Sairon pokud máš v sobě zlobu a vztek vůči malé, tak ti žádná knížka nebo kurs nepomůže, abys s ní začala jednat "správně". k tomu se nejde donutit nebo to předstírat, to dítě to prostě pozná

Já prakticky nikdy nechci, aby to udělal hned. Ale pak nastávají situace, kdy po upozornění, že bude třeba uklidit hračky, nastane ten čas a on nechce. Říkám, že když teď nezačne, asi nestihne pohádku v televizi - Nechci vidět pohádku, chci si hrát. - Několikrát se ujistíme, že ví, co říká. A následuje scéna, že nestihl pohádku. 

​Ptesne tento scenár je občas aj u nás. On proste myslí (niekedy) len na to "teraz". Že to bude mať nejaký následok o chvíľu, ho nezaujíma.

Mrakoplas ano přesně. Ale někdy zaznamenáme úspěch, třeba jako dneskaJsou holt malý, no. 

dzizisketa

Evaeva jasné, ono asi všechno bude všechno podobné, jen se to liší formou, mně vyhovuje spíš poslech než čtení. A já jsem taky strašně zvědavá, jak to bude pokračovat, třeba nezapomenu a dám za ty tři roky vědět Ale něco takového říkala i sestra, synovci je 3 a půl. Mě by zase strašně zajímalo, kdyby se tu někdo dal na Nevýchovu, jestli by to fakt fungovalo. Já mám tři kamarádky, co jsou na začátku, jinak nikoho neznám...

Sairon já vím, že je to asi jen přezdívka pro internetovej svět, ale zkusila bych třeba pro začátek místo příšerka používat holčička. Vůbec to nemyslím zle, tady to čtu hrozně často, harpyje, hadi, tataři, haranti, vopice, křikloun. Vždycky mě to napadne jako první, když si někdo stěžuje, že bych začala tímhle, že bych nechtěla, aby tak o mně někdo mluvil. Snad se tě nějak nedotknu, jsem si jistá, že svou dceru miluješ a nemyslíš si o ní, že je příšera. Jen jak to pusobí na okolí, respektive na mě, ať nemluvím za ostatní. 

viktorka_od splavu já vím že to v tom okamžiku na mě pozná, a v tu chvíli už je všechno špatně. Mě jde spíš o to abych dokázala doma vyladit to nastavení a komunikaci tak, aby k těm vyhroceným scénám kdy mám chuť ji přerazit nedocházelo, nebo docházelo v takové míře kdy já ještě dokážu se svými emocemi v klidu pracovat.

Sairon

Narozdíl od Viktorky se domnívám, že ti kurz nebo kniha pomůže. Protože samozřejmě nejsi nucená v tomhle rozpoložení, které ubližuje vám oběma, trpně setrvávat, s takovými emocemi se dá a hlavně má pracovat! 

žluťásek zajímavá připomínka, by mě nenapadlo že by to tak mohlo působit . Jo je to jen přezdívka pro internetový svět a vychází z toho že jako malá měla bodýčko s takovou roztomilou chlupatou příšerkou s napísem Cute little monster a přišlo mi že to na ni celkem sedí. Něco jako příšerky sro.

Anema podle mě někdy dojdeš do situace, kdy budeš nějaký problém potřebovat vyřešit "klasicky" nebo ti ujedou nervy, protože budeš třeba unavená. Což ale podle mě není důvod tu nevýchovu zavrhovat. Těch situací bude (snad) míň. 

On bude taky rozdíl, jestli přecházíš z té hodně autoritativní výchova typu Nebreč nebo ti dám důvod! Protože jsem to řekla! a podobně. Což třeba není můj případ. Tak si myslím, že u nás by nenastal žádný obrat o 180 stupňů, protože spoustu těch principů používám. Ale v některých situacích fakt nevím.

Sairon hmm, já mám jen jedno dítě v jednoduchém věku, ale musím říct, že tu tvou zlobu v tom smyslu "co tu už zase vyvádíš, vždyť já se tak snažím" teda taky znám... Asi jsem extra marná, k cizím řvoucím dětem jsem přitom měla tolik pochopení. Jen u několikáté scény za den u toho mýho mi už empatie došla, no.  nevím, co v tom kurzu je, ale oči mi to teda otevřelo a tahle zloba při jejím afektu mě už úplně přešla, není to tak, že bych ji maskovala, fakt to porozumění cítím. A těch afektů výrazně ubylo.

Omlouvám se, že nemám teď čas to tu všechno číst, píšu takhle narychlo vlastně jen proto, že jde o ty prachy navícPs: pro nižší cenu se stačí dneska přihlásit, zaplatit to pak nemusíš, nebo si to jde rozmyslet za první dva týdny.

