Skat muj muz neni Skandinavec, ale o deti se staral od miminek a v domacnosti se zapojoval prirozene vzdy.  Jen asi jeden rok to takhle nefungovalo, kdyz rozjizdel firmu, to toho proste bylo moc, ale vedeli jsme oba, ze to nejaky cas musime oba vydrzet. Po mem navratu do prace se zapojil jeste vic, vcetne ranniho vypravovani a prevadeni deti na krouzky, chozeni na logopedii a k doktorum, coz vetsinou v mem okoli obstaravaji matky. Dekuju tchyni, ktera ho takhle vychovala. 

Pinot Noir souhlasím s tebou. Akorát u nás jsem ta klidnější síla já, ale zase ne že by byl muž nějaký cholerik, v tomhle je se mnou těžké soupeřit. 

Evaeva Já teď chodím k našim dolů. Aby mě dětí nevyhmatly:-D. Jinde mě vyhmatnou. Ale nic tam nedělám, většinou piju kafe a čumím do blba nebo jedu nakoupit. Je to taková ,,moje hodinka,,:-D. Fakt necvicim nebo tak, na to nemám vůbec energii;-)

Pinot Noir Jo, já s tebou plně souhlasím, s těma činnostma a se vším;-). 

Evaeva já jsem právě cholerik děsnej, i když děti mě přivedly ve srovnání s dřívějškem do takřka zenového klidu, ovšem občas to vybublá, no. Takže naopak v tomto je snadné nade mnou vyhrát . A zjistila jsem, že se vzájemně vyvažujeme, když vyletím nebo hysterčím já, muž zůstane ledově klidný, když vybuchne on, jsem to já, kdo uklidní situaci.

Otec mych deti taky spolupracoval, umel se krome kojeni postarat o vsechno, i v domacnosti pomohl, i okna umyl... ovsem kdyz jsem po druhe materske nastoupila do prace, nejak se to zlomilo a vetsina veci byla na me. Chodil z prace driv, ale vyzvednout deti nechtel. Tenkrat slo na povoleni rodicu, ze mohlo dite odejit samo z druziny, takze syn chodil sam a do skolky jsem letela s vyplazenym jazykem ja, tatinek doma se sluchatkama na usich poslouchal desky. Ukoly ja, domacnost ja, a postupem casu jeste frflal, ze detem svaciny do skoly udelam, ale jemu ten chleba nenamazu. Jeho prace byla samozrejme (podle nej) narocnejsi a dulezitejsi nez ta moje, pamatuju se na jednu aferu, kdy jsem fakt potrebovala byt v praci a on si mel vzit OCR. No dlouho jsem to nevydrzela.

Skat Já si to nemyslím, myslím, že diskuze byla o něčem jiném. Téměř všichni zde považuji za ,,fér, aby se starali o své dítě,,. Jen, že třeba na plnou výměnu roli by to nebylo. A s tím souhlasím a nevím, na kolik za to můžou biologické či jiné predispozice. 

Karja to čumění doblba asi souvisí s věkem děcek, jednu dobu jsem nebyla jakýkoliv volný čas využít jinak než právě na čumění. I uvaření kafe byl kolikrát zbytečný výkon. Ne že bych teď byla bůhvíjak aktivní, ale když se náhodou na chvíli zbavím dětí, udělám něco na zahradě nebo si aspoň uvařím to kafe a pustím seriál, který opravdu VNÍMÁM. Za mě velký pokrok

Většina mého stresu a zvyšování hlasu plyne z toho, že potřebuju něco dodělat. Když potřebuje něco dodělat muž, zamkne se v pracovně. 

​Tak to je ale úplně přesný.

A nic mě nedokáže nakrknout víc, než když mi řekne, ať na dceru nekřičím, že to je zbytečné a ničemu to nepomůže. No, já to vím taky, ale holt je moje zásoba trpělivosti, na rozdíl od vesmíru, konečná.

Karja Čumění do blba je důležitá součást duševní hygieny :o) Já bez toho nemůžu být. Já takhle většinou čumím ve sprše třeba půl hodiny. Ten účet za vodu asi úplně nechci vidět :o) 

DruI To chápu, my naštěstí nemáme sprchu, jinak bych na tom byla úplně stejně!

Pinot Noir No právě, jak jsem byla předtim měsícem bruslit, tak jsem si právě pak říkala, ty jo, na co si tu hraju, proč bruslím, a začala jsem si jen tak mrcasit na ledě a čumět:-D. No hrozně ráda bych začala cvičit, nelíbí se mi moje postava, i jsme teď se sambem domluvení na tom pravidelném ,,hlídání,, aby to tu hodinku denně či aspon obden dalo. Ale já na to fakt nemám:-D

No a vidíte to, kam jsme se to dostaly od řvaní mých dětí:-D. 

