MPLee jak já byla s prvním dítětem odpočatá! Dokonce jsem o tom jednou mluvila s tchýní a ta z toho byla úplně hotováByla bych i se dvěma, kdybych nechodila spát až po půlnoci, děti jsou od půl deváté v limbu.

Evaeva No přesně! Kdybych chodila spát dřív a nevstávala ráno dobrovolně kvůli psovi, tak bych si neměla na co aspoň občas postěžovat. Uvědomuju si ale, že mám obrovské štěstí a že se to může výrazně zhoršit

MPLee ze své zkušenosti bych řekla, že nezhorší, obě moje děti spí pořád velmi dobře. Ale je blbé, když jsem třeba unavená a tím pádem protivnější na děti, a ono to vůbec není kvůli nim, ta únava. Z toho mám vždycky špatný pocit. 

barbucha já jsem asi úplnou náhodou padla na nějakýho zakuklenýho skandinávce, jen se shodou náhod narodil na Valašsku. Funguje doma přesně tak, jak popisuješ, akorát to zřejmě přes tu fiku neventiluje. Než jsme pořídili sušičku, dokonce žehlil (sic!). To jsem zase neventilovala nikde já... to všechno je ještě divnější o fakt, že je ročník 69, ergo už trocha kořen, byť nevypadal.

mnum my jsme ve 2+1. Nemám sice mimino, malá je teď už tříletá, nicméně se po nocích stejně nevyspíme - úplněk, zážitky, rýma, přes den přestimulovaná... i klidná noc znamená 3x vzhůru s povídáním a/nebo sezení plus jednou záchod. Počasí taky nepřeje tomu, abychom strávili většinu času venku, muž slouží 12tky a podle rozpisu jsme poslední dobou měli spoustu týdnů, kdy jsme se střídali doma a v práci...  Soucítím s tebou, velmi, protože je to doopravdy boj. Kamarádka (taky mudra) má teď prvňáka a nespavý miminko s bolavýma zubama, ta si to vyžírá taky. Už napodzim, když s dítětem u prsu trénovali grafomotoriku a první psaní byla doopravdy na prášky. Hrozná doba. 

mnum No to je hrozný, fakt že tě lituju. Ono jednomu ten program v tomhle divnoobdobi ještě přizpůsobis, tak nějak. Ale dvěma je to na palici, tak ať aspoň ty zuby brzo přejdou! 

Ono taky záleží, co kdo považuje za stres. Mně tak neničí nevyspání, jejich vztekání nebo to, že po mně něco potřebují, i když zrovna sedím na záchodě. Pro mě je nejhorší, že si nemůžu nic naplánovat, a tím nemyslím jen dovolenou za dva měsíce (která pro jejich nemoc taky může padnout), ale běžné činnosti, vaření, kdy pověsím prádlo, převleču postele. Když si domluvím, že staršího pohlídají prarodiče, abych mohla pracovat na zahradě, a mladší zrovna ten den spí místo obvyklých dvou hodin půlhodinu a celý plán jde do kelu. A další desítky situací, kdy cokoliv, co jsem měla v úmyslu, nevyšlo. Už z podstaty své práce jsem byla zvyklá pracovat přesně, podle plánu a dodržovat termíny. Teď si nenaplánuju nic, i guláš k obědu je kolikrát nesplnitelný závazek. Učím se žít s tím, že se svět neposere, když plány nevyjdou, ale jako plánovací typ nesnášející nedochvilnost či prostoje s tím mám velký problém.

Pro me je treba stresujici prave to, ze zadny stres nemam. Kdyz nejaky den nic nemusime, jsem z toho placani doma uplne vyrizena. Protoze doma je to hrozny rachot, jak jsou ty deti dve a maji ruzny potreby. Ja jsem taky planovac, v deset uz mivam navareno a pak tu jenom čumim uprostřed řevu a bince a snazim se to nejak mirnit az do vecera. V praci jsem nikdy tak unavena nebyla, jako ted. 

