Sairon Tvoje poslední věta říká vlastně to, co jsem souběžně s tebou smolila v tom dlouhém textu :D

Karja Sairon moje děti jsou v pohodě, takže tak trochu souhlasím s Jos Ne že bych zažívala přes den méně stresu než muž, ale po práci po něm chci, aby převzal péči o děti ideálně úplně. On to navíc dělá i sám od sebe, ale nemůžu se divit, že někdy ty kapacity už nemá. Vždyť já taky ne. Moje práce stres přinášela, ale byl to by úplně jiný stres, nedokázala bych tu míru posoudit.

Sairon to je zajímavé, jak to vnímáš ty. Protože když je muž doma, tak já nemám pocit, že to nutně musím zvládnout já a on nemusí. V tu chvíli jsme v tom oba a když se dítě bouchne a řve, klidně to nechám na něm.

Tak Betty jé, děkuju! Tak to se mě netýká. Ale je to vtipný

Evaeva já vím že musím,protože i když tu situaci nechám na něm tak ji vetsinou nezvládne. Abych mu nekrivdila,tak udělal se sebou kus práce a část výstupů už zvládá, ale pořád je to zlomek toho co bych potřebovala ke klidu doma a k tomu aby mohla mentálně vypnout. Už jsem tu psala že naše oblíbená domací chvilka je, že já na něj křičím, protože on křičí na příšerku, která křičí kvůli nějaké prkotině,  kterou muž úplně zbytečně vyhrotil.

Jako on ma hrozný vzor z domu, tchán je tuplovaný cholericky kokot, dokud jsme neměli děti, tak jsem se až divila tomu jak je muž normální a citlivy s takovou výchovou.  Bohužel s tím jak příšerka roste a ma svůj názor který se nebojí použít, tak to tak nějak všechno vybublalo na povrch. 

Sairon on má v sobě člověk ty rodinné vzory hrozně zakódované, je těžké s tím něco dělat. Bude se to zlepšovat, jak děti porostou a scén bude ubývat. Ty synovi scény kvůli kravině muž taky zvládá hůř než já. Ale když mi vyprávěl, jak to zvládali, když jsem byla v porodnici, právě jsem pochopila, že to taky nemá jednoduché právě ve spojení s tou prací. Vlastně válčí na více frontách než já.

Ted asi par z vas nastvu, ale proste to neni zadna velka věda a proti  praci je to stres nula. Vlastne je to hezké obdobi a rozhodne si nestezuju. Chtit stejny dil prace od chlapa by nebylo fer. 

​Souhlasim s poslední větou a nepřijde mi fér chtít po muži, který byl celý den v práci, aby vzal druhou směnu po příchodu a převzal plně děti. Klidně jednou dvakrát týdně, ale ne denně, i on má právo na oddych.

Ale s tím začátkem teda nesouhlasím kategoricky. My měli příšerně náročné miminko, plakal nějak pořád, věčně nespokojený, pořád v náručí, nemohla jsem vypnout ani na chvíli. Takovej stres jsem dlouhodobě nikdy v životě nezažila a pochybuju, že kdy ve své práci zažiju :) 

Ale s tím začátkem teda nesouhlasím kategoricky. My měli příšerně náročné miminko, plakal nějak pořád, věčně nespokojený, pořád v náručí, nemohla jsem vypnout ani na chvíli. Takovej stres jsem dlouhodobě nikdy v životě nezažila a pochybuju, že kdy ve své práci zažiju :) 

​Za sebe bych napsala do písmene totéž :o) a teda přidala bych, že ať už jsem kdy měla v práci jakýkoli stres, tak za ním šly při troše dobré vůle zabouchnout dveře a ve volném čase se odreagovat. S dítětem to nefunguje, to nikam zavřít a zapomenout nemůžu.

Pekne som si počítala posledných pár strán, a teda môj partner zvláda synove maniere násobne lepšie ako ja, ale jednak s ním trávi podstatne menej času v porovnaní so mnou, druhak má staršie deti a v mnohých situáciách povie, že presne toto robili a vyrástli z toho. Ale keď včera pri vytapani kúpeľne na syna dvakrát zdvihol hlas, tak som sa spokojne usmiala, že nie som to len ja, kto kričí.

žluťásek a Drul, presne, s dieťaťom veľký stres, bez možnosti vypnutia.

Jos Tohle opravdu hodně záleží na dítěti/dětech. Máme dvě děti - jednu super vzteklinu a jednu vzteklinu. Můj muž se do práce těší, že si odpočine, vikendy považuje za náročnou část týdne, a to jen výjimečně je s nimi sám a veškerá péče v případě libovolné potíže je na mně. Sama dobu před dětmi v práci taky považuju za podstatně snazší. 