S tím řvaním mám ještě jednu úsměvnou. Nedávno jsem byla u ségry, vypravovaly jsme se ven a švagr, že si jde lehnout a lehl si vedle nás na gauč. A já mu říkám ,,no to sis nevybral nejlepší místo, tos měl jít do klidu,, a on nic, prostě ležel a koukal. Já začala nahánět ty svoje holky po celé mistnosti, ty postupně zacaly řvát a on nic, furt tak na ně koukal, nic neříkal. Pak už ta menší rvala prostě na maximum než jsem ji přebalila a celou prevlikla do zimniho, kouknu na švagra a on spí! On u toho normálně usnul, my jsme z toho se segrou měly záchvat smíchu:-D 

Karja ja to praktikovala uspesne v sede ve vane se zapnutou sprchou, koupani nemam rada, usinam a topim se

A neboj, to prijde, po mesici koukani do blba ve vyhrazenem case jsem zacala chodit SAMA do kavarny a i na to cviceni doslo

Já musím vzít zpět svůj výrok o malé empatii, muž se o malého postará hezky, teď si spolu kreslí na tabulce, v některých úkonech je peclivejsi než já, o hodně. Pozná, kdy má malý hlad nebo kdy se mu chce spát, obleče ho adekvátně počasí a situaci, koupání a úkony před uložením jsou jeho parketa... Jen má takový ten dospělácký postoj, že ty důvody pro dětskou rozmrzelost, potřeba rozhazovat věci, řádit apod., nejsou nijak podstatné. No pro dospělého ne, ale pro děcko ta hra je hlavní pracovní náplň, taky potřebuje nějak vyjádřit emoce a mít pocit, že o něčem rozhoduje a tak.

A já jsem vážně přesvědčena, a Výzkumy tento můj názor podporují, že vrozené rozdíly v dispozicich mezi pohlavím jsou úplně stejné jako mezi dvěma různými jedinci stejného pohlaví. Akorát ta výchova a společenská očekávání už od mala hrají velkou roli. 

My se o ten volný čas tak nějak spokojeně dělíme, o víkendu třeba vstává každý den jeden, to fakt nevidím důvod, proč by to měl odnášet jen jeden a tak. Ale trochu na hádku došlo teď s uzavřením školek, dost mě nadzvedlo, že sambo to vůbec neřešil, prostě se automaticky čekalo, že já si vezmu malýho na HO nebo já si vezmu OČR. Je mi jasný, že vzhledem k druhu práce je to pro něj těžší, ale očekávám alespoň snahu z jeho strany nějak participovat. Ale snad jsme si to vyjasnili ke spokojenosti obou.

A stezuju si v tomhle spis na sebe, ze v tom volném čase je sambo schopnej synovi nabídnout mnohem kvalitněji stravenej čas. Já jsem proste pořád zasekana tou operativou a taky jsou to pro mě už do nekonečna se opakující stejné aktivity a hry a už jsem asi nějaká vyhořelá. Což mě vůči synovi trochu mrzí.

Karja čumění do blba je potřeba, to je vlastně druh meditace:) Já bych i na cvičení energii měla, já to mám fakt ráda a ty naše děti vyčerpají spíš psychicky. Ale doma se dokopu maximálně k té józe, což je fajn, našla jsem si teď takovou náročnější cvičitelku. Ale brala bych ještě něco víc, abych se pořádně "zničila", posílila svaly z třeba i zhubla, a to sama doma prostě neumím. Chystám se teď s jarem aspoň začít běhat.

Pinot Noir Ono to ani nemusí být o O nějakých sobeckých individuálních zájmech, Ale spíš o jiném způsobu řešení různých situací. Pro mě je prostě prioritní řešit jak se dítě cítí. Už jsem to myslím popisovala takový modelový příklad, zvracející dítě- muž: aktivně řeší situaci, volá pomoc uklízí převléká..já: utěšuju dítě:-)

viktorka_od splavu ale tak to dite, zvlast tak velky, jako v tvym pripade, to reseni situace taky vnima jako "utesovani"

nehlede na to, ze lze resit i utesovat zaroven, akorat nekteri jsou mene a nekteri vice multitasking

moora no já prave myslím, ze ten věk ditete je klicovej, protože když jsme se tu o tom bavily naposled, tak si pamatuju, ze Pinot Noir s tou menší mírou empatie vůči miminum souhlasila

Ja už som to tu tuším písala, ale keď som sa naučila akceptovať rozdiely medzi mužmi a ženami, môj vzťah sa zlepšil o 1000 percent. A tým teda nemyslím, že muži nie sú schopní vychovávať dieťa a ženy sa majú starať o deti aj o domácnosť a keď príde muž z prace, predložiť mu teplú večeru. Proste akceptujem, že môj muž nerozmýšľa a nefunguje ako ja a je to neskutočná úľava. 

Konieckoncov,  muži fungovali inak celé tisícročia a neviem ci sa to dokáže zmeniť za taký krátky čas len preto, že sa zmenili sociálne pomery

viktorka_od splavu muži v takových situacích fungují jinak než ženy, ale žádný z těch přístupů není špatný. Potrefenáhusa S tou empatií vůči miminku je to pro muže těžké, ono i ženy se do toho musí dostat a to s tím dítětem tráví čas 24/7.