Garfie to ale neni vubec vtipny! zvlast kdyz ma tendenci se urazit kdyz s nim nesouhlasim

Gatita to by som strašne chcela, aby zaspávali sami..dcera tých 14 hodin, ktoré je denne hore, bez prestania mele, ale naozaj nonstop, a pokračuje aj v posteli, skoro pravidelne na nu musím nahukat, nech už je ticho. U nás je uplne nemožné také, že prečítame si rozpravku a lahneme a klud. Samých som ich skusila párkrát nechat, že idú spat, no jasne, zažnú si svetlo a robia v izbe cirkus... potom to aj tak končí krikom a ešte upratujem rozhádzané všetky hračky. Tým, že sú dvaja a obaja hyperaktívni (nechcem to slovo devalvovat, no dcera to má potvrdené a syn má evidentne ešte viac energie ako ona), tak sa strašne potencujú a keby aj jeden bol v klude, tak druhý ho rozblazni. Jo a ešte syn stále nespí celú noc, tak 3-4 x za noc sa prebudí a mrnčí, chce sa napit, takže spím s nimi, lebo inak by som behala stále zo spálne. Niekedy sa čudujem, že ešte nie som v blázninci.

​chapem a sucitim a radu nemam, sami so starsou ( aj ked nie je hyperaktivna) mame take uspavanie. Od narodenia s tym bojujeme, za 2 mesiace bude mat 4 roky a proste sama nezaspi. Potom ma dojme otazka mojej mamky, ked sa jej niekedy postazujem na to nekonecne uspavanie a ona sa ma opyta ci by neostala sama, keby sme ju nechali. Lebo nam to fakt za tie 4 roky nenapadlo ze staci len odist z izby a popriat dietatu dobru noc a ono zatvori oci a bude spat, ze...

Zavidim MPMeri istotu, že má najlepšiu výchovu. Ja stále pochybujem. Mám tendencie byť prísna a autoritatívna, a syn je veľmi citlivý, tak si na to musím dávať pozor. Partner, zrejme tým, že je s nami málo, je mäkký, čo mu zvyknem aj povedať. A včera som nad tým rozmýšľala, že to máme podelené podobne ako u Milana Lasicu, partner má na starosť tie veľké, dôležité veci - svetový mier, kto mal vyhrať americké voľby, ..., a ja mám na starosť tie malé veci - kam pôjde syn do škôlky, jeho výchova, kam pôjdeme na dovolenku, ...

betsey no, ze??

letfenixa Tyhle pochybnosti jsou normální, netrap se tím. Ideální rodič neexistuje, tak to musíš brát....

letfenixa Pochybnosti mám už víc než 17 let. A nelepší se to, naopak.

letfenixa já si teď stáhla jednu apku o rodičovství. Tam padla zajímavá věc: Nemusíš být nejlepší rodič, to ostatně není nikdo, stačí být dost dobrý. Což zřejmě budeš, když o výchově přemýšlíš.

Sweet Potato během puberty dětí ty pochybnosti asi dost narůstají, ne?;)

Evaeva jj tzv. "good enough parenting" o tom mluvi i ten clovek z tech podcastu Hrichu rodicovstvi

mnum kamarátka takto učila malého uz od babatka, s tou metódou vyplakania :( mne to príde ešte horšie ako kričať na nich, aj keď zla mama, ale aspoň som s nimi, nie ze bábätko necháš samé plakať v izbe.. ale je to strasne náročné veru. 

711990 no záložku s nimi tu mám otevřenou, ale já ty podcasty nějak neumím poslouchat.