Sairon třeba to tak působí jen na mě :) nebo jsem na to víc citlivá, já to taky používala a pak přehodnotila, tak to možná víc vnímám u jiných

Sairon Podle toho, co píšeš, mi připadá, že by pro začátek nejvíc pomohlo, aby ses vyspala a odpočinula si. Pak bys měla víc sil na to většinu situací zvládnout v klidu a začít pracovat na sobě i na přístupu k tvé holčičce. Máš možnost děti občas nechat někomu dalšímu a starat se jen o sebe?

Sairon Hele, já tě v sobě vidím. Podle mě musíš začít u sebe, protože deti jsou někdy proste hrozny. A jako já dceru div nepřerazila hodnekrat. I jsem někdy před dvěma měsíci říkala svými tátovi, že ji jednou už snad fakt dam přes hubu, takhle jsem to řekla. A on mi řekl ,,no to, až se jednou naseres, to bude asi blbý,,. Teď se situace uklidnila, nechci to zákriknout, ale myslím si, že je to z velký části mnou. Že už se nenechám tak rozhodit, že ji to všechno v klidu opakuju a když rve, tak rve a tak, jednou prestane. Ale nemam na to žádný papíry ani čtivo:-D. Ale mě hodně vytáčel i sambo do toho, jak on řešil nebo spouštěl ty situace, teď je doma málo a jak jsem na ně sama je to paradoxně pro moje nervy lepší:-D.

Karja jojo to je přesný, je vidět, že to znáš!

viktorka_od splavu Teď jsem to určitě zakrikla a zítra to zas přijde:-D:-D. Ale mně třeba vadí, jak mi sambo a jeho rodina neustále upomínají, jak mám být na velkoumalou důraznější a přísnější. Ale jako, ona je celkem chudák, já když si vezmu, kolik času trávím s tou malou ukricenou prisavkou, kterou furt musím nosit a nějak řešit, tak kdybych ještě měla být na velkoumalou nějaká přísnější, no tak to už by z toho měla asi fakt psychickou újmu, to už ji radši víc dovolím a přivru oči. No prostě roste mi to tu jak klacky v lese!:-D

Sairon Nebud na sebe tak prisna. Mas dve maly deti, s kteryma se jeste domluvit moc nejde, jedno zarli na druhe, predpokladam, ze vetsinu casu jsi s nimi sama, jsi nevyspana, to jde tezko zvladat vsechno v klidu. Navic tahle blba doba. Ja to dobre znam, udelala jsem mraky chyb. Knizky o vychove mi moc nepomohly. Nejlepsi rada, co jsem si tehdy precetla pro matky v me situaci: pustte detem pohadku a odpocivejte. Ted je to lepsi, hlavne proto, ze trochu vyrostly, da se s nimi mluvit a neustale na me nevisi. Ja mam diky tomu pres den par volnych chvil, kdy muzu trochu zregenerovat. A klidne je necham koukat dve hodiny na telku a sama si ctu roman, protoze pak diky tomu zvladam jejich ruzne zaseky a vzteky lip a klidneji, treba tu situaci otocim nejak do srandy nebo do hry a najednou zacnou "zazracne" spolupracovat.

ziginka Já se nemůžu dočkat doby, až ta malinká začne sledovat TV. S první to bylo ,,nesmí se koukat na televizi,, a s druhou ,,sakra, co by ji v té telce mohlo tak zaujmout,,:-D 

ziginka Jo a s tím zaverem tvého příspěvku souhlasim, já často něco ,,zamlouvam,, když jde do tuhého, odvedu pozornost, svedu řeč na něco jiného. Děsný! Stojí to tolik úsilí někdy!

Karja minule se to tu řešilo, ta přísnost se fakt přeceňuje. Důležitý je vztah s dětmi, který buduješ. Nechám dělat syna dost věcí, u kterých bych byla radši, aby je nedělal, ale nevadí mi tolik, abych na to plácala svoji energii a ještě mezi námi vytvářela nějaké napětí.

Nepsala si tuhle, že sambo s nimi nechce být sám. Skoro bych řekla, že z takové pozice nemá moc co mluvit do toho, jak je vychováváš (samozřejmě jsou to i jeho děti). Ono to fakt není sranda a z dálky to vypadá jednodušeji. Myslím, že po pár dnech by třeba taky mluvil jinak.

Karja mladší se taky k televizi nedá odložit! Já jim nechci televizi pouštět moc, ale deset minut by u ní vydržet mohl.