žluťásek Protože jsem furt doma, nemám se kde vybít, moje největší zážitky jsou z toho, co se dělo v Prostřenu!

Karja To je teda hrozný. A nemůžeš jim říct, že rodit budeš až za x měsíců, a že bys radši jiné téma? Mě naštěstí nikdo tahle neprudil. Nebo jsem to nevnímala, už nevím, těhotenství jsem moc neprožívala a taky na dobu před dítětem mám jen mlhavé vzpomínky...no VŠAK UVIDÍŠ. 

Je ale fakt, že těhotenství a spol dává mnohým ženám pocit, že je sjednocuje s ostatními ženami a hned mají téma pro konverzaci. Popravdě i já se už musím krotit, abych nebyla taky taková, mám chuť každýmu poradit, přitom se v tom kolikrát sama plácám 

999 jo, doted mam radsi takovy ty zlutejsi majonezy:D jinak me k tomu napada, ze ted v dospelosti jsem intolerantni na laktozu, ale podle me to neni ani tak pricina te nechuti k mleku, ale naopak - myslim si, ze tim, ze jsem mleko jako mala odmitala, jsem si neudrzela dostatecne aktivni ty enzymy...

Karja jen pokračuj, já se bavím :-))

DruI To není úplně od věci, rodiče na nic alergický nejsou, zato já, teta, mám alergií dost, včetně potravinových...

Gatita k tomu sjednocovani me napada myslenka z opacne strany - posledni dobou se setkavam s tim, ze kdykoliv se ukaze, ze vim cokoliv, jakoukoliv informaci o detech nebo tehotenstvi, se ostatni silene divi, ze mam nejak "nastudovano". A zaslouzile matky to komentuji, jak je to mozny, takovy veci preci vedi jen ony. Pritom je to absurdni, divit se, ze i nekdo, kdo neceka dite vi, kolik tydnu trva tehotenstvi nebo jak velky je novorozenec...a pomalu se musim omlouvat, ze takovy veci vim

711990 Třeba Ti chtěj jen vyseknout poklonu, jim to třeba trvalo, než tyto jedinečné informace načerpaly z internetu:) Zrovna teda ty znalosti, co uvádíš, jsou asi obecně známé, ale spoustu toho dalšího jsem "našprtala" až ve vlastním očekávání. A taky jsem to hned zase blaženě zapomněla, tenkrát jsem věděla, co se v jakém týdnu těhotenství vyvíjí za orgány a kdesi cosi, a už mám zas v hlavě vymeteno. 

Gatita Neboj, někdy to zvládnu odpálkovat, ono když dáš řešitelkám najevo, že neřešíš, vytočíš je asi nejvíc. Jinak já si nechám poradit ráda, ale nějaký plašení nebo plánování je fakt předčasný. Jako vždyť se může stát tolik věcí, které fakt neovlivnim, namalovat si to můžu pěkně:-).

711990 A víš, že mě už to taky napadlo? A dokonce mě napadla spojitost se šlechtěním papoušků, že prostě biologie a výživa ti jde:-D. Jako je to neobvyklé, určitě ne divné, ale chápu, že se tě na to občas někdo zeptá:-).

Gatita prave ze jsou to takovy ty protivny poznamky;) 

nicmene @Karja na to kapla!;) na to se vzdycky "vymluvim", ze to prece vim ze skoly, kdyz mam jednicku z porodnictvi (krav a prasat;))

Gatita Hele a víš, že mě ta nevědomost trochu vyhovuje. Jako občas si chci najít, co se kdy děje, ale spíš z mýho pohledu, takové detailní informace, co se kde vyvíjí mě děsí, hned má člověk větší pocit zodpovědnosti.

Karja Měla jsem to stejně. Vycházela jsem z toho, že toho stejně moc neovlivním, a že bude nejjednodušší nechat to na matce přírodě. Je šikovná. Kolegyně mi půjčila dvě knížky. Jedna se jmenovala "Co čekat v radostném očekávání" a bylo tam tuším 40 kapitol a v každé z nich bylo popsáno, co se může v jakém týdnu podělat. Nejdřív jsem měla strategii, že jsem ty kapitoly četla až zpětně stylem uf, to už máme za sebou. Pak jsem se na to vybodla úplně. No a ta druhá kniha (nevím, jak se jmenovala) byla hrozně naturalistická, napsal ji nějaký český porodník a byly tam krvavé fotografie. Tak jsem si radši řekla, že je jedině štěstí, že si do toho rozkroku neuvidím, až budu v akci, a dál jsem to nečetla...

