žluťásek já neměla temno, že to hodila na zem, pustila to tam dřív než jsem ji o to řekla, takže jsem tu první prosbu říkala bez nějakých emocí. Myslím že mám celkem pochopení, pro to že něco chce , nebo nechce nemá náladu,  neočekávám od ní že domyslí důsledky toho, že něco hodí na zem, to vůbec. Ale zároveň nemám pocit že když skoro tříleté dítě občas poprosim o jednoduchou věc,tak že trvání na tomto požadavku je nějaký můj zásek. Fakt nevidím důvod (kromě vyhnutí se scény) proč bych měla z něho ustoupit. Už z důvodu co píše MaeGandal že mi neustále ukazuje, jak chápe souvislosti v tom co udělala a co po tom následovalo. Když po ní chci něco na čem nepotřebuji trvat, tak to od začátku formuluji jinak.

Jos jo, to souhlasím. Ono tomu obvykle navíc předchází x situací. Syn měl ve zvyku nechávat takový ten dětský vozík uprostřed obchodu, manévrovat s ním a ještě kočárem s miminem nešlo. Takže jsem se několikrát ujistila, že ho neodloží, a pak na tom trvala. Akorát že takhle nejde předvídat všechno.

Jos když já třeba v této situaci nekricela protože mi ujely nervy,  nic jiného mě netlačilo, takže jsem byla v klidu, ale křičela jsem jako důsledek zvyšování tlaku.  Pokud to nešlo prosbou a vysvětlováním, tak jsem postupně začala zvedat hlas. Protože nevím co jiného udělat aby to zvedla (odpověď zvednout si to sama neberu )

MP Meri toto strasne zavidim, u nas je hygiena uplne peklo. Kazdy vecer revy a vresky, ze sa nechce ist sprchovat, ze si nechce nechat umyt zuby (sam by kefku do ust nedal ani omylom), vlasy umyvam tak, ze muz ho drzi a ja za priserneho vresku rychlo umyvam, cesanie je za revu a za uplatok . Aktualne fnuka aj ked chcem aby si umyl ruky. Ako je inak zlaty, tak tieto veci tykajuce sa ocisty su uplne za trest, cakam kedy sa to konecne zlomi.

Té naší už byly 4, má empatii a umí vyjádřit své pocity slovy i skutky (smutek, radost), dokonce už je i schopná si při obědě schovat nejchutnější sousto na konec (nějak mi utkvělo, že schopnost odložit požitek má údajně být známka určité vyspělosti). Ale neoblékne se sama, protože nechce. A když nechce, tak nechce. Je to dubová palice, a já jí to nemůžu vyčítat, má být po kom  

DrowRanger u nás ani špinavé ústa sa nedajú umyť, dostanem odpoveď, že ona ich chce mať také špinavé :-) Takže celé dni behá strapatá (učesať tiež ani za nič a to má konečne vlasy na česanie copíkov), špinavá, najnovšie bosá a najradšej by aj holatá. Už neriešim. Akurát vždy trochu závistlivo poškuľujem po čistých dievčatkách v krásnych šatočkách a s copíkmi :-)

JosJos já jsem taky hodně nosila, umím si to představit. Tak se nebudu ohýbat, ale dřepnu si.

Já mám úplný pochopení, fakt jo. Jen v tý situaci vidím trochu takový to zatmění mozku, hodila to tam, ať to podá, já to dělat nebudu. A že jsem pár takových scének taky prožila. Ale k ničemu to nevede, už se všemi silami snažím tohle nedělat. 

​jo, to mas recht

btw ja bych si sla do regalu pro jiny a prodavacce se omluvila, neni nic snazsiho..

DrowRanger mytí vlasů u staršího je nás taky peklo.

Mohučanka ve čtyřech už to asi chápe líp. A ty pocity umí vyjádřit i u jiných?

​jo, to mas recht

btw ja bych si sla do regalu pro jiny a prodavacce se omluvila, neni nic snazsiho..

​Jj přesně není nic snazšího, zvlast když je za tebou fronta, vyndanej nákup, regál s plinama daleko a tyhle stávající asi odkopnes k nějaký důchodkyni před tebou.... To jsou rady fakt

viktorka_od splavu Ja pochopila, ze pliny byly jen na zemi nekde. Proc jit pro nove? 