Pinot Noir to je taky typem dětí. Podle staršího jsme si mohla řídit hodinky už od narození, plán obvykle nebylo problém dodržet, pokud respektoval jeho rytmus. Mladší úplně takový není, ale pořád se dá celkem dobře plánovat.

Pinot Noir pred detma jsem pracovala v oddeleni, ktere melo v nazvu planovani. Ovsem hodne rychle jsem pochopila, ze v zivote s detma to bude uplne jinak. A ze se fakt svet nepo... kdyz nebudu mit umyty okna 12x rocne a 15 druhu cukrovi na Vanoce. Dokonce ani ty deti ze bidne nezhynou, kdyz nepujdem ven kazdy den a obcas budou mit k obedu v klidu krupicnou kasi misto zdraveho jidla, ktere odmitnou jist.

Jo a naucila jsem se rikat misto "zitra udelam" jen "zitra bych chtela udelat, uvidim"

MPLee . Mela jsem to podobne, jen ty sluzby byly max 32h v kuse. Ale ten pocit, ze nevim, co se zase stane, koho privezou...Ted jsem takova vyklidnena, byt se mi po praci skoro stýská  a mam trochu vycitky, ze nepomaham v tehle tezke dobe. Samozrejme ze s jinym náročnějším ditetem bych tohle urcite netvrdila. 

A stezuju si v tomhle spis na sebe, ze v tom volném čase je sambo schopnej synovi nabídnout mnohem kvalitněji stravenej čas. Já jsem proste pořád zasekana tou operativou a taky jsou to pro mě už do nekonečna se opakující stejné aktivity a hry a už jsem asi nějaká vyhořelá. Což mě vůči synovi trochu mrzí.

​​A bohužel, tohle vydrží na věky. :-( Aspoň u nás-děti si prostě s tatínkem užijí větší srandu, když už s nima tráví čas, tak nějak "hodnotněji" než já. Zvlášť teď, když je mám na krku prakticky nonstop, jsem ráda, že zalezou do pokoje a mám klid. Někdy je mi to líto, ale fakt nemám kapacitu. A pamatuju si to vlastně tak i s dětsví. Táta s náma dělal blbiny, máma se s náma učila a vařila....

Jdu si pro radu. Nějakou atraktivní hračku do vany pro roční holčičku bych potřebovala. Něco už má a mě nic nenapadá, co by se jí tak mohlo líbít.

Garfie Máme to podobně, jenže já musím muže dokopat a ještě vymyslet aspoň rámcový program. Ale když se mi to podaří, tak mám na několik hodin většinou pokoj, protože se muž do činnosti "zažere".

Evaeva stôl je drevený, tak som ho snažím ochrániť pred synovou kreativitou.

barbucha nebol by jeden skandinavsky model takeho chlapa v zalohe? Brala by som. 
Ten typ co mam doma je naprd. Blbe je ze sa povahove prusery objavili az po narodeni dietata a predosle roky spoluzitia nic take nenasvedcovali  (hej... to len taky zufaly vykrik do tmy adeptky na rozvod)

brrr  Tak máme pochopitelně taky tak. Ale víš co, ono normálně stačí, že s nimi hraje karty, nebo kouká na Cimrmana!

crazydaisy Vodolepky ma? To se nám osvědčilo asi tak ze všeho nejvíc. 

Pinot Noir lehka rada, nic neplanovat.. Jako tu dovolenou trochu musis, ale bezne cinnosti? Nijak extra. Ja se preorientovala uz behem prvniho pul roku dcery, jela jsem system: chtelo by to umyt a uklidit terasu, tak nekdy, az bude dlouho spat... A misto stresu, ze to jeste neni, me potesilo, kdyz to za par dnu (i tydnu ) klaplo. Proc si delat zivot slozitejsi..?

marieu 

Tak já jsem si podruhý dala už taky větší pozor a milostpán vždycky byl, co se dětí a domácnosti týče, na tom líp než já, žehlení incl. I když žádnej chlap neni ideální a každej má nějaký mouchy... 

eless 

To je škoda. Dítě je vždycky tak trochu zkouška, je to náročný.