MPLee to je teda fakt blbý, držím palce
Očr si může vzít i prarodič, se kterým dítě nebydlí, jestli to ještě nevíš. Je to celkem novinka.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
MPLee moc ti držím palce, drž se!
Potrefenáhusa syn v postylce jeste spi. Ale vylezt umi, pak si otevre a klidne uz sejde schody dolu. To ale hlidam, nahoru klidne bez dohledu ale dolu se jeste bojim. A kdyz mala nejde spat vibec, usne vecer lip? Syn nekdy spat nejde a to pak je usnuti bleskova zalezitost, popadne plysaka, zabori oblicej do polstare a je po vsem.
Jos na tohle jsem se těšila, ale nevydrželo mu to ani měsíc. Jsme zase na 45 minutách. Ale už je připravuju na samostatné usínání, podle mě jsem tam zbytečná, je to akorát zvyk. Oba něco melou přes sebe, žádné reakce nepotřebují,...
Reakce na 711990:
Gatitajak, lhat? