Samozřejmě že průměrný muž má stejný předpoklad k tomu, být k někomu empatický, jako průměrná žena.
promiň, ale to s tebou nesouhlasím. Ony ty rozdíly mezi pohlavími nejsou jen v tělesné morfologii, ale i v psychice. Je to asi tak stejná pravda, jako že průměrná žena má stejný předpoklad unést skříň, jako průměrný muž.
dzizisketa samozrejme. ale jak k tomu prijde to chudak decko
Zuzuli ja dokonce teď četla studii, že u páru s dcerami v pubertě se zvyšuje riziko rozvodu. Jediný, koho se to netýká jsou páry, kde měl muž sestru. Celkem bych tomu věřila. Chvílemi nám pocit, že to bude těžší s mužem než s tema dětma.
SunEclipse já s tebou taky souhlasím. Neznamená to, že otec nemůže být stejně dobrý rodič jako matka nebo že nemůže být s dítětem na rodičovské. Akorát je to jiný rodič, bude se o dítě starat jinak, klást důraz na jiné věci. I když cíl budou oba rodiče stejný, prostředky budou jiné.
continuity Ježíš, sambova ségra chytla ,,pubertu,, až na vysoký. On vůbec neví, co to je, chodit domu v noci kotelnou, házet zidlema, posílat rodiče do hajzlu:-D.
S tímhle tvrzením bych byla opatrná, už se ukázalo, že mezi mužským a ženským mozkem není rozdíl.
dzizisketa já mám muže fakt neempatickyho. Nechápe, ze dvoutýdenní mimino nepocka s jidlem třičtvrtě hodiny, než dojdeme domu, ze když se někde bouchne a řve, je dobrý to jít řešit a ne ještě dopsat e-mail, ze když má shrnutou bundu přes půlku zad, bude ji to v kocare tlačit, ze když ji spadnou rukavice, bude ji zima...jako ona všechno tohle přežije, ale proč?
Aby to nevypadalo, ze se nestará, stará a moc hezky, ale po hodině max je úplně vyrizenej.
vzdyt ty chlapi jsou už od pohledu jiny, tak proč ne i uvnitř?
dzizisketa ale já o mozku nic neříkala. Mluvila jsem o psychice. A za tím, že průměrný muž uvažuje jinak než průměrná žena, si stojím.
Potrefenáhusa proste kdyz tohle pro svy dite nechces, nejsi dost chlap
Potrefenáhusa když se někde bouchne a řve, je dobrý to jít řešit a ne ještě dopsat e-mail
Mongolske sestry majú rovnakého otca 
.
Nie, nenaučil sa to ani pri druhom, že obrovský rev (ten, ktorý znamená úraz, rozlíšiť tento typ plaču je ľahke) treba riešiť okamžitým pustenim veci a behom k dieťaťu.
Díky za tohle téma, poslední dobou na můj vkus až moc často přemýšlím nad tím, jestli se dětem bude lépe vyrůstat s neurotickým nezralým otcem, nebo bez něj. 
To že je to asi celkem běžný jev mě trochu pomáhá zmírnit to zklámání nad tím, jak t u nás doma teď funguje.
Potrefenáhusa Asi sdílíme chlapa . Typická hláska ,,to prezije". Křik maleho fakt nedava a nerada to pokouším po delsi dobu. Sama jsem hodne nematersky typ, ale porad funguji lepe a empaticteji. Muz maleho taky miluje, ale ma svych starosti az nad hlavu. Kdežto ja jsem doma a mam na starosti akorat to dite. Ted asi par z vas nastvu, ale proste to neni zadna velka věda a proti praci je to stres nula. Vlastne je to hezké obdobi a rozhodne si nestezuju. Chtit stejny dil prace od chlapa by nebylo fer.
Jos Moje práce byla pohoda, mohla jsem si dojít na záchod, kdy jsem chtěla a tak vypít u práce horké kafe. Potkávala jsem samé dospělé a milé lidí::D. Myslím, že moje mira stresu je oproti pracovnímu období úplně jinde:-D.
Jos Mě jsi třeba nenaštvala,ale je to spíš na takové pousmátí, že toto může napsat jen někdo s jedním, relativně bezproblémovým dítětem 
měla jsem me uplne jednoduchou práci s tlakem na kvalitu i čas, ale míra stresu/vyčerpání/únavy/ vyhoření byla naprosto nesrovnatelna s tím, v čem žiji poslední dobou s dvěma malýma záškodníkama za zadkem.
U nás byl dneska řev přes celou ulici, v hlavni roli já a desetiletý. Jo, dostal ve finále na zadek, takže měl pak doma hysterák. Ale on má zase nějaké období neskutečného vysírání, na bráchu je hnusný slovně, někdy mu i naschvál ublíží a neskutečně mě tím s..e. No pyšná na to dnešní představení nejsem.
Sairon Ja to nechtela napsat nijak negativně. Ja matky vice deti fakt obdivuju, sama bych to nezvladla a proto se o to ani nebudu pokoušet. Jen jsem se chtela trochu zastat tech chlapu. Ze kazdy jsme dobrý na neco.
Jos ja to nevnímala nijak negativně, spíš naivně já třeba jsem taky dobrá v jiných věcech, než být matka. Ale ty děti to nezajímá, takže to musím zvládnout, být co nejlepší matkou. Ale když to zvládnu já, tak muž už pak "nemusí ", protože na to "nemá kapacitu/vlohy/náladu " a to je to co mě na tom neskutečně dere.
Myslím taky, že je potřeba vzít v úvahu rozdílnou pozici muže a ženy v té konkrétní konstelaci. Když je na mateřské žena a chlap chodí do práce a ví, když on už nechce, žena vždycky zaskočí, je to jiné, než když by "musel". Kdyby byl na mateřské muž (nebo by byl na výchovu sám) a věděl, že někde v rezervě nestojí žena, která se dítěte ujme, jakmile on to vzdá, taky by zatnul zuby a jel by. Naučil by se a s dítětem by si našli svůj modus operandi. Podle mě by to většina chlapů zvládla, kdyby to bylo opravdu na nich. Samozřejmě jinak než žena, ale jejich způsobem taky správně. Mám takový příklad doma. On je rozhodně víc mateřský a empatický typ než já i jeho ex, chystá a těší se od roku našeho budoucího dítěte na mateřskou ;-) A trpělivosti má taky rozhodně víc než já ;-)
