Malenge taky dekuju :)

Pinot Noir Já teda menší říkám, že bud se zkusí vysmrkat nebo to vezmeme vysavačem. Kupodivu to občas teda zkusí:-D. Ale stejně to teď zanedbáván docela a dýchá přes tu rymu, ale ona ji teda teče no. 

k tomu nepichani bubinku pri zanetu stredousi v zahranici- kdyz jsem byla jeste medicka v Motole, na ORL nam to komentovali tak, ze doporuceni pro lecbu mezotitidy museli zmenit kvuli castym naslednym zalobam rodicu, ze diteti byla zpusobena bolest (stredoveka metoda atd.). Pry na mezinarodnich kongresech ti zahranicni zavideli nasim, ze jeste muzou usi pichat, protoze je jim lito, kdyz misto toho aby diteti ulevili od bolesti okamzite, musi napsat recept na ATB a cekat, a k tomu riskovat spontanni rupturu bubinku s naslednym zjizvenim atd... Nedokazu ale posoudit, nakolik to byla objektivni informace a nakolik osobni nazor nebo zkusenost konkretnich vyucujicich...

Tak dneska ten můj den blbec vycejtili asi všichni. Ráno vzal děda holky na půl hodinky ven, odpoledne je vzali s babičkou na 3 hodiny(!!!!!) ven a přijela ségra a umyla mi kuchyn a ledničku. A navečer si je zavřel sambo na hodinku na hraní do obýváku. 

Tak jsem šla na procházku, a spíš pak odpoledne cumela do blba a plánovala jak se zejtra taky osamotim!  

Karja dobře ty

Já měla dnes velký plány, jak využiji včerejší očkování a trochu přikrášlím reakci, no a muž si ráno hnul s krkem a když jsem viděla jak to tu vede,tak jsem se radši uschopnila a vypadla s dětma na celý odpo pryč.

Malengedržím palce

mnum ať tak či tak, každopádně díky za sdílení.

slniecko dekujeme!

Sairon Jojo, nakonec to vydalo hodně času, dokonce i ségra pak holkám ukazovala půl hodiny videa na telefonu. Já teda musím říct, že jsem dneska měla rozpoložení, že bych se snad rozbrečela i sousedce, když jsem šla s košem, ale nikomu jsem to doma neventilovala, ale asi to bylo ve vzduchu. Některý dny jsou fakt blbý. Já se většinou dostanu do silný frustrace, pak rvu na maloumalou (no jakoby objektivně, protože mě naštve, ne že bych si to na ní vylejvala, od toho máme kočku:-D:-D, ale že prostě už teda mira moji asertivity dojde) a pak mě to zbytek dne mrzí, že jsem to nechala takhle dojít daleko. A co myslíte? Misto odpočinku vařím na zítra a přesně takhle to včera začalo, že jsem byla večer unavená, ale měl přijet tchán, tak jsem si říkala musím uvařit večer ať nejsme dopolko v honičce, no a jako cejtila jsem, že mě to dožene a dohnalo....ale dneska vařím, že chci na dopoledne vypadnout, tak to mě snad nedozene:-D

Cejtim, že je to jak příspěvek z mimibazaru, ale na víc nemám! 

Karja já te chápu! Tatínek se dneska zavřel s holčičkou v obejvaku a já ji mezitím spalila veceri na uhlí, budem to větrat tak měsíc 

Karja myslím, ze každá má nárok na blbej den a taky myslím, ze to zvladas moc dobře, fakt! A ještě si u toho všeho udrzujes nadhled a vtip. Já jen rvu a poslední dobou jsem i kopala do zdi, víckrát, měla bych se sebou něco dělat.

