Já bych jenom poznamenala, že ve všech výchovných webinarich a knihách, co jsem četla, se zdůrazňovala laskavost sama k sobě - odpočívat, odpouštět si, oceňovat se... Že to nejsou návody, jak být ultimátní rodič, který naprosto upozadi sebe, právě naopak. Totiž kromě toho, že to ovlivňuje tu naši náladu, i tenhle vztah nás samých k sobě ta děcka totiž poznají a učí se podle něj, jak se vztahovat samy k sobě. Už v těch necelých dvou letech třeba, co tak momentálně pozoruji. 

dzizisketa to být hodná sama na sebe a myslet na sebe, to by se měli do kamene tesat!

Evaeva o tej prisnosti som písala ja. Moja mama, aj keď sa dokáže synovi perfektne venovať, tak to má v sebe. Keď bolo v zime sneh (cha-cha, tých pár dní), tak samozrejme chodil v kombinéze, snehuliach a mohol sa váľať, nech si tú trochu snehu užije. Sneh zliezol, dieťa som navliekla do nepremokavych vecí a išlo s babkou po vonku. A valalo sa. Takže som si vypočula, že mu to nesmiem! dovoliť! A nepomohlo jej povedať, že mi to nevadí, má vhodné oblečenie, doma to strcim do práčky a ešte si nezvykol, že sneh zmizol. Nie a nie, to mu nesmiem dovoliť. Takto, ja tieto jej pripomienky púšťam jedným uchom dnu a druhým von, ale vadí mi, že je presvedčená len o svojej pravde. A s rastúcim vekom sa to zhoršuje. Takže sa s ňou veľa hádam. 

ziginka naprosto souhlasim

Sairon myslim si, ze ti to pomoci muze i v tom, ze sama se naucis pracovat se sebou a svyma emocema. Ale co je nejzasadnejsi(pozoruju to na sobe), jsi vycerpana. A kdyz jsem vycerpana, moje tolerance a ochota to mrne chapat, je nulova. To, co jindy prejdu, me vytoci do bela. To by i vysvetlovalo, proc jste se predtim domluvily, zatimco ted to jde hur. Proste je to jen obdobi a bude to lepsi!!!

letfenixa já tě chápu, je těžké to přejít. Ale zkusils bych to. Říká to i synovi? Protože pak se taky může stát, že s ní nebude chtít příště jít. Zrovna v tom oblečení jsme určitě dnes tolerantnější, máme ty super nepromokavé materiály, pračku, všechno víckrát. Dřív bylo všechno drahé a bylo toho málo. Moje babička mi syna vždycky vracela s omluvou, že je strašně špinavý. No byl z půlky tak špinavý jako normálně:) to samé když vozila kočárek, prý snažila jsem se jezdit mimo louže.

Edit: zasekla jsem se na oblečení, ale chápu, že nejde jen o to.

Evaeva Přesně, není rozhodovatel. 

Karja nezávidím ti to, protože poslouchat od otce tvých dětí (a partnera), že je blbě vychováváš! Navíc když je to teď tvoje jediná práce. To by mě dost mrzelo nebo dost štvalo.

Evaeva No, on to tak neříká. Jemu je tisíc věci jedno, ale vadí mu, jak dcera rve, což já přecházím. Jako co s tím udělám, nic:-D. 

Karja Ses fakt dobra! Mladsi dcera byla taky desna zavislacka od narozeni, idealne chtela byt neustale u me v naruci, ani v noci se od ni nedalo odejit (za chvili se vzbudila a rvala). Bylo to silene vycerpavajici a starsi syn to bohuzel dost odnasel (jsou od sebe 20 mesicu). Ted maji 5 a 3 a je to vetsinou fajn ;-)  

Sairon kolik dceri (te palicate) je? Urcite jsi to tu psala, ale nic si nepamatuji.