Karja já bych asi v takový chvíli prostě tu prodavačka poprosila sama, kdybych to nezvladla. Než čekat na dohodu s dcerou a zdržovat tu frontu.

Ale máte pravdu, že si do toho každej projektuje svoje představy, zkušenosti, svoje dítě a ta scéna může vypadat v každý hlavě úplně jinak. 

Karja me proste tyhle situace nestresujou, tak se do toho tezko dokazu vzit:-) kdyz si predstavim prodavacku zapasovanou v te ohradce za kasou, tak to asi nebude obihat aby mi neco podavala, pokud ja se pro to nedokazu sehnout a fakt to potrebuju.. tak si podam jiny kus. ja takovych zaseku at uz s detma nebo sama se sebou (namarkovany obri nakup  a zaomenuta penezenka..:-) zazila milion, tak mi to neprijde nic svetobornyho a uz vubec jako prilezitost nacviku materske duslednosti

coz teda vubec nevylucuje, ze to je milion blbosti co na te materske proste cloveka umori.. ale neni to vina nejake spratkovitosti ditete

Evaeva hele, já netvrdím, že nepodání plen na pokyn znamená, že je dítě spratek. Taky chápu, že dítě je v tomto věku ještě dost sebestředné a tudíž si dělá, co chce. Ale od toho je tady rodič, aby to začal to dítě učit. Aby vysvětlil, že z toho a toho důvodu já něco nemůžu a prosím dítě o pomoc. Pokud dítě nechce, tak se snažím vyřešit jinak. Tady pomohla prodavačka, co tam stála a čekala na ty pleny, ať je může namarkovat.

MP Meri s těmi formulacemi se snažím totéž. Pokud je to otevřená otázka, tak musím být připravená na obě odpovědi a být s tím v pohodě. Pokud očekávám, že se něco má stát, tak to není "chceš udělat", ale "udělej"

MaeGandal já taky netvrdím, že to to dítě nemám učit, to samozřejmě ano. Tvrdím akorát, že když řekne ne, nedělá to z něj spratka. To mi přijde jako moc příkré a svádí to k tomu vidět to dítě horší než je.

Edit: pro mě je spratek někdo, s kým si už vážně nevím rady, kdo se chová hodně nestandardně a běžnou cestou se z toho nevymaním, budu třeba potřebovat navštívit psychologa nebo tak něco.

viktorka_od splavu Nevím no, myslím si, že několikrát požádat svoje dítě, které je toho schopno a poté to teda nechat na prodavačceje optimální řešení. Mne přijde, že ty vždycky přijdeš s nějakým opozitem, jen aby bylo, přitom je to jednak třeba i blbost (třeba nechat válející zboží před kasou) a jednak to trochu shazuje tu dotyčnou osobu, jakože nemá mozek a nenapadne ji dojít si nekam do regálů pro nové. Navíc se na to asi díváš z pohledu dvacet let poté a to je každej generál a řekne, že tyto situace ho nevzrusi;-). 

Mohučanka to mozna s empatii zas az tak nesouvisi? Syn je empaticky hodne moc, ale vzteka se a neposloucha straslive:) On ani neplni takove ty ukoly na tech "bojovkach" a stezkach, co se ted v lockdownu rozmohly. Nejake poskoc trikrat na jedne noze ho nechava chladnym

Jinak abyste věděli, tak moje dítě místo přesypaní rýže jí rozházelo všude kolem a teď tu asi 15 minut řve, že to nebude uklízet, protože vysavač, kterým to chtělo uklízet, je vybitý.

Gatita jo, já to četla letem světem a někdo psal o empatii. Jinak moje dcera je úplně to samé, nějaké stezky s úkoly jsem vzdala, nervy mám jen jedny (a navíc jsem úplně stejná). Ona i ty úkoly v Puntíkovi "plní" podle toho, jak se jí to líbí. A vymalovat omalovánky podle předlohy? Neexistuje.

Mohučanka ve čtyřech už to asi chápe líp. A ty pocity umí vyjádřit i u jiných?

​Myslím, že jo. Bezpečně to umí u kocoura, který je zrovna teď zraněný, a i o dětech ze školky někdy mluví, že měly radost/byly smutné/stýskalo se jim. Ostatně i u mne se (často) ujišťuje - maminko, nezlobíš se, že ne? Nejsi z toho smutná? Já jsem to rozlila/rozbila omylem!!