Já jsem si vzpomněla na sbírku Ryba v kleci, jak tu vidím zmíněného Středu. Jsou tam krásné ilustrace a kromě Kytice to je jediná poezie, kterou si pamatuji zpaměti. Namátkou:

Houpy hou, houpy hou,

ryba v kleci pod vodou

tři dny marně přemýšlela,

co se asi v kleci dělá.

Houpy hou, houpy hou,

přišla na to náhodou,

že se může aspoň chvilku

krásně houpat na bidýlku.

Nebo: Jezevčík šel koncem léta

na vycházku kolem světa.

Když ukončil procházku,

pátral po svém ocásku.

Mával z věže pestrou mašlí,

za týden se šťastně našli.

Evaeva 

Rosťa má teď období jakési kompetentnosti, potřebu ukázat, že ví, jak věci fungují, co se jak dělá, co kam patří... Takže těm truhlářům něco vyprávěl tou svou batolečtinou, z níž srozumitelné je v podstatě jen "toto", vědoucně při tom kýval hlavou a ukazoval prstíkem, co kam patří, když nesli dveře od skříně. Naštěstí je v  takovém okamžiku velmi roztomilý a všichni mu rádi všechno  ukazují.

dzizisketa Ty jo, tu roztomilost si umím živě představit, tohle je fakt skvělej věk!

A my poctivě zamykáme už asi 14 dní, taky byla klika od venkovních dveří ta první, na kterou dosáhla

Anema ty jsi prošla tím kurzem nevýchovy, že? Uměla bys to porovnat s nějakou literaturou? Teď mají nějaký nový kurz, slibují víc informací, méně chození okolo horké kaše a samozřejmě velké prozření. Láká mě to, ale ta cena mi přijde moc. Já jsem přečetla několik knih o respektující výchově, vždycky když to čtu, tak je vše jasné, ale ta praxe někdy pokulhává. 

To jsou tak roztomilý miminka!  

Mě teď úplně dojímá syn, pořád se tak nějak stará, abych neměla nějakou újmu...třeba včera mi u filmu při dramatických scénách zakrýval oči. Pomáhá mi do schodů, Nebo se teď online učil nějaký slovíčka do angličtina byly tam svaly, zrovna jsem mu nakoukla přes rameno a on to zakryl, prý "nedívej se na to maminko, to je ošklivý". :-) 

Evaeva Hmhm, já těch knih moc nepřečetla, protože přes den mě nenechá číst dcera a večer si chci odpočinout nějakou bezdětnou činností... Každopádně teď po tom kurzu už mám pocit, že nic dalšího nepotřebuju, že zatím znám na všechny své pochyby odpovědi. No, uvidíme co dál, ještě přemýšlím o Teorii typů, dcera vypadá, že je po mně hodně stydlivá, tak nevím, jak jí s tím konkrétně pomoct, ale teď je těch interakcí s cizíma lidma tak strašně málo, tak možná na něco přijdem samy, až se tohle víc rozjede....

Jen jsem vlastně začala číst Nejšťastnější batole v okolí a přišla mi děsně ukecaná a vlastně i trochu mimo, resp. princip, že mluvit s dítětem jednodušše ok, ale to zdůvodněníTakže tu jsem nedočetla.

Cena je hrozně vysoká, já vím (a prej od zítřka bude ještě vyšší...). Já kupovala ještě starej kurz, ale v nějaké ochranné lhůtě přes vydáním nového, tak mě na něj nechali zadarmo přejít. Ten starej jsem neprošla celej, ale i tak myslím můžu říct, že novej je fakt lepší :-)

Anema no, asi to zatím nechám být. Přečtu si znovu, co už mám doma. Já bych neřekla, že mám nějaké dotazy, ale v běžném provozu je často obtížné se na to naladit, navíc ty interakce prostě neprobíhají, jak by "měly". Škoda, že nemáš trochu větší dítě, protože mi přijde, že okolo roku a půl mi to se synem šlo samo, že větší zádrhele teprve přišli:) Což zní jako, takové to Počkej až... ale tak to úplně nemyslím. Ale zajímal by mě tvůj pohled s třeba čtyř pětiletým dítětem.

