Tak ono to bude asi mezigenerační obecně, v mých dvaceti jsem tohle poslouchala taky, navíc jsme u tchánů bydleli, já mladá blbá, neuměla jsem se bránit a to: máš málo mlíka, dej jí na noc kaši, nebude se budit, od čtyř měsíců zkoušet nočník, spaní jen v postýlce, máš málo oblečený dítě ven... furt něco a k tomu knížka Naše dítě z roku 1959.

Ale pak jsem se vzchopila, kojila do roka a něco, nočník jsem zkoušela až když si na něj sama došla sednout a postýlku jsem měla bokem přiraženou bez postranice, takže pohoda. 

A kluka už jsem měla jako v tý době "stará" matka, to už si nikdo moc netroufnul. A spal s námi v posteli do šesti let, kojila jsem rok a půl, a dělala jsem si všechno jen podle svýho, jak jsem cítila, že je to dobrý pro něj i pro mne.

Teď mne mrzí, že vnučku moc nevídám, ale mám radost, že je tak šikovná a že ta moje holka je taková odpovědná máma, po všech těch letech, kdy to na dítě z jejího rozhodnutí nevypadalo.  

A rozhodně se do ničeho nemotám, jen třeba ty nezabezpečený schody a tak, to trnu. Ale to proto, že dcera byla fakt strašně divoký dítě a párkrát jí šlo o život. Hřebík v elektrický zásuvce, pád ze schodů taky, otrava barbituráty, tam to bylo fakt o fous, vypití mořidla na dřevo, brala to o každý roh, topila se, taky dobrá byla noha do drátů kola, když seděla vzadu za mnou na sedačce, to jsme se potloukly obě, no prostě pořád bylo něco a u dětí je to hned, tak proč tomu jít naproti.

Jennyfor já se jednou bála jít s dítětem na chirurgii proto, že jsme tam byli s něčím jiným 2 dny před tím...

moora No právě, já s ní byla u doktorky pořád, ta otevřela dveře do čekárny a : Á, už jste tu zase!
My měli snad všechny ty historky, včetně korálku v nose, vyndavaného v Krči na chirurgii a po čtrnácti dnech ve druhé dírce fazole. A taky na tom ORL byl ten samý doktor

Jennyforto nevídání se s vnučkou mi připomnělo, že syn se pořád ptá, kdy už pojedeme k babičce a dědovi (mým rodičům), a já odpovídám, že příští rok . A ten mladší je vůbec nebude znát.

Pinot Noir zeptam se asi blbe ale pochopila jsem ze tvuj muz pracuje z domu, tak pokud nikam nechodite tak byste prarodice videt mohli, ne?

dzizisketa mala si umi ukousnout kus bananu, rozzvykat ho a polknout, pokud to je moc velky kus, tak ho vyplivne. Moje mama tady z toho byla uplne hotova, jak je sikovna a pak to rikala babicce, ze mala uz ji banan... A babicka mi volala, ze se mi zadusi, ze ji ho musim rozmackat.

Gatita ja jsem prave tak trochu ignorant, co se tyce doporuceni. Ja porad rikam, ze jsem porodila lidskou bytost a ne prefabrikat, co ma odpovidat tabulkam. Ze neni robot, co ma pit předepsanou davku mleka kazde tri hodiny a v presny cas sni presnou davku prikrmu. A jsem ochotna se poradit, kdyz nevim, ale cilene zadna doporuceni, treba co se tyce zavadeni prikrmu, nevyhledavam. A je mi jasne, ze kdyz moje dcera bude mit vlastni dite, tak dojde na "ale mami, ted se to dela jinak". Spis se snazim chovat podle nejake materske intuice. A jsem pohodlna, takze treba spani ve spolecne posteli je spolu s kojenim pro me nejsnazsi cesta v noci, v lete se mala kojila kazdou hodinu, takze stavu nepotrebovala. A ani my s muzem nejsme tak disciplinovani, aby dite doma nevidelo cokoladu a sladkosti, takze odpirat ji to nebudem. A podobne. Chapu, ze jen chteji poradit, jen me to lpeni zrovna na samostatnem spani a nocniku prijde vtipne, v kontextu zivota s miminem. Ja spis nesnasim to "delas to spatne, my vzdycky delali tohle, ty jsi jeste mlada, my mame zkusenosti". A to, jak tchyne nacpava sva vnoucata bonbony stylem "ber, maminka se nediva a nic ji nerikej" me sere nebetycne, takze jeji kecy k nasi vychove si muze strcit hadej kam

viktorka_od splavu vídáme se s druhými prarodiči, kteří neřeší nic a pravidelně se vídají se svým druhým synem, který se na Facebooku netají účastí na párty v zavřených hospodách, nenosí roušku atd., kromě toho je v práci pořád mezi lidmi. A kromě toho 300 km s dětmi na otočku nelze a naši mají domek o dvou místnostech, takže tam spáváme u ségry, která pracuje v Klokánků, takže s našima se teď taky nevídá, resp. jen venku. Takže to fakt nejde :(

Pinot Noir to je fakt blby

ja si rikam ze vsechno zly pro neco dobry, jak se z toho vyhrabem tak bez obav muzem k rodicum..