U nas je muz ten, ktery situaci umi uplne zazracne uklidnit, proste starsi umluvi a ta zapomene proc rvala. Ja na to mnohdy nemam kapacitu, taky po nich vic hucim a obcas jim dam na zadek. Ale vim ze kdyby neco, tak je zvladne oboje v pohode i beze me. Me celkem zachranovala skolka:D tenhle tyden bude vtipny, muz mizi do ctvrtku pryc, uz vyhlizim nejaky pekny tram...

Sairon taky miva takove chvile, kdy se vidim jak za sebou zabouchnu a uz ho nikdy nechci videt. Vetsinou kdyz visiraji deti a do toho se podari zhadat i nam... 

Můj muž zvládá děti s větším klidem než já, žádnou neempatií netrpí, druhy pláče rozliší a věci jako že hladové dítě další půlhodinu nevydrží, nebo že únava je ten největší důvod k pláči, chápe od prvního okamžiku. Ale ten jeho klid je pochopitelný, protože on si s nimi hraje, věnuje se jim. Zatímco já s nimi vařím, peru, uklízím, nakupuju, starám se o zahradu, cvičím, čtu, telefonuju, provádím hygienu... Většina mého stresu a zvyšování hlasu plyne z toho, že potřebuju něco dodělat. Když potřebuje něco dodělat muž, zamkne se v pracovně. 

dzizisketa souhlasim s tebou 100%. Muj partner Skandinavec nemel nikdy problem s nicim ze zde vyjmenovaneho. Pro praci normalne funoval jako otec, v domacnosti se zapojuje stale stejne, pred, behem, i po materske. Takze je to opravdu kulturne podminena neschopnost, na kterou se cesti muzi velmi radi vymlouvaji.

Skat Tak můj partner byl do narození druhého taky Skandinávec, pak mu to nějak přerostlo:-D. To je podle mě běžné;-). 

Skat Tak můj partner byl do narození druhého taky Skandinávec, pak mu to nějak přerostlo:-D. To je podle mě běžné;-). 

​tak zdejsi diskuze mluvi o tom, ze pocet deti neni tak dulezity jako nejake biologicke predispozice, a ze neni 'fer' ocekavat od otce, ze se bude starat o sve dite, takze bezne to asi neni

Skat můj muž se do péče o děti zapojuje pořád stejně, i když jsou dvě. Ale fakt se nemůžu divit tomu, že po osmi hodinách náročné práce nemá odpoledne plno trpělivosti s dětmi, já taky nemám. Navíc pro mě to osmou hodinou končí, zatímco on ještě často pracuje. Nikdy jsem od něj neslyšela, že by neměl biologické dispozice pro péči o děti. Ale jeho péče, výchova a hry jsou prostě jiné než moje. Ne horší, ale jiné.

Skat já bych řekla se bavíme o 2 věcech. Jedna je to starání se o děti/domácnost což považuji za zcela samozřejmé, že dokáže zvádnout každý muž, a není to ani věc na kteoru bych si stěžovala já, protože kdykoliv potřebuji, tak muž má děti a zajistí jejich fyzické potřeby a nebo udělá co je doma potřeba.

Druhá věc je pak nějaká empatie a mentální vyspělost, kdy není potřeba muži vysvětlovat že by bylo dobré, aby napřed utěšil dítě které brečí protože se bouchlo a až pak dočetl článek, co má rozečtený, protože to sám od sebe považuje za automatické a kdy se v případě konfliktů a emočních výlevů dítěte nechová úplně stejně nebo hůř jak to dvouleté děcko.

Jinak já bych nechtěla po muži aby každý den když přijde z práce zcela převzal péči o děti. Beru to tak že každý máme tu svou šichtu po dobu co on pracuje a jakmile přestane tak se musíme oba prostřídat jak u dětí, tak co se týká nějakého volna, řešení věcí v domácnoati či kolem domu.

Uff, přečetla jsem pár posledních stran, vybavilo se mi pár dávno zapomenutých situací a zjistila jsem, že jsem strašně ráda, že dceru už vychovávám převážně sama a nikdo se mi do toho ne*re.. A že dalšího samba jedině Skandinávce.

A všecky vás tlapkám...

Pinot Noir s tímhle souhlasím, je náročné mít ty děti pořád za zadkem. Ale pokud je muž doma (a nepracuje), nemám problém se v té pracovně (dosaď libovolnou místnost) zamknout já.

Evaeva to já taky ne, ostatně víkendová dopoledne jsou moje a celkově o víkendu muž kolem dětí dost kmitá. Dokonce ani nepochybuji, že by zvládl i tu domácnost. Jen jsem chtěla říct, že všichni muži nejsou neempatická individua, která mají sebe a své pohodlí a zájmy na prvním místě. A současně, že jeho klid v jednání s dětmi je způsoben tím, že je nemá na krku pořád. Přiznám se, že některé zde popisované partnery bych jako otce dětí nechtěla.