Jos vubec, ona byla spolecenske miminko, co se nechalo chovat od kazdeho, vydrzela si sama hrat na podlozce (to zatim jen lezela na zadech a treba koukala do zrcadla) a s tatinkem travila dost casu. V cerstvych ctyrech mesicich jsme ji nechali vecer s prarodici a sli na vyrocni veceri. Rekla bych tak v sestem a sedmem mesici, asi jak si zacala vic uvedomovat, kdo je kdo. Zacala nejdriv, kdyz jsem ji nechala samotnou a sla treba na zachod, s muzem byla jeste v pohode, jak mela spolecnost, neresila, posledni cca tri tydny rve i jemu. Ale mam pocit, ze kdyz je ted muz uz pres tyden doma na dovolene, tak ho zacala zase akceptovat. Dneska mu pet minut nervala a dokonce pozdeji zacala, kdyz odesel on a ja pritom v mistnosti porad byla

Karja tím jdu na nervy sama sobě, když dítě okřikuju, ať neřve. Ale mě to úplně fyzicky bolí. Vůbec nechápu, jak můžou přežít ten hluk učitelky ve školce. Venku mi ruch na hřišti vůbec nevadí, ale tři děti v jedný místnosti vyrábí hladinu hluku pro mě už úplně nesnesitelnou.

Stejně šílím, když se syn šprajcne někde blízko velký silnice, ten dopravní kravál je mi strašně nepříjemný. Bydleli jsme mnoho let v blízkosti velký silnice, kde byl ruch i v noci a nesnášela jsem to, nikdy jsem si nezvykla. 

711990 syn padal jednu dobu strasne, robila som to pri kontrole zraneni presne ako continuity . Paradoxne najhrosie boli pady, ked bol unaveny, to padal vzdy priamo na hlavu. Pamatam si, ze som oresne podla zvuku rozonala, kedy syn padol na hlavu a kde - ci na parkety alebo plavajucu podlahu a ci pri tom aj trafil daky anbytok.

711990 k tomu behaniu a dkakniu po gauci, neprejde ho to zrejme ani ked bude starsi, ale nauci sa skakat bezpecne. Ak mas moznost, daj pod gauc/postel matrac alebo molitan, ja som tam mala jednu dobu normalne periny a vankuse. A mozno ta potesim, to obdobie tych padov a zraneni trvalo tak mesuac az dva, potom to zrazu preslo. Hodne pomohlo, ze som syna hamovala, ked som uz videla, ze je unaveny (motalobho abstracal rovnovahu) proste som ho donutila lahnut si na mna a pozerali sme videa na mobile, lrasne to funguje teraz - ked je utahany, lahne si ku mne na gauc s mojkacmi, 10-15 minut si polezi a ked si oddychne, blbne dalej.

Jos u nas to bolo od zaciatku. Ale ako je uz starsi, obcas si da vysvetlit, ze musim do prace alebo vyvencit psa. (Ma 2,5 roka).

Zuzuli 

Někde jsem četla, že separační úzkost je mechanismus, který má zabránit tomu, aby se dítě odplazilo, odkutálelo někam od matky a ztratilo se nebo dostalo do nebezpečí. Takže při dosažení určité vzdálenosti se aktivuje alarm, nedá se nic dělat.

žluťásek ten hluk více dětí, to je přesný. Ty učitelky musí být snad hluché

Dopravu taky nerada, ale to si uvědomím obvykle, až když odejdeme. Úplně se najednou zklidním nebo co.

dynda jo, prý se právě často objevuje, když se dítě začne pohybovat, začínají si uvědomovat že dítě a matka nejsou jedna, ale dvě osoby. Starší má a vždycky měl tenhle alarm vypnutý, myslela jsem si, že je to tím, že se pohyboval až později a už jako věděl, že existuju, i když mě nevidí. No mladší mě vyvedl z omylu

I když mám zlaté hodné dítě, druhé bych teď rozhodně v klidu nedala a asi to nechci pokoušet ještě ani příští rok. Jako je fajn, že když si ty děti rozumí, tak jak jsou vývojově blízko, že si i spolu pohrají, ale já mám nervy a psychiku jen jednu. 

dynda to jsem cetla taky, ono to i zacalo nekdy v dobe kdy se snazila zacit plazit. Ono to u nas bude podporene i tim, ze je porad jen se mnou, muz je do vecera v praci a nekdy pracuje i pres vikend, prarodice 100 km daleko a doba nepreje setkavanim s kamarady. Nevycitam ji to, ale je to nekdy hodne ubijejici. 

