continuity Potrefenáhusa Mně třeba pomohlo si naopak přiznat, že je pro mě uklizená domácnost důležitá. Dokud není z dohledu "vizuální bordel", tak si můj mozek proste neodpocine. Ale uvědomila jsem si, ze to dělám fakt pro sebe, abych se cejtila dobre. A uklizim jen to, co chci. Takže už me ta činnost tolik nevysírá.
Druhá věc je, že jsou naopak věci, který nedělám vůbec a samozřejmě obligátní "uklizi ten, komu to vadí" v realitě často narazí. Takže já bych to modifikovala - že stará se ten, komu to vadí. Takže třeba my máme nově pani na uklizeni. Pro me to teda není absolutně žádná pomoc, protože dělá podle mě víceméně zbytné a nedůležité věci (třeba vytírání jednou týdně považuju za ztrátu času, ať to dělá kdokoli), ale sambo je spokojenej.
Kolem toho úklidu je to vždycky takový balancovani a nekonečný spory, ale důležitý je, se dlouhodobě netlacit do něčeho, co fakt dělat nechci (pokud je aspoň trochu možnost a dikybohu v našem blahobytu střední Evropy 21. století se už moc křečovat nemusíme).
Edit
Plati teda o hodně oblastech, ne jen o úklidu.