Zuzuli Ježíš, teď jsem si vzpomněla, jak jsme s klukem na golfáčich, tak rok a něco, byli na nějakém sportovním veletrhu, stojíme v tlačenici u stánků a najednou se mi to dítě začne dusit a modrat. Popadla jsem ho, otočila hlavou dolů a mlatila do zad a z pusy mu vylítnul cucavej bonbón, co tam bývají na stolku. Někdo mu ho v dobré vůli strčil do pusy, když jsme vedli hovor s lidmi ve stánku - manžel tam dělal byznis - a nedávali pozor.

Po tomhle zážitku jsem vyhlásila na cucavý bonbóny zákaz a stanovila datum, že až v den třetích narozenin. A jo, dostal k nim první cucavej bonbón mimo jiné.
Jenže ten náš zlatej chlapeček si ten bonbón zabalil do krabice a na ní si napsal: můj první cucavej (on uměl strašně brzo psát, byl trochu jako malej Žluťásek, ale nebyla to moje zásluha, byl prostě takovej od přirození  ) a nesáhl na něj.

A pak se z toho stalo okřídlené úsloví, pokaždý, když bylo něco poprvý, tak se to komentovalo: Můj první cucavej. Třeba když mi ukazoval řidičák. A na promoci jsme si taky všichni prohlíželi jeho "první cucavej"

Jennyfor jezis to je bozi historka :)))

(ja jednou takhle vytloukala z ditete broskvovou pecku, shodou okolnosti jsem par dni pred tim cetla navod na ucinny zpusob... a pri tom jsem si zoufale snazila vzpomenout na cislo na zachranku, trvalo to dost dlouho. Pak jsem z nej jeste tloukla buchtu, to uz slo lip)

moora Tak jako při tom tvým počtu, to musel být i s těmahle příhodama masakr, tys měla ty děti v paralelním zapojení, to já si to dala sériově, to šlo líp uhlídat.

a taky je dobrý si strčit do pusy ten umělej vnitřek kindervejce a při pokusu mu ho vyrvat tam ta druhá půlka zůstane uvnitř okrajem zapřená o zuby. To byla taky výzva. 

Sairon Jj, díky, malou sadu dupla bych mohla přihodit a něco do kuchyňky taky;-). To mě nenapadlo. Zatím jsem se snažila vymyslet něco nového jak píšecontinuity 

Mne mama to dieťa v podstate vychováva, ja som bola od začiatku taká vydesená, fakt som nečakala, že budem kojit 1-1,5 hodiny, že dieťa bude veľa plakať a málo spať, keďže som bola poucena že ' to len nakojis, polozis a dieťa bude spať', ale čo teda mám v sebe voči synovi veľkú výčitku, že som sa snažila ho na tú postieľku naučiť, nikam to neviedlo, a mohli sme obaja lepšie spávať. Ale keď si niečo neželám, tak mama proti mojej vôli nejde, a keď mal syn 13 mesiacov, môj otec mu chcel dopriať kúsok pelendreku, našťastie som si to všimla a zabránila mu, a dokonca neskôr, keď bol otec u svojich príbuzných a dávali mu pre malého všelijaké sladkosti, tak im povedal, že mu to nedávame a nevzal ich. S muzovou mamou je syn málo, a jej rady púšťam jedným uchom dnu a druhým von.

crazydaisy tak to jsem nevěděla že už tak brzo, myslela jsem že až kolem poloviny 90. let se začalo kojení propagovat. V Krči byly průkopnice doktorky Mydlilová a Paulová, ty pak založily Laktační ligu

mnum Jo, jo. Mudr. Mydlilova byla zapalena a nekolikrat za den obchazela pokoje a radila. Tenkrat v 89 v Krci uz byly pokoje po dvou a deti jsme mely u sebe. Ja pred tim zazila 6 matek na pokoji, deti na novorozeneckym a syna jsem videla jen zabalenyho pri krmeni.

mnum Ja jsem rocnik 88. Muz je o par let starsi a taky do pul roku kojeny. Tak jsem myslela, ze ty 80ky uz byly ,,pokrokovejsi". 

crazydaisy jo, první dítě v 81 v Krči, na pokoji matek 6, dítě jen na kojení, zabalený jak houska, ani jsem nevěděla, jestli to má všechny prstíčky. Jednou mi jí přivezli, hodili na postel, ale já v tu chvíli musela na záchod a když jsem se za chvíli vrátila, dítě už zas bylo v čudu. A v době návštěv, ve středu a v neděli pouze,  otcové dole pod balkóny, bylo vtipný, jak se všichni zdola a shora překřikovali.

Zrovna na botách je ten vývoj doporučení vidět dobře. Já (r.89) pevné boty od doby, co umím stát, první ségra (r.93) pevné boty, co chodí, druhá ségra (r.09) pevné boty, chodí jen na ven, syn (r.17) chodit co nejvíc bos. Dlužno dodat, že blbou klenbu máme všechny tři a se synovou to taky začíná být horší.

mnum crazydaisy Jos ono to šlo pomalu. Máma mě taky porodila v Krči v 89, kojila mě asi do deseti měsíců, ale mezi kamarádkami byla za exota.

Jennyfor Krc jaro 89 pokoje uz po dvou a laktacni liga v plnem nasazeni