Karja Já naopak ty informace o vývoji hodně vyhledávala. Každý týden jsem si četla, co se zrovna děje a ještě si přečetla další jeden dva týdny, abych jako věděla  Ale hned jsem to zapomněla, dnes už si nepamatuju nic. A nepamatuju si ani, co kdy syn udělal, kdy se usmál, zasmál nahlas, začal přetáčet, lézt, sedět. Kamarádka s mladší dcerou se mě vždycky ptá, kdy začal co dělat a já nevím  Připadám si pak jak krkavčí matka.

 je jedině štěstí, že si do toho rozkroku neuvidím, až budu v akci, a dál jsem to nečetla...

​

Karja 

Ty chytrý řeči nezávidím. Člověk je i různě přecitlivělej v těhotenství, nejlepší nedráždit a nekrmit, jako v ZOO. Já jsem si do porodu vůbec neuměla představit, co mě čeká, je to nepřenosná zkušenost. Hodně záleží na naturelu dítěte - co ti dovolí. Plánovat katastrofální nebo idealizované scénáře je fakt předčasné. Nechte se všichni překvapit  Dveře u rodičů bych si ale nezavírala, to bych tam radši do porodu nejezdila, aby se to nemělo šanci pokazit. Já jsem za každou pomoc od babiček a dědů stále ráda.

Gatita Co čekat v radostném očekávání jsem taky četla, teda spíš jsem listovala a když jsem narazila na kapitolu, jak vystrojit pohřeb, když to neklapne, jsem s tím flákla do koše.

Furt si myslim, že nejlepší je nevědět nic, mně se to vyplatilo, na porodním sále se na mě dívali jak na exota, že nemám porodní plán, nechci, aby mi Tomáš Klus posílal vesmírnou energii ani aby se doktor převlíkl za Jardu Duška. Prostě jdu rodit a vy dělejte nějaký to potřebný křoví a konec.

Luna Jak vystrojit pohřeb?! 

 narazila na kapitolu, jak vystrojit pohřeb, když to neklapne

to mi pripomína knihu čo som si raz kúpila, niečo ako "Zdravie ženy", alebo tak nejako sa to volalo, malo to aj niečo ako kľúč na príznakz,  a pri každej chorobe sa stresovala, až kým som si to neprešla poriadne a nezistila, že niečo ako "nádcha" sa tam proste nenachádza, takže akékoľvek dýchacie potiaže sú rovno minimálne zápal pľúc, alebo horšie.

Teraz ju už nepotrebujem, google robí tú istú službu .​

dynda Hele přechytračelé řeči, u nás to přechází do absurdního dramatu, kdy se mě máma po tom, co mi oponovala v jakém jsem měsíci těhotenství, uplně vážně zeptala, kdo mě jako pohlídá, když nebudu v té porodnici u nich. Po tom, co jsem se nechápavě zeptala, kdo se jako kdy bude hlídat. Tak prej já, jak si jako do té porodnice dojedu. Tak jí říkám, víš do porodnice vozí ženskou manžel nebo přítel nebo sanitka, nebo ty si jako ostatní svoje děti hlídala, jestli neroděj? WTF. Jako v jiném vlákně se řešila svéprávnost rodičů, já až je jí budu chtít zbavit, tak to bude fakt rychlá práce, ale vopravdu.

Já tohle vidim na nejhorší Vánoce ever, chceme to dát pod stromeček druhým rodičům a sourozencům, obávám se, že to budou nemlich ty samý kecy, jen od přítelovy sestry očekávám normální reakci. Já se omlouvám, že to tady rozebírám, ale nemám kde, kamarádky mají vazbu na rodinu a ty co nemaj, jsou taky extra uzkostlivé a děcka mají v pětiletém plánu po dovolené v Jugoslávii.

Pinot Noir Prosim tě, můj otec žádnej rok sice nevěděl do jaký chodim třídy a teď se mnou bude nejspíš rodit a jel odvézt svoje dospělé dítě z vánočního večírku. Takže to, že si nepamatuješ každej prd nic neznamená:-).

Karja No my už jsme hodně staré děti svých rodičů a dali jsme jim první vnouče. Oni měli děti už tak dávno, že si spoustu věcí nepamatují a u toho zbytku to většinou berou tak, že už se to dneska dělá jinak.  Tenhle přístup má samozřejmě výhody i nevýhody, ale jako dobrý.

Tvoje mamka mi teda připomíná mou babičku, která už je opravdu hodně stará a má nárok na divný nápady a řeči... U babičky už se to nějak snese, no. 

Třeba se rodina uklidní, až se dítě narodí a všechno si sedne. Asi žiješ hodně jinak, než to znají rodiče, a oni si to neumí představit. Ta situace, kdy ty jsi najednou rodič, bude nová pro všechny, vztah s vlastními rodiči se možná hrozně změní. Mně najednou připadají mnohem míň rodičovští, protože si nevědí rady s dítětem a já jo.