žluťásek tiež obdivujem učiteľky v škôlke, syn po týždni začal chripiet, predpokladám, že z toho, že tam sa všetci prekrikuju 

Je pre mňa náročné, byť v normálnej škole plnej hluku a potom byť s ním, non-stop rozpravajucim, tento rok je to teda inak, ale zas cez jarnú karanténu som učila z domu s ním na kolenách

Zuzuli ten 7. měsíc to je takové typické. U nás byl tatínek doma hodně i se ji hodně věnoval, stejně tak cca měsíc na mně visela. Mladší ne, ale to je extrovert jak vyšitý od samého narození až doteď. 

letfenixa a ty máš tuším ešte cez týždeň muža preč, že? obdivujem ťa, ja ani nemusím pracovať a sambo je o piatej doma a aj tak som na maslu!

Zuzuli ten 7. měsíc to je takové typické. 

​jsem zvědavá teda, my si zrovna vcera říkali, jak je teď to dite bozi, směje se furt a málo řve po tom úvodu, kdy ty první tři mesice plakala v bdelym stavu bez náruče skoro porad.
Na tu fazi, kdy ji zas budu muset tahat všude sebou, se úplně teda netesim, jednak už ji je kus a jednak k tomu budu poslouchat ty řeči, ze jak jsem si ji naučila, tak to mám 
Muž teda taky ještě nepochopil, ze pokud po mne chce vykonat nějakou delší souvislou činnost, musí proste pohlidat dite. 

Potrefenáhusa kecy o tom, ze jsem si ji rozmazlila a je na me fixovana, jsem si taky vyslechla... Pak si ale muz precetl na wikipedii, co je separacni uzkost a preslo ho to, pochopil, ze moje vina to neni a i ta separacka je jen obdobi, to prejde. Ona ted vetsinu dne travi hranim si sama na zemi, usmiva se, zvatla, nevyzaduje k tomu asistenci, jen musim vedle ni sedet, treba si ctu, maluju, nevarim a neuklizim. To si me vubec nevsima, ale nedej boze, abych vstala a sla si pro piti. Okamzite je pohotovosti a zacne rvat. Mozna na to budu s laskou vzpominat, az za sebou zabouchne dvere pokoje a "matko, dej mi pokoj"

Zuzuli mne přijde, ze ty děti jsou takhle malý tak krátkou dobu a všechno se celkem rychle mění

ale pro mne je to přirozený se starat tak, jak se starám, i když je to narocny 

žluťásek velmi soucítím! My jsme taky jak ze vtipu "ještě ty vaše děti tolik řvou? No jo, řvou. A co s tím děláte? Řveme na ně, aby tolik neřvaly". Obecně mi vadí jakýkoliv hluk nebo rámus. V našem malém bytě i naše řvoucí děti, a jak píšeš- na hřišti v pohodě. A nebo mě zas napomíná otec, ať je nechám "projevovat", páč mají barák jak... prostě spoustu prostoru.

Zuzuli continuity jak to tu čtu, zas jsem si vzpomněla, že naše děti měly separační úzkost nejspíš hodně diskrétní. S velkou jsem od jejích 6ti měsíců chodila 1 den do práce a 3 služby v měsíci (první službu jsem strašným způsobem obrečela...) s malou jsem šla jen na 0,2 úvazku v jejích 8mi měsících a o péči jsme se dělili a dělíme s mužem velmi intenzivně, když je doma. Slouží 12h služby, takže je mezi tím i relativně dost doma. Mám dojem, že ani jedna z nich neměla nikdy žádný ten typický projev, kdy by vyváděly v okamžiku, kdy jsem nebyla po ruce. Nutno dodat, že nás kosmír hned 2x podaroval low maintenance dětmi, co tak vidím kolem sebe. 

Separační úzkostí si asi projde každý, ale nemoct vstát z koberce a dojít si dva metry pro pití, to mi připadá strašné. Resp. tohle období jsme měli taky a prostě chvíli řvali, no. Matka už není člověk s vlastními potřebami? 

Pinot Noir starší tohle měl jen mimo domov. Mladší to spojil s tím, že po mě lezl, to bylo otravné. Ale přesně jak píšeš, chvilku holt řval. A když si náhodou hrál sám, tak jsem se hlavně snažila vyhnout se jeho zornému poli. 

Mrakoplas áno, cez týždeň sme sami