žluťásek ale pozor pozor, u nás byl úspěch! Já na to nejsem, tyhle činnosti mě úplně moří, syna to taky moc nebere, takže když se doma pod vlivem (instagramu) s něčím vytasím, abychom bez té školky úplně nezpustli, je z toho oboustranné vyčerpání, bordel a materiál za pětikilo rozdupaný v koberci. Ale dneska jsme vyrobili asi milion velikonočních ozdob - jen vystřihnout ze čtvrtky nějaký easy velikonoční symbol, omalovat, pověsit na větvičku. vyrobila jsem pár šablon, moc jsem si od toho neslibovala, ale syn je tu pak asi hodinu obkresloval, vystřihoval a omalovával, poskakoval tu jako mraveneček a všemožně se radoval, jak to tu máme krásně vyzdobený. Já vlastně nedělala nic, akorát jsem pak ty zubatý ozdoby pověsila na tu větvičku. Takže jsme velice spokojení, ale na fejsbuk ten výsledek tedy úplně není. Ale po dnešku celkem chápu, že to některé matky může i bavit, když to padne na úrodnou půdu.

Tak dneska jsem to nedala!  Ale jo docela dala. Ale ten večer, normální psychóza, že má velkamala vyvrknuty kotník! Ona měla nějakej zásek, lezla při nástupu po celém autě, tak jsem ji narvala do ty sedačky, něco luplo, ona začala řvát au moje noha, holinka celá zkroucená, sundam to a velkamala, jak byla v křečí v tom nějakým svým vztekovym ataku, tak mela v křeči i ty nohy, měla ji šejdrem a nešlo s tím hejbat, úplně tuhý. No tak jsem jela teda domu vyložit maloumalou a že pak dám směr nemocnice, fakt psycho. Volám sambovi, volám tátovi, nic, velkamala rve v autě, odpase se a leze po celém autě, do toho já párkrát zabrzdím, takže dílo mohlo být dokonáno zcela....No tak se pak doma obula a šla. No takže tak, s tou křečí a řvaním mi to došlo až doma, že to bylo tím. Bože bože! Do toho je u nás doma tchán, jako, já si myslím, že si o mé mysli, že jsem neschopná a děti rozjívené a je to celé na prd, furt mám pocit dělat věci jinak a furt se bičovat k nějakým výkonům!

Karja a to je ten problém, že máš pocit že tě hodnotí a pak se všechno sere. S...teda kašli na tchána! A teda zážitek děsnej, lituju tě moc.

INCOM1 No nemyslím si, že je to jen pocit. Navazuje to na všechny ty vypravěčky a tak. Ale nesere se to kvůli němu, to prostě velkamala někdy má své dny;-)

Karja no jasně,já tě nepodezirám, že jsi paranoidní! Já vím co jsi tu o tchánovcích psala. Ja to mívám u mámy, že se prostě chovám trochu jinak a dítě je z toho (ze mě) nervní a pak se to sere. A jak dlouho u vás bude? Pevné nervy teda přeju. 

INCOM1 On u nás teď občas bývá, takže uvidí i ten výchovný proces a sesup. Já si totiž docela i vymýšlím, když mají nějaký řeči, jakože doma to nedělá ,,ale u nás se v klidu vykoupe a prevlikne se do pyžama,,. No hahahaha, moje lživá taktika teď dojede.

Karja teď musíš vytasit "to se asi před dědou předvádí, jinak to nedělá"

Karja no a proč vlastně si to necháš líbit?

viktorka_od splavu Koho, co?

Karja no to pérování, že to děláš špatně

INCOM1 Sakra, to jsem propasla:-D. No ony jsou ještě horsi, protože přece jen člověk věnuje trochu pozornosti dalšímu cloveku a celkově je víc práce s navsteviu, takže je třeba nechám dělat věci, co obvykle třeba nedělám, jen abych měla klid si něco udělat nebo uklidit:-D. 

viktorka_od splavu Jee, ale to oni mi neříkají, oni to říkají sambovi a ten se v nějaké slabší chvilce zmíní, protože taky už mu to leze krkem. A navíc to většinou říkají, že ,,dcera není,dcera nedělá, nebo že ,,MY,,. Ne přímo mě, což je ale jedno 

Karja potřebovali jsme dnes objednat a vybrat zasuvky, vyzvednout dlazbu, vyzvednout pricniky, vyzvednout testy. Takze jsme museli jet vsichni 4, s tim ze holky cekaly v aute a my na stridacku odchazeli a prichazeli a ruzne nakladali a hlavne cekaly v aute. 2 hodiny sumasumarum popojizdek. Dnes jsem ty dvere za sebou zavrela s velikou radosti... 

rasaNori No to je opruz, to je jasný. 

