dzizisketa přitom na staršího nic takového nezkoušel, samozřejmě ví, že je to blbost. 

Resch řekla bych, že si v pubertě užijete

Karja píšeš mi z duše. Moji rodiče nejsou zdaleka nijak staří a otec se svým pedagogickým minimem kdysi v pravěku s homeopatickou příměsí psychologie (jinak je vystudovaný strojař) se považuje za odborníka. No nicméně nerozlišuje, že řve z únavy, z hladu, nebo třeba vyvádí z přemíry stimulů... dobrovolně jsme se jim odklidili z cesty, nicméně se i tak 1-2x za měsíc potkáváme. Ještě před časem jsem byla lítostivá, že nám nehlídají, v ničem nevypomůžou, ale když si představím, jak to tam funguje plus to, co naznačila párkrát ta velká, si to už vlastně ani nepřeju...nicméně amoky nás někdy fakt drtí.

Resch to je ještě dobrý konec, já čekala něco jako: Mladší se v amoku hodila o zem, druhé dítě jsem táhla ven za kapuci a dopisy v zubech. 

Evaeva Mrakoplas Přesně od počtu dvou dětí se z jejich otce stal ...... (teckuju, každej si tam domyslete co chcete). Ale když jsme měli tu jednu, fakt bych neřekla, jak to bude o rok později. Asi je to na ty chlapy už moc no.

Edit; Oprava. Může za to covid, určitě za to může ale covid! Na to nesmím zapomínat:-D. To by byl z práce vyrelaxovanej, tenhle homeoffice, to je předstupeň rozvodu!

Karja my fyzické tresty nepoužíváme, moji i mužovi rodiče to respektují, nikdy jsem od nich nic takového neslyšela. Ale od švagrové! Byli u nás nějak po vánocích a z té návštěvy jsem si odnesla, že bych je měla víc bít, přitom to byly takové prkotiny. Přitom moje děti jsou mnohem klidnější a tvárnější (je to jejich povahou, ne výchovou), takové scény, co jejich, nedělají. 

Hysak byl dnes i u nás, a to dítěti bude 12 let. Základní poznatek je, že ty starší děti mají větší výdrž, takže vydrží trucovat a lkat i několik hodin. 

Resch Ale zas jestli to dává najevo tímto způsobem, tak se to dá ještě snést:-D. 

Karja oni na to chlapi proste nejsou staveni, a muzou si feministky dupat nozkou jak chteji, je to proste tak.

Evaeva 

Já ti nevím, muž často ventiluje své výhrady vůči výchově, kterou na něm a jeho sestře uplatňovala jejich maminka, ale že by si z toho vzal nějaké ponaučení... On s malým nemá v podstatě žádnou trpělivost, žádnou empatii, jakmile Rosťa nějak zamručí, zakňourá nebo tak, tak okamžitě ho usměrňuje, úplně zbytečně. A to Rosťa je zlaté dítě. Nechci, abychom měli výchovu do puntíku identickou, ono je fajn, když dítě zjistí, že lidi jsou různí a přitom ho mají rádi, ale takové jednání je úplně k ničemu. Zatím se v 99 % držím, ale brzo si o tom asi budu chtít promluvit. Zvlášť když má ten odstrašující příklad v matce. Dneska byl s Rostíkem venku dopoledne i odpoledne sám a nevím, co hrozného se dělo, já s malým chodím ven nejraději, ale večer už byl muž na hranici vzteklosti.

Karja u nás bych tečky ještě nepoužívala, ale někdy fakt nechápu. Ona má na tom podíl tahle doba, já jsem zase citlivější, každá blbost v televizi mě rozbrečí, no. On nervóznější.

Karja oni na to chlapi proste nejsou staveni, a muzou si feministky dupat nozkou jak chteji, je to proste tak.

​Ale hovno, nejsou k tomu vedení, mají své pohlaví jako výmluvu. Je spousta mužů, co zvládají být s dětmi i na rodičovské.