Evaeva

Teď zrovna o tom byl post na fb Nevychovy, o té kulhající praxi. Že nestačí jen dítěti sdělovat ty nevychovne poučky, mluvit tím jejich jazykem, aniž by se tomu dítěti naslouchalo. Musí to být dialog, ne zas jen monolog od rodiče, akorát novými slovy. Tím samozřejmě neříkám, že to tak je u vás nebo u kohokoli tady, ale asi to bude častý problém a hned jsem si na to vzpomněla, když jsem tvůj příspěvek četla. V Aha! rodičovství zase opakují mantru, že prvotní je umět znát a zvládat své emoce, které jsou reakcí naučenou v našem dětství, a že je to samozřejmě strašně těžké, zvlášť ve vypjatých situacích reagovat jakoby přes sebe samého, a to jako potvrzuji. 

dzizisketa tomu konci nerozumím, ale jinak chápu. Já mám třeba problém v situacích, kdy prostě je jen jedna možnost a on jí odmítá. Taky narážím na neznalost hodin a času vůbec, stejně tak mi připadá, že někdy souhlasí jen, aby došlo k nějakému odkladu té činnosti. 

Evaeva Jaky zkušenosti se čtyř a pětiletým dítětem? Já myslela, že to nejhorší máme za sebou už!:-D.

Evaeva na hodiny je ještě malinkej. Musíš to navázat na nějaký dej, podle moznosti hmatatelný. Klidně i presypacky. 

Jinak co se mně s dětmi velmi osvědčilo je netrvat na tom, že se něco stane hned. Prostě přijít a říct, za chvilku, až se stane toto..., půjdeme jíst, oblékat se, do vany. Nevytrhavat je z toho, co právě dělají násilím. 

Karja hele, já do dvou, dvou a čtvrt na syna ani jednou nekřičela třeba. Anema má holčičku asi rok a půl, myslím, tou dobou jsem fakt neměla problém.

Evaeva Cože? Dceři je dva a půl a křičela jsem už hodně. To tě jako do té doby poslouchal? Je fakt, že do roka a půl jsme taky neměli žádne vzdorovaci a vztekaci problémy tohoto typu.

continuity já vím, že je malý. Ale dost by mi pomohlo, kdyby to chápal, celkově ten princip.

Já prakticky nikdy nechci, aby to udělal hned. Ale pak nastávají situace, kdy po upozornění, že bude třeba uklidit hračky, nastane ten čas a on nechce. Říkám, že když teď nezačne, asi nestihne pohádku v televizi - Nechci vidět pohádku, chci si hrát. - Několikrát se ujistíme, že ví, co říká. A následuje scéna, že nestihl pohádku. 

Anema když já se musím snažit najít respektující řešení, jinak se bojím že bych jí v afektu ublížila je až neuvěřitelné, kolik zloby a nenávisti se ve mě směřem k příšerce dokáže probudit a jak ohromné sebezapření mě to stojí abych byla schopná s ní jednat klidně.

Evaeva to je i jeden z důvodů proč se ptám, když dneska končí ta lepší (ha, ha, ha) cena. Jestli když vypláznu x tisíc, jestli tam objevím něco co mi pomůže. Neznám nikoho s aspoň dvouletým ne uplně jednoduchým dítětem, který by fungoval podle nevýchovy. Do těch necelých 2 let, než se narodil krteček, tak jsem si taky říkala jak to zvládám ty její výstupy a záseky uplně skvěle podle toho jak to mám načtené a pak se to nějak celý rozbilo a příšerka přestala reagovat tak jak ty děti v knížkách a webinářích a já jsem v koncích.

Karja no vždycky jsme se nějak domluvili. Ne že by třeba neničil doma věci, ty jsme odstranili a pod. Ale když jsme třeba chtěli jít ven, tak prostě přišel nechal se obléct a šlo se. Když jsme šli domů, prostě šel,... S ním bylo fakt snadné pořízení. Měnit se to začalo, až po těch druhých narozeninách. Mladší je trochu jiný, ale i tak třenice spíš vznikají, když je potřebuju sladit spolu.

Karja dva a půl není rok a půl. Starší byla v roce a půl úplně nejzlatější, ještě 2 roky a dva měsíce byla boží. To se jí narodila ségra a měla jsem pro ni spoustu pochopení. To období vzdoru přišlo až pak. Mmch a naposledy jsem rvala dnes - dostala trojku z fyziky, co nabouralo její majestát a nebyla s ní řeč. Budu ji to muset vysvětlit ještě zítra, podle mě dnes už vůbec nevnimala. 

Sairon pro mě ty webináře nic extra nového nepřinesli, resp. to samé trochu jinak je i v těch knížkách. Obecně mám radši čtení než poslech/video, tak to může být i tím. Takže by mě zajímalo, jestli je v tom kurzu opravdu něco úplně jiného, co člověku otevře oči.