olivieraa Zlepšit se to dá jedině tak, že se alespoň chvíli bude přes den starat někdo jiný, aby si matka odpočinula.

Taky nevraživě koukám na lidi, co jim děti spí od osmi do osmi :o) ale dcera se teď alespoň přeřídila z jedenáct - devět na devět- sedm a je to lepší. Jak píše Pinot, ta večerní volná chvilka dělá strašně moc.

olivieraa moja má 2,5 a spáva v noci buď 11-11,5 hodiny, keď nespí cez deň alebo 9 hodín plus 2,5 hodiny cez deň.

keby bývala hore do jedenástej, asi by ma piclo, muž vstáva do práce o piatej a ja o šiestej :-)

Karja no ja to riešim tak, že buď sa snažím zistiť, prečo plače a vyjsť jej v ústrety keď je to možné (napríklad tie rukavice), alebo keď je príliš vo vývrtke, akurát jej ponúknem objatie. Niekedy chce a v náručí sa mi ukľudní alebo ma pošle preč, tak idem preč a o chvíľu sa zasa vrátim a podľa situácie zasa skúsim zistiť čo sa deje alebo ponúknem objatie :-)

Našťastie je tých situácii čím ďalej tým menej, obvykle už len vtedy, keď je unavená a nevládze už spolupracovať, inak sa s ňou dohodnem vždy bez plaču.

Karja ako sa hovorí, že človek vytesni tie zlé spomienky, tak tu teraz pracne rozmýšľam, ako to tie dva roky späť bolo. Odviesť pozornosť inam nefungovalo. Poslať syna preč, do izby nefungovalo, on keď plače, chce byť na mne.  Keďže syn od 2 rokov vedel úplne rozprávať, tak som sa vždy snažila zistiť dôvod plaču. Keď to bolo, že 'nechcééém rukavice', tak najskôr som sa snažila vysvetliť, prečo treba, aby ich mal. Keď to nefungovalo, tak som skúsila opak - v žiadnom prípade si tie rukavice nedávaj, lebo veď vzdor, tak vtedy na mňa vedel prekvapene pozrieť a zasmial sa, dal si ich a bolo. A keď nefungovalo nič a už sme museli ísť, tak som niekedy kričala aj ja. Niežeby to pomohlo, ale človek má len jedny nervy.

letfenixa ja napr.take veci ze nechce rukavice ani neriešim.. raz išla von v ponožkách, lebo nechcela topánky.. to veľmi rýchlo otočila a chcela ich. Toto ze keď niekam treba ísť a nejde s nimi pohnúť.. 

@drul predtým som nechcela opatrovateľku, a keď som si konečne našla  tak corona a nemoze chodiť (asi sme to vtedy keď sme to mali aj dostali od nej   - mlada baba, milion kamarátov , moc neriesi samozrejme..) tak nemám  zas nikoho- stari rodicia nechcú, muz robi od rána do večera.. 

Pinot Noir dnes 11-8.30... tuším sa to ešte s jarou "zlepsi", budu menej unavení ako v zime

No jako mne ani nevadi to jeji rvani, I ty ,,moje metody,, funguji k zastavaneni. Ale sambo na to ma pohled, ze to pristupovani na jeji rev neni moc dobry. Takze by me fakt zajimalo, co na to vsechny ty nevychovy a vychovny prirucky. Bavili jsme se o tom uz mockrat, on na to ma pohled, ze ji moc vyhovuji, ze prece kdyz rve, tak se s ni nemame bavit a hned delat, co ona chce. A mne spis vadi, to jak rve on (ackoliv on si mysli, ze ne) nez ona:-D. Takze kdyz uz chce delat neco vychovnyho a spis ji to rvani odnaucit, tak at to ma smysl.

U nas je k revu ze neco chce/nechce jeste dupani nozickou. A tam na vypnuti revu pomaha ze po ni skocim s nabidkou jestli toho nenecha, ze ji nasekam na zadek (zasekne se a najednou dite v pohode umi vyslovit pozadavek normalne a snazim se ho vzdy splnit a kdyz ne, tak v tuhle chvili funguje i domluva). Kdyz jsem zkousela rikat ji ze ji pres ten rev nerozumim co potrebuje, tak jecela jeste vic... Vcera ji meli nasi, nedali ji spat a ve 2 byla na pretrhnuti. Po hysteraku nad jidlem jsem ji odnesla do loznice, tam uplne hystericky jecela jeste pul hodiny stylem nechci tebe, nechci ruku, nechci spat najednou strih, otocila se, vzala me za ruku a do dvou vterin spala. 

Karja ale to je blbosť, veď to dieťa je tiež len človek a môže mať na niečo názor. U nás napríklad svokra aj moja mama vie malú zaručene rozplakať tým, že jej zrazu niečo vytrhne z ruky alebo proste obmedzí jej životný priestor, bez upozornenia ju ide napríklad učesať a tak. Bodaj by nerevala, ja by som asi začala tiež. Nerobí sa to dospelým, tak prečo by sa to malo robiť deťom, že. 

