notna ja v tom vidim spis vlastni nejistotu a snahu se dokazat, ze jsem lepsi, protoze ja jsem ten porod zvladla.

Jos manzelova byvala kolegyne. Takze nikdo blizky a ani nikdo, s kym bych se vidala nejak casto. Ja z cisare trauma nemam, jsem za nej rada, mam diky nemu skvele, zdrave dite. Ja bych s nejvetsi pravdepodobnosti prirozene neporodila a dalsi dite bude opet sekci. Ale kamaradka, porodni asistenka, mi rikala, ze se hodne mnozi trauma zen z porodu, jako takoveho, protoze mivaji svuj vysneny porod, zrozeni zeny, dokonale splynuti s prirodou, do detailu vse naplanovano podle diskuzi a denicku na netu... A realita pak byva uplne jina a dlouho ses tim smiruji. Jinak moje zkusenost je, ze jsem na rizikove poradne resila s lekarem zpusob porodu, konec panevni byl je jeden z duvodu pro cisar, tak on tak opatrne zacal, ze teda by ten prirozeny porod asi sel, ja mu na to prekvapene odpovidam, ze jsem myslela, ze cisar je jasny, ze s nim pocitam, na coz se on usmal, ze je super, ze s tim pocitam, rozhodne mi ho doporucuje, kdyz ne ja tak skoro nikdo, a hned me pise na pripravu.

dzizisketa ja lezela po sekci na jipce, dite jsem jeste ani nevidela, vsude kolem me ty hadicky, pipajici pristroje, vedle dalsi pacientky, a doktorka z neonatologie mi prisla rict, at si masiruju bradavky, ze mam stimulovat laktaci. Mala se narodila v pondeli a ja jeste ve stredu dopoledne byla presvedcena o tom, ze kojit teda nebudu, nic ze sebe nevymacknu, sedet sama na pokoji na pooperacnim a masirovat bradavky nejak nedavam... Kdyz se vymenila smena na novorozencke jip a ta sestra se me tam ujala, vsechno vysvetlila, ukazala, kde maji mistnost s odsavackama, pujcila odsavaci set, nechala me tam mazlit s malou... A v patek uz dite bylo pouze na materskem mlece a kojim uz osm mesicu. Nevim, jak by to bylo, kdyby tam ta sestra nebyla

Mrakoplas ak si moj post pochopila ako kritiku tak sa ospravedlňujem, ja tu prave riešim.cely čas ze by som ja nich chcela byt lepšia a nedokážem niekedy, takže ja som ďaleko od toho aby som kohokoľvek kritizovala. Prave, mat na tie decká čas na každé zvlášť, tak to tiež inak vyzerá.

dzizisketa přesně s tím kojením, skoda, ze jsem nemohla sama sebe podpořit pohledem do kristalovy koule, ze to nakonec zmaknem a s výhradním kojením to dotáhne v půl roce na těch 8 kilo, chuderka podvyzivena 

Zuzuli to jsou strasny kecy, ty lidi si fakt nevidej do huby 

olivieraa Mrakoplas

Ja to napisu ve zkratce, ale prijde mi, ze takovej byl I muj synovec. Ale ted jak je mu 6, on je tak hodnej! Jako.sice furt lita jak.blazen, na gauc si seda zasadne preskocenim operadla, ale ma hrozne hodnou povahu nebo cistou dusi nebo jak to.nazvat. I poslouchat chce, jen to nekdy nejde:-D. Na moje holky je tak milej, stara se o ne. Za to druhej sice nelital, poslouchal, ale je vychcanej a zlobi zamerne, furt vymejsli, jak na sebe upozornit, namichnout nekoho. Tenhle to vubec nedela, a ze rozhazovani hracek, litani, dupani, neposlouchani resila segra snad nonstop. Ta jen furt rvala, at neco nedela. To je proste energie, proste se meli narodit jako venkovsky kluci kdysi, ti z te Obecne skoly, co maj prostor celej den nekde delat sami venku blbosti a dostat to ze sebe.

​ano, aj syn je taky strasne dobrosrdecny, len ta energia je proste deštruktívna pre nejaké normálne fungovanie..napr.dnes sme sa pekne hrali v kúpeľni asi 1,5 hodiny, odvliekli si tam periny, veľké plysaky... a potom som na minútu odišla preč a syn vliezol do vane a komplet to tam všetko osprchovať.. tie periny a všetko.. no nena..re ta to?? :) ale som sa zdrzala kriku, asi mi pomáha ze to tu riešim:)

Zuzuli Asi bych ji poslala do prdele. Přesně kvůli takovým kecům jsou ženský často zdeptaný, že nerodily přirozeně. Já jsem skončila s akutní sekcí po 12 hodinách kontrakcí po 3 minutách kvůli hypoxii. Všem, co to měly podobně a trápí se tím bych chtěla vzkázat, že máme to obrovský štěstí, že jsme to mohly podstoupit. Rodit před 200 lety, nikdo neví, jak by to dopadlo.