Karja jsi svata zena, ty tvoje pribehy by me zabily nebo poslaly do blazince, stavat se to mne.

Neni nejaka pojistka na detske sedacce, aby si tu sponku nemohlo dite samo rozepnout?

Dneska me dite ucilo s tavnou pistoli. Nejdriv jsme sli na prochazku najit vetev a mech a doma tvorili. Chlapecek to umi, ja mam nektere prsty zcasti spaleny, zcasti olepeny tou umelou hmotou a pistoli jsem mu obalila v mechu, musim to nejak oskrabat.

Pak jsme delali dort, tam jsem zas byla lepsi ja

Sairon 

Já si nepamatuju, jaký máš věkový rozdíl mezi dětma, ale moje jsou od sebe 27 měsíců a musím říct, že to násilí ze strany syna k malinké dceři jsem taky špatně nesla. On byl docela v pohodě, dokud holčička nelezla do jeho hraček. Do té doby problémy moc nebyly, někdy mě rušil při kojení nebo uspávání, ale s tím se nedalo nic moc dělat, byl tak malý, že trpělivost neuměl, takže vydržel čekat jen chvíli, pak začal rušit, mluvit, něčím rámusit... Jak se malá začala přemísťovat a šla po hračkách, začalo to hrozný hlídání, protože fakt hrozilo, že jí něco udělá. Neváhal ji praštit, když mu něco vzala, strkání, neopatrný běhání okolo ležícího mimina, bylo to jak píšeš - nemohli jsme je nechat samotné spolu. Trvalo to tak možná do tří a půl roku staršího. Není to moc dlouho, co se to zlepšilo. Nevím, jak moc pomohla třeba i školka (intenzivní socializace) a jak moc je to naše zásluha nebo prostě vývoj, že už konečně pochopil zase něco víc. Teď už ji něco provede opravdu zřídka. Spíš se karta obrátila a malá má teď období, kdy běžnou součástí komunikace je, že bráchu nebo i nás plácne, do něj strká, vůbec se s ním nepáře. Podezíráme ji, že se to naučila od bráchy, kterej to ale už nedělá, nevrací, neoplácí (asi naše škola, že se to nesmí).

Já tu žárlivost ze strany staršího sourozence chápu, to pořízení sourozence je podle mě hrozná křivda z pohledu malého dítěte. Tak jsem to vždycky tak brala (jako že mi pomohlo tohle pochopení v tom vztahu ke staršímu, ten se nezměnil), ale taky dost fungovala taková ta mateřská ochrana toho menšího dítěte, to člověk startuje naprosto pudově, když ti někdo chce pošlapat to miminko. Podle mě to ani jinak nejde, vypěnila jsem často. Ale já to mám rychlý, vyřeším situaci, zakřičím, ale hned se zklidním, řeknu k tomu, co potřebuju, a jsem připravená obě děti objímat, pusinkovat, hladit. Tak ti přeju, ať se to u vás brzy taky zklidní, podle mě je to období, které přejde. Ono zase pak bude něco jiného, u nás teď sedí děti proti sobě, jeden na něco řekne jo, druhý hned odpoví ne, i když se ho to od začátku vůbec netýkalo, a jedou jojo nene jojo nene. Ale někdy si zase už krásně vyhrajou, kolikrát je mi večer až líto, že jsem uvařila, vyprala, převlíkla postele, uklidila šuplíky v kuchyni a vůbec si ty děti neužila, fakt.

Kokoska teda, to je moc hezké

Kokoska moc hezké tvoření.

Karja jezis tak to je snad jeste horsi no jsi svata zena, to je jista vec