Presne si pamätám prvý synov truc, mal dva roky a dva mesiace. A keďže za chvíľu nastalo zatiaľ najťažšie životné obdobie pre našu rodinu, tak to bolo celé zle.

Evaeva no tak ale ja mám len jedno dieťa, tak tam si myslím, že je to o dosť ľahšie, keď sa nesnaží prizabiť súrodenca, a ja som zároveň vyspatá a nemám žiaden stres

Takze jsem si rekla, ze vychovavam jak nejlip dovedu, prestala se v jeho vychove soustredit na nedulezite veci a jen na tech dulezitych trvala. Tim se mi hrozne uvolnily ruce. Ze ubylo tech instrukci smerem k nemu. Kdyz to slo, soupla jsem deti nasim, abych si odpocinula. Ze syna je super partak, sice se obcas vztekne (dost), ale to patri k jeho povaze no. Jo a dulezita vec, kdyz jsem bouchla, tak jsem se vzdycky omluvila a vysvetlila jsem, ze i rodice jsou jen lidi, obcas unaveni, obcas nervozni. To deti berou. 

​jee, tohle je myslím přesně ono (a je to všechno perfektně v souladu s Nevýchovou, btw)

Sairon Ještě jsem o tom trochu přemýšlela, tak se vrátím k tomu, co jsi psala. Ostatní mají asi pravdu, že to hodně bude tou únavou, navíc v kombinaci se zdravotním stavem, ufuf, posílám sílu. Nemáš aspoň šanci třeba něco během dne vypustit? Nemít všechno perfektní? Já třeba když vařím, tak rezignuju na to, že dcera se baví hlavně vytahováním věcí... Ale zas jsem přišla na to, že mi hrozně vadí, vrátit se z uspávání do zabordelenýho obýváku, tak před koupáním všechny hračky nahážu já nebo muž do krabice, dcera se často přidá, někdy ne, pozveme ji k tomu, ale nenutíme ji, věřím, že se učí nápodobou.

Starat se o svoje potřeby taky znamená, neustupovat pořád, jen aby byl klid, ale hledat taková řešení, která mě osobně neválcují.

Pak mě napadlo ještě pár jiných věcí, co by možná pomohlo, aby to u vás bylo víc fajn. Ten primární problém v úplně prvním příspěvku byl vztah holčičky k bráškovi ne? Že je nemůžeš nechat samotný a tak. Sourozenecký vztahy jsou fakt vyšší dívčí a ono těžko něco usuzovat z pár řádků na netu a něco radit takhle na dálku, tak bych to napsala jen trochu k zamyšlení, vůbec nevím, jak to u vás přesně chodí. Asi bych se snažila vypozorovat důvod, proč se tak chová. Asi žárlí, ale proč? Fakt bych si dávala pozor, jak s nima mluvím včetně tónu, třeba můj synovec na menšího sourozence žárlí hodně a segra tomu úplně nepomáhá, když na malýho je ťuťuňuňu a staršímu často hned na to jen vydá nějakej pokyn. Ve dvou a půl letech je pořád mrňavá, nechceš toho po ní třeba moc? Nemůže mít pocit, že malej má lásku jen tak a ona si ji musí zasloužit?

Rozhodně je fajn, se staršímu co nejvíc věnovat, ale taky mi přijde fajn mu aspoň někdy dát přednost  (pokud to jde). Prostě ne pořád jen "pojď honem, brácha spí, budem si hrát".

Jo a vypozorovala jsem, že důležitější než pozornost 100 % času, je 100% pozornost na kratší čas, tj. fakt ji vnímám a nepřemýšlím o tom, co budu vařit, nebo že doprala pračka. Asi tak, jak chci, aby se mnou soustředěně mluvil můj muž nebo kamarádka. A takových chvil stačí několik za den, pak si zase můžeme dělat každá svoje.

Jo a ještě nápad, možná je na něj taky tak napružená, protože má starost o tebe, vidí, že už nejsi tak odpočinutá a v pohodě jako dřív, nemůže to být tím?

Možná, když vypozoruješ ten důvod, budeš se na to umět podívat jejíma očima, budeš pro ni mít víc pochopení a můžete to spolu vyřešit...

A taky bych se snažila co nejvíc omezit tlak nejen na ni, ale i na sebe. Tak nám to hned nepůjde hladce, no a co, hlavně, že nějakou cestu hledám a společně se všichni tři učíme, co s tím. Držím palce!