Ja mám názor, že nenechať si dieťaťom skákať po hlave, ale zasa ho akceptovať ako ľudskú bytosť a nie ako nejaký môj majetok, ktorý sa musí správať tak, ako ja diktujem. Snažím sa vychovávať tak nejak ako Garfieveľa lásky a voľnosti a pár pravidiel, ktorých dodržiavanie vyžadujem za každých okolností

Inak viem, že to tu nie je populárne, ale ja tak nejak od začiatku fungujem na princípoch nevýchovy, napríklad aj také to, že nehovorím jej nie alebo to sa nerobí, ale poviem, že Nechcem aby si to robila, lebo... A myslím, že to začína mať ovocie, vo chvíli keď nie je čas na diskusiu a ja zavelím, tak malá robí čo chcem bez akýchkoľvek zásekov. Čo sa hodí teraz, keď ju mám ráno na starosť a musím ju ísť zaviezť pred prácou k babke

A chcem sa spýtat blbu otázku.. je normálne že 2,5 ročné a 4 ročné deti sú hore 14 hodín? Vstávajú pred 9 a ja ich neviem do 11 dostat do postele, bláznia sa, skáču po posteli, ked ležíme tak po mne... cez den samozrejme nespia. Strašne tažko sa mi ich zvláda, úplne cítim, že nemám tolko energie, a ked som unavená, tak som na nich aj zlá, mrzí ma to, no ked sa nevyspím tak neviem dobre reagovat na tých 10 000 požiadaviek za den.. ako sa to dá zlepšit :(?

​muj syn toho ve 4 taky moc nenaspal. Vstaval tak v sedm (i kdyz nechodil do skolky) a v deset vecer byl jeste bugr. Presne jak pises, uz jsem nebyla schopna primerene reagovat na vsechny ty pozadavky, protoze ten den byl bezbrehy a ja uplne vysata. I jsem si tady na to stezovala. Pomohlo mi udelat si z toho ukladani prioritu a proste ho max.v pul devate nahnat do postele, vse ostatni musi pockat (zadne vyndavani mycky, poklizeni a koukani do mobilu, to jsem nasbirala hodinu, ani jsem nevedela jak). U nas zafungovalo vybrat uz behem vecera nejakou cinnost, kterou si vezmeme do postele a na kterou se aspon trochu tesi - karty, knizku, fotky... pak zavelim, ze jdem prohlizet ty fotky a jde se. Syn uz si zvykl, ze tam s nim nelezim, dokud neusne. To bylo na prd, vzdycky jsem tam vytuhla a pred pulnoci se probudila jak prastena palici, vecer v haji...Chvili trvalo ho to "naucit", ale zvykl si. Vetsinou mu treba reknu, ze uz si musim jit vycistit zuby a ze se na nej jeste prijdu kouknout. Kolikrat mezitim usne sam. Moc drzim palce, ty volne vecery jsou (aspon pro me) nezbytne.

No jako mne ani nevadi to jeji rvani, I ty ,,moje metody,, funguji k zastavaneni. Ale sambo na to ma pohled, ze to pristupovani na jeji rev neni moc dobry. Takze by me fakt zajimalo, co na to vsechny ty nevychovy a vychovny prirucky. Bavili jsme se o tom uz mockrat, on na to ma pohled, ze ji moc vyhovuji, ze prece kdyz rve, tak se s ni nemame bavit a hned delat, co ona chce. A mne spis vadi, to jak rve on (ackoliv on si mysli, ze ne) nez ona:-D. Takze kdyz uz chce delat neco vychovnyho a spis ji to rvani odnaucit, tak at to ma smysl.

​My jsme měli zrovna nedávno výchovnou slaďovačku se sambem přesně na toto téma a s víceméně stejným (neuspokojivým) výsledkem. Sambo má pocit, že jdu synovi moc na ruku, že bychom místo trpělivého vysvětlování měli spíš být přísnější, že to jakože pomůže a přestane to dělat. On má úplně panickou hrůzu z toho, že se syn naučí si něco tím řevem vynucovat. Což o to, já tu obavu i chápu, ALE ... syn si zařve asi tak jednou denně, trvá to dohromady tak pět vteřin max. Většinou to je ve chvíli, kdy prostě nějak nepochopím, co chtěl, nebo jsem na něj moc hrr, typicky záležitosti jakože chtěl oblíknout nejdřív rukavice a až potom bundu. Pomáhá si k němu sednout, vysvětlit, že jsem ho prostě nepochopila a domluvit se, že, příště na to zkusím myslet. Vyřešeno, řev končí a já si příště možná vzpomenu, že nejdřív rukavice. Jinak se s ním domluvím víceméně na všem a spolupracuje dle mého názoru (i názoru učitelek) krásně.