Malenge Jako sambo mi přislibil, že bude víc doma a já budu mít vycházky víc sama. Ale stejně jakoby se mi nic objektivně neděje, holky jsou zdravé, pomalinku se dostávají z těch nachlazení a chodíme ven, ale já jsem tak frustrovaná někdy! Kéž by to byl syndrom zelený vdovy, ale o to se v tomhle multigeneracnim domě skutečně nejedná! Ale jako vono je to z ty malymaly to je děsnej mamanek, doma se nehne ode mě, nejhorší je, když po celým dnu, po ty moji dvanáctce co s nima už tahnu, odněkud přijdeme, doma je ten Bůh ten Taťka vysvoboditel a ona stejně pro mě přijde se slovy ,,mami hačí,,. Já nevím chlastu se bojím a na drogy nemám peníze, tak co je řešení? 

Karja soucítím! Řešení je akorát víc volna, no. Každý má občas den blbec.

Malenge já už taky melu z posledního, a to se mi stává málokdy. Ani neřvu, já totiž děcka seřvu na dvě doby normálně, když jsem v kondici a plné síle a nemám s tím problém, teď jsem naopak přepnula do nějakého sleep módu, slyším, že na mě ostatní mluví, slyším slova, ale vůbec mi nedochází obsah. Strašně se mi nechce hrát s Ríšou ty jeho hry na role a když mi povídá, co mám říkat nevnímám ho. Ríša byl ve školce naposledy minulý týden v úterý a od té doby jsem nebyla venku, kromě jedné čtvrt hodiny pro rohlíky a v neděli hodinu cvičit. Na zahradu se dostanu, jenom když nesu odpadky. Obden mě bolí hlava, asi z toho stresu z těch jejich horeček, z toho, jak v noci poslouchám, jak se dusí, kašlou, v horečce rychle dýchají... A je to teda nechutné, ale všechno je posoplené, pořád někomu držím kapesník, odsávám nos, v noci se ke mně celí usoplení tisknou, z Viktora to v noci fakt teče, cítím, jak se mi těma usoplenýma rukama hrabe ve vlasech... Fuj, je to hnus, nejradši bych utekla. Často mám teď před očima tu scénu z Obecné školy, jak Kolářové přeskočí, vyjde z té školy a odchází do dálky. Připadá mi, že už jsem jenom kousek od toho vyjít takhle do polí... A to jsem slíbila, že nastoupím do té práce, že.

Pinot Noir Ty dětské nemoci jsou hrozné, jak není úniku. Navíc člověk bývá taky často nalomený a tím pádem má míň kapacit. Kluci teda bývají nemocní většinou postupně, tak se s mužem střídáme aspoň při venčení zdravého kusu. To hrozně pomůže. Ten pocit, že odejdu středem jsem měla minulé úterý a předpokládám, že během podzimu se to ještě párkrát zopakuje:( Hodně sil!

Evaeva díky. Naštěstí dnes muž vzal staršího do parku, už je od neděle bez teplot, užili si to, ale o to horší to bude zítra, protože doteď tu skučel, že chce jít ven, do školky, za klukama, ale věděl, že je nemocný, tak nemůže. Zítra to s ním nebude k vydržení, protože už ví, že by ven mohl, ale nebude mít kdo s ním jít ven. Už aby byl víkend! 

Pinot Noir muž naštěstí nechodí tak pozdě, tak aspoň nějaké venčení zvládne. Aspoň můžeš Ríšu vypustit na zahradu, když už nic jiného. Do víkendu už to dáte a v pondělí už snad Viktor nějakou procházku zvládne.

Oddnes sú prázdniny a syn, muž aj mama sa má podchvíľou vypytuju, čo mám v pláne a čo ideme robiť. A ani jeden nechápe, že ja nechcem robiť nič nie že by sa mi to podarilo, ale oni nechápu ani tomu môjmu prianiu.

Tie 'pichnute' uši som akože nevidela, jasné?!

Před  mnoha lety , dceři byl rok,synovi čtyři jsme byli s mužem domluveni, že až přijde z práce půjdeme ven. Muž přišel o půl hodiny později a řekl, že se mu nikam nechce. Děti byly připravené a já taky. No vzala jsem si kabelku a odkracela sama. Přišla jsem o půlnoci. Nikdy jsme se k tomu ani slovem nevrátili. Jako by se nic nestalo. Muž asi vycítil, že bych vybuchla.

letfenixa naplánuj něco muži a na druhý den mámě