barbucha ježiš, to jsi mi připomněla naši současnou nejčastější aktivitu - zaprásknout dveře a pak řvát, že jsou zavřený 
. Připadám si poslední dny jak dveřník.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
No, oni si ty dveře zavíraj schválně, teď to naopak vadí rodičům 
barbucha hmm, s dětma fakt někdy z bláta do louže..já mám fakt klidu, že jsem tohle nezažila! Stačí mi z dálky pozorovat synovce, v březnu mu budou dva, ale separační tíseň teda ještě neztratil. Na skorošvagrový visí, na ostatní si zvyká jen velmi, velmi ztěžka. Víc než 3 lidi v místnosti ho děsí, donedávna se rozplakal, kdykoliv jsem na něj zkusila nějaký cukrblik, pochovat by se nešel ani za svět a u babičky vydrží jen na nezbytně krátkou návštěvu WC, když už teda matka musí. Ona je teda nekonečně trpělivá, nebo adaptovaná, nebo nevím. Nechci si ani zkoušet představovat, jak by to vypadalo s takovým děckem u nás.
marieu V aro oboru atestace znamena, ze lze pracovat i na neakteditovanych pracovistich a v soukromem sektoru, takze financni motivace. Hodne lidi se po atestaci uklidi do klidnejsi nemocnice, kde proste akutni sekce, polytrauma, krvaceni do mozku nebo duseni na ORL nehrozi. Mne nejaka ambicioznost docela schazi, neaspiruju na nejakou funkci, jen nechci byt v oboru dlouho mimo.
mnum Obema moc dik, v praci kdyz jsem nadhodila drivejsi navrat, tak bohuzel porad pretrvava nazor ala krkavci matka. Hlavne od zen. Ale kdyz to pujde, vratim se aspon na sem tam den moc rada.
Pinot Noir Ja to delam tak, ze si ji na ty ukony vareni caje beru s sebou, jednou rukou umim temer vsechno! Kdyz zacne rvat, kolikrat se rozhodi na dlouho, ze za to caj ani nestoji. Na zachod si ji neberu, takze chodim tak trikrat denne;-). A myju se casto s tim, ze tam kleci u vany a rve. Ale mne tohle furt nejak tolik nevadi, nejhorsi je, kdyz se na me povesej obe dve, to je fakt neresitelna situace! Vetsinou se jedna rozhodi, tim rozhodi I tu druhou a chtej obe chovat...to je kolikrat na masli.
Ale ted tu nebohou chudinku davam spat ven, to spi dlouho, a ja mam teda cas neco delat, varit, uklidit, s velkou malou se da uz vsechno! No snad ta malinka zvladne mrazy!
marieu Vyhorela, je vyhorela, to je to spravny slovo:-D
@Karja já ti nevím, oni dna si dokonale vyhovujou, ona je výraznej introvert, trpělivá, klidná... přesně takovou matku ten malej potřeboval, pro rovnováhu. Já bych byla vyhořelá, vyhořelá a se mnou by leh popelem celej byt 
Jos no ale názory ostatních žen ti můžou bejt pumpička, ne? Zvláštní, jak jsme my ženy vůči sobě nejvíc nesmlouvavé, kritické...
Já si taky nepamatuju, že bych zažívala nějaký scény, že bych si nemohla ani dojít na záchod... Ale používala jsem takovou tu mobilní ohrádku - když jsem vařila, byla v kuchyni... když jsem žehlila, tak v ložnici... i do koupelny se vešla... prostě jsem mohla něco udělat, aniž by se mi dítko úporně vinulo k nohám (a hrozilo nebezpečí opaření nebo spálení)... atd. atd. Takže jsem si mohla i odskočit beze strachu, že se něco stane, a jestli v ní dítě - když mě nemělo na dohled - tu minutu řvalo, tak se nedalo nic dělat, občas prostě řvou všechny 
Jos hele, udelej to tak abys byla Ty spokojena. Co ma dite z toho kdyz je s nim matka nonstop, ale nespokojena a nestastna. Takto kdyz si treba 2x mesicne ,,odskocis" do sluzby, aspon si to osahas, vyzkousis a uvidis zda Ti to vyhovuje nebo ne. Treba zjistis ze vlastne pospichat nechces. Ja jsem se na 0,4 uvazek vratila ve 2 letech dcerky a trochu toho lituji, nyni vidim ze jeste nemela na to, jit do kolektivu, naplno se projevila jeji citlivost az uzkostnost. Chtela jsem si mezi detma dodelat nadstavbovou atestaci, chybi mi mene nez rok praxe. Ale nestihla jsem a nyni uz to honit nebudu, holt si ji dodelam treba za 10 let, anebo vubec a prejdu do trochu jineho oboru, uvidim. Takze ted do prace spechat nebudu, jen si tam parkrat mesicne zajdu na nocni sluzbu.