Resch nene. Mám takový pocit, že s touto holčičkou si ještě užijete. Co na to paní z pošty? 

dzizisketa zaprvé si myslím, že prostě není zvyklý. I když se hodně zapojí, pořád se synem trávíš o dost víc času než on. Druhá věc je, že svojí výchovu má člověk v sobě zakořeněnou. A i když člověk ví, že to tak nechce, je těžké se z těch vzorců vymanit. To vidím i u sebe, v těch vyhrocených situacích, kdy mám nervy na pochodu. Zpětně si pak říkám, že takhle jsem to nechtěla a že jsem měla jednat jinak. Je super, že si dokážeš s mužem o tom konstruktivně promluvit. Mě to moc nejde. Zaprvé to neumím přesně formulovat a pak se taky vždycky dostaneme někam jinam.

viktorka_od splavu Já už si to taky začínám myslet, jen, že je třeba několik světlých výjimek:-D. 

dzizisketa Přesně, pořád se vyhrazoval vůči výchově svých rodičů, jaký to doma bylo/nebylo....no a jak si teď spolu notujou a chce zavádět doma jejich pořádky. Ale jako nějakou trpělivost i empatii má, moje holky jsou vážně hysterky, tam dojdou i velké zasoby snadno:-D. 

dzizisketa že jsou nejaci chlapi na rodičovské, ale nijak neimplikuje, že to zvládne každý chlap, stačí jenom chtít (dlužno říct, ze stejně jako to na výbornou nezvládne ani každá žena). 

dzizisketa možno si to muž vôbec neuvedomuje? Ja som sa tiež musela so sambom porozprávať, čo som nacitala a odpozorovala a dosť to pomohlo, pochopil niektoré veci, ktoré ho predtým ani nenapadli. (A mňa by tiež nie keby som netravila hodiny čítaním psychológie pre rodičov a všelijakých rád a kníh)

dzizisketa Já si spíš myslím, že vědí, že nejsou ,,ti první v pořadí,,. Že je ještě někdo, kdo je k tomu z nějakého důvodu ,,povolanejsi, způsobilejší,, tak ten má prostě resit. Jestli chápeš, jak to myslím. Ale nevím no, s tou jednou jsem byla názoru jako ty, ale teď jak mám ty dvě, tak nevím, vážně nevím! 

dzizisketa uz jsem to napsala asi milionkrat, tak pro ty vzadu jeste jednou: ano zvladaji, neni duvod proc by ne. jeden takovy priklad mam doma. ale empaticti a citlivi k potrebam miminka a batolete a koneckoncu ani pubertaka nejsou. maji jine ukoly, pro ktere jsou vybaveni lepe. (samozrejme zpbecnuji, krkavci matky i hypercitlivi otcove jiste existuji, neni to ale vetsina)

Karja my si s mamkou telefonujeme každý den a fakt bylo období, kdy potomkyně měla záchvat amoku každý den třeba třikrát, čtyřikrát .. A já se často zmiňovala mamce o tom, že už to je neúnosné, že nic na ní neplatí, když dostane na zadek, tak se tomu ještě směje, trest nepomáhá (taky trestej nějak dvouapul leté děcko), takže jsem usoudila, že to je prospěšná vývojová psychická fáze dítěte a nastala ignorace. Vždycky jsem dostala spoustu rad,do té doby než strávila s námi jedno odpoledne během nějakého zábavného dne pro děti, po každém nápadu, co dělat následoval odpor a amok. Za odpoledne asi šestkrát, nakonec jsme šly domů dřív. Poslední tečku tomu dodala scéna, kdy jí mamka chtěla u silnice chytit za ruku, totální hysterák, lehla na zem, kopala kolem sebe, řvala. Tak jsem jí jenom zvedla, položila vedle do trávy a čekala až to přejde. V tom - v dobrém úmyslu - k nám přišel místní městský policista a v dobré náladě, nic netuše, povídá " Kdopak to tady leží? Co se ti stalo princezno? Chceš nějak pomoct? Třeba, že zastavím auta a převedu tě přes tu silnici?" A ta princezna na zemi ze sebe vydala hrdekním řevem "ne, nechci a nesahej na mě" a milého strážníka kopala do holeně.. A od té doby se moje maminka k výchově nevyjadřuje, jen občas řekne "nemáš to lehký, ale oni z toho vyrostou.. jednou "