Pokud Te to uklidni, taky v tom ted litam, pocity ode zdi ke zdi. Uz me i napadlo, jestli nezajit nekam k psychologovi (sama se sebou, ne se synem), ale jak jsem se nad tou predstavou zasnila, tak mi prislo, ze by mi stejne tak pomohlo jit sama kamkoli jinam. Ze v tom hraje jistou roli  moje nervozita a uzkost z tehle situace a velka ponorka. Ja si o sobe vzdycky myslela, jak budu mit ty deti tak jakoby by the way, ze mi to pujde prirozene, takovy ten styl a la @Garfie, ktery je mi hodne blizky, hodne lasky a par pravidel, zbytek se nejak vyvrbi sam. Ale nakonec jsem to zrovna ja, komu to takto nefunguje a kdo se v tom vrta a řeší, az hanba. Se starsim synem je to od rana do vecera handrkovani a rev, ja to knourani vubec nedavam a je uplne jedno, kolik jsem si o tom precetla knizek. Proste to s nim neumim, vzajemne se posledni dobou vytacime, i kdyz ja zas takova megera nejsem, a on je bezproblemove dite. Ale proc tady plevelim - zatim nam asi jde nejlip do niceho se nenutit. Nesnazim se uz byt za kazdou cenu chapava, klidnym tonem po 150.behem snidane vysvetlovat dokola nejakou blbost, jenom proto, abych po 151.surove vypenila, z toho neni moudry nikdo a je to hodne zranujici pro obe strany. To uz je podle me lepsi mu to rict jednou dvakrat a pak ho proste pro me prirozene odpalkovat, jak mi to zrovna prijde na jazyk, nebo jen mlcim a cumim a uz nereaguju, odchazim neco delat. Place a vztekani uz umim rozklicovat, nekdy ma smysl tisit, jindy ne, to je snad lepsi se po anglicku a nevychovne vytratit a setrit energii na dalsi cislo.

Evaeva som spomenula to oblečenie, ale to sú aj iné veci, samozrejme. Ale syn ju miluje, chce s ňou tráviť čas. Iný príklad, sme na záhradke, ja ho nechám, nech si kope, polieva, preváža hlinu na tatrovke, nemám žiadne pestovateľské ambície, čo chce, vyrastie, čo nechce, nevyrastie, ide mi o čas strávený na vzduchu a v kľude. Ak sme tam s mamou, tak ona chce na tých mikropolickach niečo vypestovať, v kuse ho napomína, tam nechoď, to nechytaj, nesadaj si tam, ..., samozrejme mňa núti všetko možné robiť. Ja si to chcem robiť v kľude a ako mne vyhovuje. Ale nie, ona je šéf. A keďže jej ťahá na 70, lepšie to už nebude. A to je aj tak o polovicu menší generál, ako bol jej otec. Dáva mi kopec vzorov, ako niečo nerobiť.

Sairon jako bys mluvila o mne. U nas jsem dcerku vzdy zvladala docela dobre (az na nekolik zaseku typu- uz proboha spi! po 2-3 hodinovem uspavani). Ale odkdy jsem otehotnela s druhou, nabralo to nejaky spatny smer (unava, nevolnosti v tehotenstvi, do toho jsme resili nejakou rekonstrukci v byte, museli kompletne vystehovat byt, prechodne bydlet jinde, pak zase nastehovat mesic pred porodem, do toho ten pitomy kovid, nevidim se s rodinou, nektere dobre kamaradky jsem pres rok nevidela...). a ja u sebe vim ze je to unavou, jsem proste unavena, vycerpana, nemam si kdy od deti odpocinout, nema mi kto s nima pomoct (resp. i by mel kdo, ale nyni to nelze, pitomy kovid!), tak moje frustracni tolerance je velmi nizka a nejak nemam pochopeni pro ni, jako bych uplne stratila empatii vuci ni. Uplne vidim ze staci kdyz se nejakou noc lepe vyspim a hned je ten nasledujici den mnohem lepsi je mnohem mene konfliktu. Jeste taky od narozeni male mam pocit ze jsem jakoby napojena na miminko a ta starsi je rusivy prvek. A i kdyz mne to hrozne mrzi a nejradeji bych si dala pres pusu, moje temer nejcastejsi veta vuci starsi je: Nech ji! (kdyz nejak stoucha do male, protoze ja jsem samozrejme rada za kazdou minutu kdy se malinka zabavi sama a nevisi mi na noze a ja muzu treba neco udelat a zorvna tehdy k ni musi prijit velka a zacit ji tahat, strkat, objimat, pusinkovat, pistet na ni, mazlit se s ni... Achjo