Mně na SC nejvíc vadilo, že jsem musela mít celkovou anestezii a přišla o ten okamžik s manželem. A že jsem u sebe měla malýho až druhý den a byli jsme dlouho v porodnici. Vlastně malichernosti. 

Mrakoplas jee, to vubec nemela byt kritika tveho vychovneho stylu. Vim, ze pro rodice je to tezky, byla jsem strasny dite. Sice chytry, ale strasne zivy, neposedny, drzy a zaroven citlivy, skvela kombinace. Jen jak jsem cetla ten popis te hry s hazenim talirku do sudu, uplne me to hodilo do detstvi a pocitila jsem k synovi sympatie

olivieraa nie, nechapem to ako kritiku, ja som to tu len čítala ukosom a tá od veci reakcia nebola ani na teba, prepáč.

Malinký poznatek z oboru- myslím, že tohle ze sebe vyklopí lidi, pro který je porod ten samotný "vrchol" všeho, na kterým se realizujou (představy, plány, scénáře). Ne jen potřebný krok k tomu, aby si pořídili dítě. Tím samozřejmě nechci říct, že porod je jen "mimoděk" a nemůže to být zážitek. Může a je dobré se snažit, aby byl, i když to nakonec třeba nedopadne. Ale ten vrchol a to všechno je to dítě. A matka. Oba ideálně zdraví a v kondici. Prvně jsem měla sekci akutně úplně mimo porod pro nečekaně vzniklou komplikaci (kdo čím zachází, tím taky schází) a zaplať pánbůh za ní- před ani ne půl stoletím bych zemřela já i dítě. Podruhé jsem porodila samovolně ani ne za 3 hodiny i "se zážitkem",  kdejaká lesana by mohla závidět . Ty, co porodily a shazují jiné, které měly/ musely mít sekci jsou omezený blbky. 

dzizisketa to je těch 16 typu podle Myers Briggs? Ja to znám jen pro dospělé, je to dost zajímavé, ale komplikované. 

Vůbec nevím, jak bych tam bez zkušeností klasifikovala dítě, já nezařadim ani muze. Kdysi jsem kamarádila s dětskou psycholožkou a ta mi teda říkala, že u svých dětí si v průběhu let nebyla jistá ani tím jestli jsou introvertní nebo extrovertní - v průběhu let se to měnilo. 

Já o sobě vím, co jsem, ale to je tak vsechno.  

INCOM1 áno, viem, ja som to zle prečítala a potom pochopila. Citlivý je syn k  tiež veľmi, preto aj zlen znáša súrodenca.

brrr hlučný je neskutočne ale zároveň sa hlasnych zvukov boji. 

Byla jsem u doktorky, je, kde má být a už má srdíčko

Rhaenys Opatrně blahopřeju!

olivieraa já si zas myslím, že máš právo být naštvaná. Nevidím na tom nic zle, každý na právo na svoje pocity. Já si myslím, že tým, že si sa ovládla, si možno naučila deti viac ako hodinou vysvetľovania. 

(ja som ťa matka Herodeska, ja by som teda peřiny do kúpeľne nedovolila, maximálne deky, ale i tak). 

Rhaenys

Rhaenys

Mne to pomáha, keď to srm všetky píšeme, premýšľam a prehodnocujem.

Dnes tu bola babka a tie tri on-line hodiny, čo som učila, mal syn spoločnosť. Takže dnešok je fajn.

Evaeva

711990 samozrejme mozne je vsechno a pravdepodobne je to jen rozdilnosti povah. Ale nejaky vnitrni pocit pocit tam je, samozrejme dokazat to nelze

Potrefenáhusa Ja si taky udelala traumatko z kojeni a nakonec vse klaplo. Zuzuli Ja nemela dokonce ani akutni ani planovanou sekci, na kontrole bylo ditko hodne velke a nechteli me nechat prenaset...No a me se sekci vnitrne ulevilo a vlastne jsem si to i uzila, byt spinal nesedel uplne a museli mi "neco pridat". Nakonec manzel ani sekci nestihl, workoholik jeden a muj tata mi sel pro kompresni puncochy do lekarny a prisel na sal taky pozde . Maly byl prvni den na monitoru, kysliku a v inkubatoru, protoze velci hranicne zrali kluci (byt skoro terminovy), na to pry trpi . No a ja se sobecky dva dny jeste vyspala. 

dzizisketa myslíš, že normální smrtelník:) dokáže zařadit třeba tříleté dítě? Musím říct, že tohle mě odrazuje, nejsem si jistá, že bych to dokázala.