Evaeva ja taky ne, nakonec jsem si to poslechla v aute pri rizeni

olivieraa Já jsem dneska byla na sociálce (haha, velký zážitek, už to řeším v druhém vlákně!) a byl tam tatínek s takovým malým drobkem, tak kolem roku. To dítě bylo úplně v pohodě, dlouho vydrželo, ale pak se začlo zjevně nudit, taky mu asi bylo horko, protože uvnitř navlečený, začalo se mrvit a poplakávat...a ten otec, jako byl na něj hodný, ale furt ho tak zatlačoval do kočáru a prý "nekřič tady...já tě nevezmu na ruce, nezlob" a tak. Nakonec se dítě rozeřvalo, líto mi ho bylo strašně, ten otec si pořád vedl svou, normálně jsem ho poprosila, jestli by nebyl tak hodný a nezkusil ho vzít do náruče. Otec se neodvážil odporovat (takový mladý dvacetiletý ucho to bylo), díte zvedl, to se okamžitě uklidnilo, přitulilo, no miláček a on zas "no vidíš, ty pořád tak zlobíš, to to nemůžeš chvilku vydržet..." no chtělo se mi plakat. 

letfenixaMoje výchova určitě není ideální a univerzální, ale je nejlepší, jaké jsem schopna. A ano, jsem si jistá, že v těch jednotlivých aspektech to uplaňuju nejlíp, jak můžu - na základě toho, co jsem si přečetla/naučila se/vypozorovala, co já osobně umím a zvládnu a co odpovídá povaze dítěte. Což samozřejmě nevylučuje, že mám mezery a slabý stránky (např. stravování, je pro mě peklo zajistit kvalitní vyváženou stravu a nedávám to), ale nijak se za to nebičuju. Dělám prostě co umim. Dítě je skvělý a určitě z něj vyroste kvalitní člověk

(P.S.: Malý přiznání - strašně mě vždycky zahřeje, že mi sambo často říká, že jsem skvělá matka, nejlepší máma ze všech, co zná apod. )

edit

Ale uznávám, že já mám model "dítě pro začátečníky"

Garfie ach jo, ale jsi dobra, ze jsi mu rekla!

MP Meri To je hrozně hezký od samba....a hezký je, že si to dokážeš užít! Já to vždycky (zvlášť když bylo to první dítě malé), když mi něco takového řekl brala jako že mě chce hlavně povzbudit, protože ty stavy, že jsem špatná matka jsem měla strašně moc. Až daleko později jsem pochopila, že jeho dětství bylo úplně jiné a že se mu můj přístup opravdu líbí víc. 

Garfie to mi pripomnelo nedavnou scenu z tramvaje. Matka, otec a dcera, te byly odhadem tak 4 roky, mozna malinko vic.  A VUBEC nic nedelala, jen si nahlas komentovala, co vidi za oknem a neco si tak nejak pro sebe povidala. A celou tu dobu ji ta krava matka (pardon) napominala na celou tramvaj, sed, nepredvadej se, mlc, nech uz toho, co zase delas, prestan s tim, nevim, ze chvili nemuzes sedet... atd atd. Ja jsem jela jen kousek z hradcanske na malovanku a nemit to casove tak tak k doktorovi, tak normalne vystoupim a pockam na dalsi tramvaj. To bylo tak strasne, ale tak! Uplne se mi sevrel zaludek a bylo mi malem do breku. Chudak dite. 

Evaeva To teda:-)) Blbé je, že mi vrtají pochybnosti zpětně - kdybych tenkrát nebyla bývala... Jiná už nebudu.

Jak píše MP Meri , děláme, to jak nejlíp umíme. (Ale to ty před námi a kolem nás taky)

Garfie podla mna to strašne záleží, ako bol človek sám vychovávný, ako sa k nemu správali ako k bábatku, dieťatu. Ja som pri týchto mojích detoch pochopila, že nedokážem v niečom prekročit svoj tien. Závidím všetkým, ktorým ide tá výchova bez traumatizácie detí, u nás mám pocit, že sa traumatizujeme navzájom, aj ked sa snažím najviac ako dokážem. Ale čo vidím na kamarátkach, tak je strašný rozdiel, či deti spia alebo nie, aj ich temperament. Ked je človek 24 hod.denne pri detoch, tak to proste niekde vidiet bude...čest výnimkám teda. 

INCOM1 Ale já na něj byla milá, jen už se to fakt nedalo vydržet, málem jsem to dítě vzala do náruče já!!  Mně spíš přišlo, že je takovej bezradnej, asi sám byl vychovaný přísně, vlastně mi bylo líto i toho otce!