Pinot Noir  jako fakt jediný co nás nakonec oba zachránilo od děcko/matkovraždy je to uvědomění si, že ten důvod existuje - a že to rozhodně neznamená že by to byla moje vina!! - a stačí ho najít, nebo aspoň odignorovat.. neže bych urputně hledala proč se zlobí, spíš bylo pro mě úlevný si přiznat, že prostě nevzteká se nazdařbůh/kvůli mně/mně naschvál.. a pak už to bylo lepší. u něj teda hodně dělalo i to, když byl unavenej nebo nemocnej, to ho vytáčelo do šílené vývrtky, namísto odpočinku dvojnásobná aktivita a vztek. i u toho vyvdanýho s adhd jsem zjistila že dle lékaře nejvíc vyvádí ne kvůli tomu, že by potřeboval "unavit" a zabavit, ale naopak proto, že si potřebuje odpočinout a nedokáže se zklidnit. ten můj adhd nemá ale princip to byl podobný

viktorka_od splavu

Jako ano, duvod je. treba ze se musi vratit pujcena hracka nebo padne na zem kus rohliku a ten nahradni rozhodne nebude tak dobry jak ten vyvaleny ve psich vykalech. To je frustrace jak blazen, uznavam.

Mne to patrani po tech duvodech vzdy hrozne vysilovalo, protoze pak mam castecnou odpovednost za to, ze jim predejdu. Rict si, ze je to obdobi, projde si tim vetsina deti mi pomohlo mnohem vic. Pokud jsem.vedela, ze pomuze udelat to znovu nebo hlasit, ze hracku bude potreba vratit uz pri pujceni, tak jsem to samozrejme delala, ale uplne jsem se to nesnazila analyzovat. 

Pinot Noir Tak dcera má s tím vztekáním to samé. A fakt nejvíc si stěžuje když jí bráníme udělat něco znova a správně. A když něco udělám místo ní, třeba něco uklidím nebo posunu, tak to musí vzít, vrátit na původní místo a přesunout to nebo uklidit sama. Já z toho teda občas rostu a občas se neudržím a vybuchnu, obzvlášť když potřebuju, aby bylo něco hned, ale dcera zdržuje a zároveň nechce povolit, abych to udělala já sama.

Ale teda úplně nejhorší je, když je u toho manžel a klidným hlasem pronáší moudro: "Nekřič, je to zbytečné a ničemu to nepomůže." Tak mě to vytáčí ještě víc, protože sice vím, že to je pravda, ale cítím se kvůli tomu blbě na kvadrát

Kdy přesně že to vzteklé období přejde? Bude to dřív než si vypěstuju žaludeční vředy?

continuity ne, nechapes, ale v tomhle se proste neshodnem opakovane, to je zbytecny resit

Pinot Noir děkuji, děkuji, děkuji, pomohla jsi mi teď jako už dlouho nikdo jen tím, že jsem si to mohla přečíst   u nás to samé, večer, když koukám, jak spí a je nejsladší na světě, si říkám, jak příští den bude lepší, klidnější, jak se budu chovat jako dospělá osoba a nebudu ječet jako tur. No nejpozději okolo poledne, když je dobrý den, jsou všechny plány v tahu. Prostě fakt nevím, jak zůstat v klidu, se synem jsem zjistila, že jsem úplně jiná, než jsem si myslela. Je to blbý. Už mi přijde, že prostě u nás alespoň jedna scéna denně s řevem musí proběhnout, že je vyloženě vyhledává a schválně mě provokuje tak dlouho, dokud nevypěním. Protože pak se uklidní a je zas líp. Někdy už vážně nemůžu. Tenhle listopad, prosinec mám blbý období, připadám si jak služka, kterou naprosto nikdo neocení, paní na úklid ani nehledám, musela by chodit 3x denně, furt jen řešit jídlo, prádlo, likvidovat nikdy nekončící bordel. Do toho mě pěkně štve muž, který už 3 roky slibuje, že bude míň pracovat a přitom je to jen a jen horší, jsem s kluky věčně sama, což je ubíjející. Taky si myslím, že toho bude jednou litovat... no nic. Aspoň, že jsme teď chvilku zdraví. Nejsi v tom sama, chápu a potlapkávám! Snad bude brzy líp.

