Gatita úplně nevím, proč tomu říkat předhazovat a pmlacovat o čumák. Na vysvětlení, že jídlo se v lednici samo nezhmotni a čisté oblečení vzniká s celkem významným úsilím, nevidím nic k přehazování.
Taky s tou vděčnosti, nečekáme žádne plazení po podlaze za to, že se staráme, ale děkuji po obědě teda oceníme.
continuity Gatita mne docela zaujala ta myšlenka, ze by si dite mělo ty koníčky nebo věci, co má rádo, nějakým způsobem zasloužit, premejslim o tom cely odpoledne, v teoreticky rovině to jakoby chápu, jak je to mysleny, ale ty jo... no jako je to blby, když si člověk na svy záliby ještě nevydelava
Potrefenáhusa ja nad tim taky dneska premyslela, zacalo to tema konma v diskuzi a nekdo tu psal, ze se to pak muze hodit jako paka...tak jsem si rikala ze to zni drsne, ale vlastne proc ne. Ale ja tak daleko nejsem, deti mam male a na kone stejne nemam:)
Gatita Já si taky myslím, že to, že se ti nechce nebo něco podobného není žádné předhazování. To spíš spadá do té normální komunikační roviny v rodině, o které jsem už psala.
Potrefenáhusa To zasloužení je zajímavé, asi záleží na míře a přístupu...to máš třeba jako s hračkama, dítě sní o Legu za dva tisíce a ty na to nemáš, koupíš mu ho k Vánocům nebo ne? U nás doma mají děti všechno "zadarmo", ale zase jsou docela vedené ke skromnosti, aspoň myslím. Vůbec nepamatuju, že by byly nějak nešťastné nebo naštvané, když jsem něco odmítla koupit/udělat.
To mi mimochodem připomnělo vtipnou historku, když loni v pandemii přišla dcera, že dostali ve škole nabídku na data zdarma pro sociální případy a prý "no, my teda data máme, ale jinak sociální případ jsme!" 
Tak to jsem muži večer říkala, jestli to s výchovou ke skromnosti nepřeháníme....vůbec nevím, jak ji to napadlo.
Hm, tak mně rodiče nic nepředhazovali, ale měla jsem oči a uši, takže když mi v deseti letech koupili příčnou flétnu, kterou předtím sháněli doslova po celé republice (nakonec jsme pro ni jeli do Havířova), chápala jsem, kolika jejich platů je to ekvivalent, a i když mě ZUŠ potom občas dost otravovala, to vědomí mi nedovolilo s tím seknout a do toho obsolventského koncertu jsem byla rozhodnutá to dotáhnout, i kdyby nevím co padalo. Mě teda dost překvapuje, když čtu, že třináctileté či patnáctileté děti nemají ponětí, nechápou, neznají vděk... 
Potrefenáhusa to zasloužit může být taky v rovině splnit povinnosti. Třeba v nějaké rozumné normě zvládat školu a podobně. To zas není tak hrozný.
Pinot Noir Ty jsi fakt v deseti věděla, jaké mají rodiče platy? Já o rodinných penězích neměla ani tušení.
Pinot Noir my to opravdu brali víc automaticky. Flétnu teda po celé republice nikdo nesháněl. Ale určitě jsem si neuvědomovala, že to, že mamka po práci nakoupí a uvaří večeři, vypere a podobně jí stojí nějaké zvláštní úsilí. To až teď mi dochází, že občas to musela být docela honička, plus uhlídat všechny ty naše kroužky (jako dát nám peníze na soustředění, poslat nás ve správný čas na závody, pamatovat si, kdy má kdo vystoupení,...). Žádný zvláštní vděk jsem nepociťovala, i když tam určitě vzadu byl. Když se mi ve dvaceti narodila ségra, vůbec mě nenapadlo, že to musí být náročné starat se o novorozence a k tomu ještě o zbytek rodiny.
Sweet Potato já si pamatuju, když jsem zjistila, kolik táta bere, bylo mi tak čtrnáct. Ale stejně jsem nevěděla, kolik platíme za byt, za vodu nebo jídlo, tak to bylo dost jedno.