barbucha ohrádku si vybavuju z našich dětských fotek. My jsme se s dětma bez ní nakonec obešli. Byly na koberci, na zemi, měly hračky... ale ani když už lezly, nebo začly vstávat, mi nevisely na nohou. Nejspíš jsme na to měli jen kliku. Vyřvat do bezvědomí jsme je nenechávali, ani při usínání, řev na nezbytně dlouho dobu se občas odehrál, asi jako všude. Snažili jsme je nenaučit, že se skáče jen, zásadně a primárně okolo nich. Ne, že bychom je tak naučili trpělivosti, jen jsme se jim snažili nesloužit.
Jos jeste mne zaujalo ze pises v male nemocnici je vetsi klid, ... Pracovala jsem v perinatologickem i intermediarnim centru i v male porodnici a prave v te male mne pred nastupem do sluzeb mistni uklidnovali, ze v pripade resuscitace novorozence se nemusim vubec bat, protoze tam jsou aristi zvykli to za pediatra prevzit, kdyz jde do tuheho... nepotrebovala jsem to, nastesti, ale prave bych rekla ze v mensi nemocnici toho musi lekar zvladnout vic, protoze je tam casto ve sluzbe sam a musi si poradit... mluvim tedy jen o porodnici, ne o specializovanych pracovistich typu neurochirurgie. Nuz, zajimave, z Vasi strany je na to asi nahled jiny 
marieu taková byla malá ségra. Můj tehdy ještě přítel jednou pšíknul, když jí bylo pár měsíců. Od té doby v jeho přítomnosti řvala, na milost ho vzala až ve třech:) Na mamce hodně visela, do teď (11 let) jí rozhodí změna plánu, do školky šla až ve čtyřech, na hřiště nechtěla, pokud tam bylo moc dětí. I když jsem ji hlídala třeba já okolo roka a půl, tak třeba pět deset minut brečela a volala mámu, než se zklidnila
barbucha ohrádka ochrání dítě, ale řevu tě nezbaví.
Evaeva tý brďo, to maj teda výhled... já si ani nedovedu představit, jak se bude tvářit časem na sourozence. Skorošvagrová se mě před časem ptala, jak vlastně velká reagovala na malou, když jsme jí dotáhli z porodnice, kolik jí v té době bylo atd. No, zatím ale se ale neodvážili a já tomu fakt rozumím..
marieu myslím, že to nebylo tak hrozné. Doma byla v pohodě, zas ne že by jí mamka musela pořád chovat nebo tak něco. Ale museli jsme se naučit s ní pracovat, pak nebýval problém. Všechno musela vědět dopředu, nejlépe dopodrobna popsat, jak to bude probíhat. Ona je vlastně jedináček, mě bylo dvacet a druhé ségře patnáct, když se narodila. Jak by reagovala na sourozence těžko říct, ale myslím, že by se to poddalo.
Evaeva tak určitě si najdou způsob, jak s tím vším pracovat. Nakonec musí. Já jen z dálky obdivuju její nekonečnou trpělivost.
Žijou i s jinejma lidma... který mají taky svoje potřeby.
barbucha jako ja jsem otrla, ale s tim revem za dverma se mi blbe chodi na zachodmyslim ze to byla Pinot Noir , kdo zminoval ze na navratu do prace je super, ze si muzes odskocit bez revu?
711990 já asi nezmiňovala řev, naši kluci nijak ubrečení nebyli, u nás jede v obou případech spíš to dobývání se dovnitř, kopání do dveří, bušení pěstičkami a u většího lomcování klikou! U toho se vykonat potřebu v podstatě nedá 
. V tomto je pobyt v zaměstnání fakt osvobozující
mnum Tady v kraji male nemocnice porodnici vubec nemaji. A hrozne to zalezi...ja novorozence nikdy neresuscitovala, a z mych kolegu jen minimum, zato specializovany neurochirurgicky JIP jsem slouzila uz od kmene nebo obsluhovat heliportova polytraumata umime vsichni. Na male nemocnici je na to clovek sam, ale zase ta sance na nejakou velkou akci klesa. Kdyz jsem treba slouzila nejstarsiho a ve 4 rano jsem se starala o cloveka dusiciho se krvi na ORL a do toho mi volala porodnice, tak se mi chtelo brecet. Jeste mame navic pavilonovy system. A nekdy se debilne sejde nehoda, iktus, sekce a neco dalsiho...