viktorka_od splavu tak kazdy jsme jiny a kazdemu pomuze neco jine. Ty ty dovody odingnorujes a ja po necem, co stejne nakonec ignoruji, nebudu ani patrat. 

Nakonec se ty deti stejne vztekaji vsem, ono se tomu predejit uplne neda, at se clovek snazi sec muze. 

Jedine,  co pomaha je jim dat trochu volnosti, co nekdy lze a nekdy proste ne. 

DruI jo, tuhle jednou muž, po sto letech doma, taky zahlásil něco ve stylu, co děláš, se uklidni, ne? No měla jsem chuť vzít ho pánví po hlavě. Samozřejmě by bylo lepší, kdybych se uklidnila,  to moc dobře vím, ovšem on to nemusí snášet týdny a týdny den co den, že.

Malenge mam tu samou zkusenost, teda s mladsi. Mela obdobi, kdy mela cil vytocit me alespon jednou denne. Kdyz se ji to povedlo, tak zbytek dne byl v klidu. A jak jsem docela klidas, kolikrat vydrzela zlobit az do vecera ale ja mam muze cholerika, ten to vzdy bral z kratsi cesty. 

Pak jsem uz delala bud vic nastvanou nez realne jsem ( i kdyz mi kolikrat cukaly koutky) nebo si rekla: a ted ji jdu vynadat. Fakt matka psychopat, ale ono to trochu pomohlo!

Malenge No přesně, člověk zvládne vyřešit problém klidně jednou, dvakrát, nebo i sto sedmapadesátkrát, ale po sto padesáté osmé prostě vypění A pak se ve mně ještě vzmáhá hloupý pocit nedoceněnosti, že těch sto padesát sedm klidných řešení nikdo nijak neocení 

continuityOn se teda nevzteká v těchto situacích typu vrátit hračku, odejít z hřiště. To třeba trochu mrčí nebo přemlouvá, ale ty emoční vichřice mají právě hlubší důvody, nebo jak to říct. Nechce si obvykle nic vyřvat. Nebo vlastně jo, ten z jeho pohledu správný postup. Přesně, jako u dcery DruI - chce věci dělat sám a správně, někdy je ale těžké přijít na to, co teda vlastně chtěl. Souhlasím s viktorka_od splavu , je fajn na tu příčinu přijít, může se to opakovat a je fajn už vědět... Třeba řev s peřinou taky byl proto, že si to chtěl vyřešit sám. Ale člověk mu to v polospánku prostě urovná, hlavně aby byl klid a nebudil mladšího, ale tím jsem asi ještě zhoršila. Kdo na to ale má mít ve dvě kapacitu, že? Zvlášť když zrovna usnul po krmení mladšího a za pár hodin ho to čeká zas.

continuity takže je to možné? Třeba nejsem blázen? Už mě, přiznávám, taky napadlo, jestli by řešením nebylo seřvat ho hned po ránu, aby bylo odškrtnuto. No trapas prostě, další myšlenka byla, že mi z té mateřské hrabe a potřebovala bych se léčit.

rasaNori 

Klid, užijte si dovolenou, na advent se vykašli, příští rok bude zas a vy budete o rok starší a šikovnější rodina. Nejde to všechno hned. Já už úplně vzdala snahu o výzdobu, nepřipadá mi to až tak důležitý, o to víc si ji syn užije jinde. Ještě pořád máme čistý prádlo na sebe a máme co do žaludku, stíháme všechny doktory a mně nic neuteklo v práci, co víc si přát! Kdybych se na to podívala jako pesimista, už bych tu seděla na hromádce.