Potrefenáhusa no tady asi záleží na té míře. Když koníček stojí 2 tisice na školní rok a 20 tisíc, asi k tomu rodič s mediánovou mzdou přistoupíš jinak.
Já teda ty zážitky obvykle ničím nepodmiňuji, ale když prudí na lyžích, kde jen permice bez oběda stály pro rodinu 3 litry na den, tak jim vysvětlím, že můžou prudit i v chalupě a stavět si sněhuláka a my se s mužem už nějak prostridame, protože opravdu nejsem povinná dávat dost šílené peníze do něčeho, co všem způsobí špatnej den.
A taky detičkám dost vysvětlujeme, jak dlouho na ten špás musíme vydělávat.
Sweet Potato vážně? Tak já žila v nejchudším kraji u rodičů pracujících v nejchudším oboru, u nás byly asi peníze dost zásadní téma. Věděla jsem, že na ten kousek plechu máma pracovala skoro půl roku.
Pinot Noir to je asi tím. U nás se sice celkem šetřilo, ale vlastně jsme si mohli dovolit, co jsme potřebovali. O tom, jak dlouho táta vydělává na permici, jsem teda nevěděla.
continuity to je jasný
Já číslo nevěděla, ale vždy bylo vidět, že jsme ti chudší. A to jsem z východomoravské vesnice, čili z celkově chudší oblasti. A v těch deseti letech už tak nějak tušíš, co si můžete dovolit a kdy jde o něco mimořádného.
Sweet Potato no Jake mají platy jsem v deseti nevěděla, ale že máma musí na moje nové plavky chodit tři dny do práce to mi řekla
Dětem úplně vše neříkáme, ale kolik jsou běžné výdaje domácnosti tak přibližně ví. Stejně to, že máme hypotéku a jak to funguje.
Pinot Noir Já jsem to měla stejně jako ty;-). Ale za večeře jsem nijak vděčná nebyla nebo za uklizený dům, to je jasný;-D. To je prostě v povaze. Plus si myslím, že nám to třeba nepredhazovali, ale prostě sis všimla, že si asi jen tak všechno nemůžete dovolit, rodiče hodně pracujou a tak. Vsimave dítě to pochopí tak nějak samo, pokud musí teda;-).
Edit:(No napsaly jste to dřív než já;-)
Pinot Noir On tohle taky může být rozdíl mezi rodinami, kde peníze skutečně nejsou téma (a nemyslím to nějak zle) a kde jsou téma dost závažné. Nic to teda nevypovídá o vděku dětí, myslím, že s tímhle nesouvisí, ale někde se prostě o penězích nemluví a někde ano. U nás se o nich nemluvilo, ale pak jsem někdy ve věku kolem patnácti zaslechla moji mámu mluvit se známou na téma ségřina vysoká, řekla tehdy, že vůbec neví, jak to zvládnou, až půjdu na vysokou já. Výsledek byl, že jsem odmítla jít na koleje a to, že za školu platím se rodiče nikdy nedozvěděli. Ale vůbec nevím, jestli to byl povzdech oprávněný nebo ne.
Evaeva no já znám jednoho pána, kde slečně dceři ještě ani v 22 letech nedošlo, že její zahraniční studium stojí celkem ranec, takže už je na druhé škole a další ročník si zopakovala. Tatínek zatím dře a já jen doufám, že děvče dřív dostuduje než ho skolí infarkt.
Upřímně to považuji za výchovné selhání a fakt špatný vklad do finančního života. Ale je to kamarád, těžko mu do toho kecat.
continuity Karja Garfie no, mně přijde zvláštní, že lidi volají po výuce finanční gramotnosti ve školách, ale aby dítě na druhém stupni vědělo, jak dlouho se na co zhruba pracuje, jim připadá brzo?
Určitě tohle moje povědomí plynulo z toho, že se tohle doma řešilo, i když nijak výrazně před dětmi, si myslím. Ale desetiletý teda není hluchý. Ani blbý.
Pinot Noir já jsem taky o platech rodičů neměla tušení, nicméně kvůli hudebnímu nástroji vybrali moji vkladní knížku, a kromě svých zaměstnání ještě po večerech byli živnostníky. Takže jsem tak nějak věděla, kde jsou hranice.