P.S.: ty všechny otázky jsou spíš k zamyšlení, nemusíš na ně sem odpovídat :-)

Já jsem měla s Nevýchovou super výsledky kolem 2. roku, když se naše do té doby sladké a bezproblémové batole začalo vztekat. Znala jsem z rodiny jen Neřvi, nemáš proč, a nějak mi to nepřišlo ok. Dokonce jsem to pak i vysvětlila svoji matce, která to akceptovala. Ale teď, kolem 4. roku, to je jiný kafe záseky a hysteráky nad věcmi, které se dají snadno vyřešit vzájemnou domluvu, což dceru učíme už dlooooouuuuho a když byla malá, tak to i fungovalo...Na VŠECHNO jí upozorním dostatečně předem, aby mohla dokončit, co začala, ale když dojde na akci, v 90% případů je z toho řev, hysterák, válení se po zemi

Jako opravdu si myslím, že když řeknu Prosím tě, vezmi si ponožky, tak není nutné se 10 minut válet po zemi s řevem Nechceš nechceš.

Ale chytrá je jak opice, umí vyslovit všechny hlásky, ale někdy je líná, a dneska říkala o noční lampě "fvětlo", tak já na ní řekni "sssvětlo", a ona řekla "lampička"

Rosťa začal vstávat v šest, dneska dokonce už v půl šesté! Není to nejhorší čas, to vím, ale jemu to evidentně nestačí, už v deset začíná zívat a mnout si oči, po obědě pak spí tři hodiny. Doufám, že to jen dočasné, než si zvykne na brzké ranní světlo, nebo pořídíme blackout závěsy. Nicméně už mám skoro uvareny oběd, až vyndám maso z trouby, dám tam chleba a po brzkém obědě si asi půjdu lehnout taky. 

betsey u nás taky není žádný saigon, ale já právě vím, že když se podaří zachovat ten klid, tak ta atmosféra je o něčem jiném a dítě víc spolupracuje.

dzizisketa taková období syn taky občas měl. Pomohlo neposouvat ten čas poledního spánku, což bylo někdy dost náročné, když byl zralý do postele o dvě hodiny dřív. Výdrž, o víkendu se mění čas.

Mohučanka to je super, že vám to fungovalo!

A trošku k popsanému, jestli můžu, vím, že s ponožkama je to jen příklad, ale i tak na něj navážu. Jo, to určitě děláš dobře, že jí dáš čas, nevytrhuješ ji ze hry atd. Jen je to jen první část, ta druhá, aby to byla fakt Nevýchova, je rozmyslet si, jestli je pro MĚ opravdu důležité, co chci udělat. Jestli jí ty ponožky necpu třeba jen proto, že babička říkala, že ponožky se nosí. Pokud je teda usoudím, že je to něco vnějšího, nechám to na dceři. Pokud je to moje vlastní přesvědčení, třeba mám zkušenost, že by byla zase nemocná, tak na těch ponožkách trvám, ale neberu jí právo být vzteklá, když se jí to nelíbí. Tj. mám pochopení, že se válí po zemi, i když s tím nesouhlasím. A ještě líp, snažím se ji pozvat k řešení té situace, třeba bude mít nějakej nápad, jak zařídit, aby jí nebyla zima na nohy :-) No, snad to dává smysl, co jsem napsala :-)

Anema Ale jo, dává to smysl. Nebo aspoň mně jo, jak už jsem nějaké ty texty Nevýchovy četla. Já toho na ní nechávám dost, hodně dávám vybrat a i dávám najevo dost pochopení (moje máma je z toho úplně perplex ), ale prostě když jdeme v zimě ven, tak trvám na tom, že musí mít ponožky (a ostatní části oděvu). A když jdeme do školky, tak je potřeba se obléknout v nějakém časovém intervalu. Nechat řešení na ní (ve věcech typu ponožky) je super, a funguje to, pokud na to člověk má neomezené množství času. Například večer spolu vybíráme, co si vezme na sebe do školky (teda když byla školka, teď to děláme až ráno). Takže ona si s radostí vybere, co si oblékne, a když si to má obléknout, hodí sebou na zem že "Neumíš, nejde". Už jsem psala, že ve školce jí obléká a obouvá jiná holčička?

Darujem balicek oblecenia. Neviete o niekom, komu by sa zisiel a ma/bude mat na jar novorodenca?