Sambovou optikou si dítě něco vydupalo a já mu jen vyhovuju, aby byl spokojenej. Tak jsem mu sáhodlouze vysvětlovala, že prostě mně je úplně u zadku, v jakým pořadí ho budu oblíkat a když to chce takhle, tak není v zásadě probblém. Nic si podle mě nevydupal, to možná ve chvíli, kdyby mě donutil ho celýho vysvlíknout a začít znovu po jeho, což nehrozí, já jsem zase poměrně nekompromisní. Navíc je to úplně podružná situace, pokud před přechodem řve, že mi nechce dát ruku, tak se vůbec neštítím na něj houknout ať laskavě přestane řvát a dá mi tu pazouru Protože na vysvětlování není prostor, většinou si to dovysvětlíme třeba za přechodem, proč jsem na tom trvala a tak. Plus samozřejmě taky mi občas ujednou nervy, výbuchy typu "lehnisi a spi už, sakrapráce" máme taky za sebou

Suma sumárum jsem sambovi vysvětlila, že svůj výchovný přístup považuji za nejlepší na světě a naprosto mi to takhle vyhovuje, nicméně ponechala jsem mu možnost, aby na dítě v podobných situacích nadále vyřvával, pokud mu to vyhovuje a je ochotnej se smířit s případnejma následkama va vztahu dítěte vůči jeho osobě Nutno přiznat, že mu ten řev na dítě funguje, takže ať si dělaj co chtěj. Nicméně jsem mu dala přečít kousek nějaký moudrý knihy, která v kapitole zvládání dětského vzteku vyzdvihuje laskavost a pochopení a zdá se mi že ho to trochu obměkčilo

MP Meri to by clovek neveril, jaky muze mi dospely chlap strach z malyho decka, ze?

Karja já si z těch výchovných knih odnesla jednat v klidu, popsat a uznat pocity, počkat, až se uklidní, potom se domluvit/vysvětlit si to. A předcházet tomu (třeba když je unavený, tak toho moc nechtít). Taková je teorie, ovšem praxe je jiná samozřejmě;)

olivieraa Taky jsme už šly ven bez bot a zabralo to :) S tím hlídáním je to blbý, já taky ve dnech, kdy nejde do školky nevydržím být trpělivá celý den. Ale zase i ty děti si nakonec uvědomí, že zásoba maminčiny trpělivosti není bezedná a občasné výbuchy nám odpustí. Doufám ;)

Karja Tak u toho řvaní jí člověk přece nemusí ve všem vyhovět. Já se tu svoji snažím většinou přimět k nějakému oboustranně akceptovatelnému kompromisu. Mně třeba vadí, že manžel v tomhle vyznává děsnou důslednost, když po ní něco chce, tak sice mluví klidně, ale dceru nechá vytočit do vysokých otáček.

MP Meripekne si mu to vysvetlila :-)

Môj muž tiež nezvláda malej rev, preto máme teraz dieťa závislé na sladkostiach Keď s ňou býval sám, kým som bola v práci, dal jej všetko na čo ukázala prstom, len nech neplače. 

Jinak u nas tema nocni odplenkovani. Kupodivu to nefunguje jak si muz predstavoval, ja uz tyden spim na pul v loznici a na pul u male v pokoji, 2x za noc prevlict dite a postel neni moje predstava traveni nocniho casu. Takze jsem dnes vyhlasila stopstav, myslim ze pochopil ze drazdit kobru bosou nohou neni uplne dobry napad... 

rasaNori proc to nedela on? 

viktorka_od splavu On byl vychovanej v takovým tom klasickým "neřvi a funguj", "v 8:00 má dítě ležet samo v posteli a spát" apod., zatímco my jsme rodina hipíků a volnomyšlenkářů, takže se u nás doslova střetávaj dva světy. Myslím, že to rozhodně nebyla poslední třecí plocha.

Sambo má tu nevýhodu, že já to umím se slovy líp, než on. Takže sice absolvuju diskusi, nechám ho vyplácat játra, ale následně ho prostě umlátím argumenty, svůj postoj podpořím nějakými odbornými články, nabídnu čas na rozmyšlenou a odkráčím středem Taky to se mnou není jednoduchý

rasaNori a prečo vlastne na tom trvá? Mám silné pochybnosti, že keď jej nedáte v noci plienku, naučíte ju v noci necikať, proste sa asi nevie zobudiť na to, že sa jej chce, nie?

Moja síce v noci plienku nemá od začiatku, ale preto, že ju nepotrebuje. Dávala som jej asi mesiac, ale vždy ju mala suchú, tak som prestala a nikdy sa nepocikala, ale to je len nejaké šťastie alebo čo, že v noci nepotrebuje cikať. 

viktorka_od splavu mam lehci spanek, navic to umim udelat tak abych neprobudila mensi. Ono ho to proste nevzbudi, zatimco ja jsem vzhuru uz kdyz vedle v pokoji mala seskoci z postele. On ji uspava, pak ji bere na zachod treba okolo 11, pulnoci ale pak je kozenka.