Ten pocit, když to člověk čte a říká si - to se nám určitě nestane ... a zároveň ví, že ho to prostě taky čeká

continuity uplne v tom poznavam svou matku a chce se mi brecet cyve to decko ti to nedela naschval, chce abys jednou taky byla na jeho strane..(napriklad ze upadlyho rohlicku je skoda a lito - a ne vsoupnuty jiny rohlik nejlepe jeste s poznamkou co delas ty trdlo to nevyresi..)

a to pisu obecne, tve vychovne postupy neznam a nekritizuju aby bylo jasny, jen tve vyroky:-)

DruI ámen! To mám úplně stejně, taková ta vnitřní litostivost, kdybys tak věděl, kolik scén jsem přestála v klidu s úsměvem na rtech. A místo toho máš teď kecy, když já už toho mám po 8 měsících nočního kojení a každodenní 14hodinové šichtě akorát tak dost. Tohle je totálně nepřenositelná zkušenost, už se nedivím, že tolik alkoholiček započalo svoji dráhu na mateřské, fakt ne.

MP Meri Tak třeba budete mít štěstí a budete mít mírnej průběh, člověk vždycky může doufat :o)

MP Meri hele, optimismus si pěstuj, tenise nikdy neztratí

viktorka_od splavu ale ja upadly rohlicek politovala, novy nabidla, ditko pochovala... a bylo to uplne k hovnu!

Jedine, co pomohlo, bylo vzit dite a kocar a utikat, aby na nej alespon nevidela. 

Malenge ja byla ze syna taky na prasky, silene se vztekal, rozkazoval nam, utrhoval se, zachvaty vzteku na hodinu, kdy se cely fialovy valel po zemi a pak uz jen štkal, ze mu "to nejde zastavit". Kdybych nevedela, ze ve skolce je vzorny a ucitelky ho milujou a ze je to do urcite miry jen šou pro rodice, delala bych si starosti. Ale bylo to jen (dlouhe) obdobi, preslo to samo. Jen jsme se museli jako rodice trochu obrnit a vyhranit, aby vedel, ze vse ma sve meze.

Jinak dokud vas toci jen deti, je to dobre! Me ted neuveritelne stresuji muzovi rodice. Mysli to dobre, ale asi z toho zesedivim. Mam ne uplne snadne tehotenstvi, beham jak nadmuta koza po doktorech, plnim jejich (znacne nekomfortni) doporuceni, vic delat nemuzu. A furt je to malo! Dokonce muzuv tatinek pry promlouval k moji mame, at mi domluvi. Akorat nevim, co si predstavuji, ze bych mohla delat vic. Ja jsem sama dost nervozni a nepotrebuju, aby ten stres nekdo nasobil...a to jsem jiz poucena z prvniho tehotenstvi (podobny scenar), ze je lepsi uvalit informacni embargo. Ale stejne jsem bud pustila vic nez jsem chtela, nebo to nejak vycitili nebo jim prislo, ze mam male bricho...kazdopadne me mrzi, ze jsou do toho zatahovani moji rodice. 

Gatita by me zajimalo, jak ti maji domluvit? Jako aby ses zamyslela a dite se ti zvetsi? Nebo co....takhle stresovala lekarka moji svagrovou, jako by to delala schvalne, ze ma maly dite. Pritom se pak chlapecek narodil uplne normalni, 2.79. Akorat ted mi prijde, ze prudi moje mama. Ne teda ze by to rikala nahlas, ale vidim na ni, ze si mysli, ze ho malo krmi, protoze je polovicni oproti nasemu. Jenze my mame fakt vyzrany mimino a oni proste drobnejsi kousek, no...

Drzim palce at je vse v poradku a miminko je tak akorat. Vlastne jsem asi prehledla, jestli to bude druhy kluk? :)