EDIT: darovany

Karja Hele ja se rvanim selhala hned od zacatku. V tatove rodine jsme vsichni strasni cholerici. Tata se vzteka tak prumerne kazdych deset minut a s babickou vzdycky zacinali vikend tim, ze se porafali a sousedi meli divadlo. Pelisky jak vysity. Ja jsem o 95%klidnejsi, ale nedokazu to potlacit uplne, spis jsem se naucila nevybuchnout navenek, ale varu se to ve me. Kdyz to porovnam s manzelovou rodinou, kde za 15 let co je znam nikdo nezvysil ani hlas...No a uz ted to moje dite zacina vypadat jako mala kopie meho otce. Jeste ze bydlime u lesa.

​tak imho jde i o to, jestli ti to takto vyhovovalo/vyhovuje nebo se nad tím chces kriticky zamyslet a zkusit to jinak. 
pro mě je takovej aha moment těch nevychov prave fakt, ze nejde potlačovat ty vlastní potreby, který ale malinkym miminem jsou utlačený velice velmi - S čímž souvisí, jak to vykreje partner, jestli bude matka věcně natlakovana, protože si nemůže dojit v klidu ani na záchod a pak ji dorazi nějaká celkem nevinná poznámka. - proste to nenechat zajít takhle daleko 

tuhle jsem někde slyšela, ze poridit si dite je jako hodit do fungujícího vztahu granát...

Potrefenáhusa Přesně! 

Hlidala jsem dopoledne sedmimesicni holcicku a dvaapulletyho chlapecka, to vam  matky teda nezavidim Snazila jsem se jen uhlidat, aby na ni neslapl, nenajel autickem, nerval ji hracky z ruky, laskyplne ji neumackal... natoz  pri nich neco udelat. Jsem zvedava, az v srpnu k tomu vetsimu pribude mimino.

Pak se deti prohodily a mela jsem malyho a k nemu skoro sestiletyho a to uz bylo o necem jinem, docela hezky si hrali, dosla jsem si v klidu i na zachod

A ted mam toho velkyho u nas doma az do zitra, v pohode si hraje se stavebnici a vypada, ze je stastnej, ze ma klid.

Kokoska jo ta kombinace mimina a batolete je nejhorší:) kluci už mají rok a půl a tři a půl a síly už jsou přecejen vyrovnanější. Dneska si docela hezky hráli, dokonce i spolu. A jseš dobrá, když je hlídáš takhle najednou, když to nejsou sourozenci - nemají víc nacvičené to společné soužití.

Evaeva ono to s tema malyma bylo jen na necele 3 hodiny, ale je to jak pises, nejsou na sebe zvykli. Male to bylo celkem fuk, okusovala si tam hracky,  koulela se po koberci (moc zatim neleze), ale ten kluk z toho byl u vytrzeni, porad s malou chtel neco delat, zvedat, tahat, proste nechapal, ze to jeste neni rovnocenny partner. A objev, velke diveni! Holky nemaj pindika!

Potrefenáhusa No ale ja jsem proste snadno nastvatelny jedinec, byt s vekem je to mnohem lepsi uz. Obcas me neco vytoci anemusi to byt zrovna dite . Ale sobecka jsem od zacatku dost, takze kdyz potrebuju na zachod/napit se a dite breci, tak proste chvili breci. Vecer si klidne tu vanu dam a dite strcim chlapovi, vzdycky si kluci nejak poradili. Spis se obavam do budoucna, ze dite bude tvrdohlave a vztekle po me a budeme se muset naucit to nejak vybalancovat. Jinak vztah nam dite zatim dikybohu nijak nenabouralo, spis vnimam pozitivne, ze tatinek ditete je z nej nakonec taky nameko. Coz v tehotenstvi rozhodne nebyl a dite vlastne nikdy nechtel. Akorat je z nej dle svych slov absoutne vystaveny a to mame prcka zlatyho. Proste je jeste slabsi kus jak ja. 

jeden vtipnej pro marieu a Pinot Noir k dnešním stěžovacímu vláknu

​...

tuhle jsem někde slyšela, ze poridit si dite je jako hodit do fungujícího vztahu granát...

​U nás se říkávalo, že dítě je klín do vztahu. Vždycky mi to vytanulo na mysli, když se to k nám nasáčkovalo do postele a spokojeně oddychovalo vmáčknuté mezi námi:)

Gatita já spím teď s maloumalou a jsem hrozně spokojená. Jako já s ní nespat, tak už bych jí fakt nedala. Takhle si nasaju tu lásku, když je hodná. To nespani s mužem mi vyhovuje a asi to plánuju i až budou mít děti vlastní pokoj. Navíc už stejně teď mám spaní jak na trní a byl by to další budící element:-D