Sairon tiež si myslím, že si vyčerpaná, a ešte dbaj na to, aby si nebola hladná myslim, že tvoja dcérka je vnímavé inteligentné dieťa a teraz si hľadá miesto pri bracekovi. Raz som k súrodeneckej žiarlivosti čítala myšlienku, že a vám by sa ako páčilo, keby si váš partner doviedol ďalšiu ženu, venoval by jej viac času ako vám, síce by vám tvrdil, že vás miluje rovnako ako predtým, ale už by to bolo iné. Prišlo mi to ako vhodná analógia. V žiadnom prípade ťa neodrádzam od akéhokoľvek pokusu o nevychovu a pod., kedysi som čítala Ako hovoriť, aby nás deti počúvali, aj sme tu o tom debatovali, ale pre mňa žiadny šťuk na zmenu nenastal. 

Karja já tě v sobě taky vidím obvykle když píšeš nějaký zážitky od vás z domu tak si dělám čárky jestli je to u nás horší nebo lepší a podle toho bilancuji jak jsem na tom

ostatním (nezvládám na mobilu moc označovat) Já vím že je dost problémů daných tím že nejsem odpočatá, dnení to ani tak o tom že bych se nějak moc zanedbávala, ale moje zdravotní problémy jsou svázány s únavou a chronickýma bolestma takže to není bohužel jen o tom dát si oraz a někam vypadnout (jak kdyby bylo teď kam)  . Ale zas nechci se na to vymlouvat a aby to ty děti odnášely víc než je nezbytně nutné .

Sairon Hahaha, doufám, že jsem aspoň takovej střední proud a ne ta nejspodnější laťka, pod kterou už fakt nechceš sklouznout:-D.

Musíš se hodit do zenu. To je rada jak stehno. Já jednou viděla nějakou kriminálku, kde jedna z vedlejších postav byla na odvykacce neboť začala brát na mateřské pervitin, aby všechno zvladala a měla energii. Často si na to teď vzpomenu:-D

Gatita ty jsi já? Uplně stejnou myšlenkovou úvahu jsem měla s tím psychologem, navíc jsem pak zjistila že terapeuti teď fungují až na výjimky jen online. A i s tou představou o výchově, u mě podpořenou ještě tím že jsem cvičila psy, koně. A to vrtání se v tom je vmém případě dané i tím, že jsem zvyklá být v něčem dobrá, nějak se realizovat a teď už nic takového nemám, tak se snažím být aspoň dobrá máma a zjišťuji že tady nestačí si to jen pořádně nastudovat.

edit. příšerce je dva a půl.

mnum jojo

Gatita Ale hele, mně ten psycholog hodně pomohl a čerpám z toho doteď a to jsem tam byla jednou! Ale záleží, co tam chces řešit no. Ale fakt jsem si tam uvědomila a srovnala věci, co byly zřejmě podstatne a fakt mi to dnes a denně pomáhá.

Sairon Hahaha, doufám, že jsem aspoň takovej střední proud a ne ta nejspodnější laťka, pod kterou už fakt nechceš sklouznout:-D.

Musíš se hodit do zenu. To je rada jak stehno. Já jednou viděla nějakou kriminálku, kde jedna z vedlejších postav byla na odvykacce neboť začala brát na mateřské pervitin, aby všechno zvladala a měla energii. Často si na to teď vzpomenu:-D

​Pervitinové tablety braly ženy v domácnosti už ve Třetí říši, dokonce na to měli vtipnou reklamu, někam jsem si ji poznamenala.

Tak jsem to našla, byly to pralinky. Čokoládu s pervitinem pak dostávali němečtí vojáci. 

dzizisketa Jejejej....teď si na to budu vzpomínat vic;-)

Sairon bude to lepsija dneska starsi teda po jejim souvislem hodinovem monologu uz rekla at jde do haje a hlavne at proboha chvili mlci a to stvoreni odpovedelo ze to asi nepujde a maminko prectes mi pohadku?!

Jinak ja jim rikam harpyje podle Harpyje pralesni, starsi se moc libi:D