslu že vyžadoval mou neustálou přítomnost, nošení, uspávání, spaní společně v posteli atp to tedy ano, to byl. ale "mazlivý" ve smyslu že by mi tak, jak jí její holčička sedával na klíně a pusinkoval mě - tak to teda ne, mně na tom klíně skákal, řval, mával rukama a pak mě praštil do brady a mohutným skokem odpelášil něco rozbít, nebo se někde přerazit:D

DrowRanger Raději to prober s doktorkou. Opravdu to vypadá na rozkolísanou hladinu cukru, takže nic strašného, ale bylo by dobré se poradit, jak tomu předcházet a jak reagovat v případě, kdy se dostaví ta nevolnost.

No já mám doma hočičky dvě a občas si říkám, že jestli jsou kluci "zlobivější", tak už by mě asi museli odvézt :-). Ale  v podstate poslušné být umí to jo, jen občas mívají hysterické záchvaty, tím mi to zas vynahradí. 

K těm plínám, já mám zas jiný problém. Dcera skoro dva a čtvrt roku, hystericky odmítá nočník i záchod. Je hrozně upnutá na ty pleny, takže s přebalováním problém není, to si lehne a způsobně se nechá. Ale jakýkoli pokus jí posadit na nočník, nebo jen slovo o něm hned způsobí strašný řev. Přitom jsme to nikdy přes koleno nelámali, že k tomu dozraje a nechá si vysvětlit, ale to se zatím nekoná.  Starší dcera se to taky naučila celkem pozdě, ale ta aspoň nikdy takhle nevyšilovala. Prosím povzbuďte mě, že se to může jednoho dne zázračně změnit :-). 

Pherenike vzhledem k tomu že nepostižených dospělých osob v plenách se v mém okolí moc nepohybuje, resp. nevzpomínám si na žádnou, bych si byla celkem jistá, že to přejde

Pherenike a ano, je to tak. moje holčička nebyla rozhodně způsobná, spíš se podobala popisu slniečka:-) ale kluk byl ještě mnohem, mnohem horší:D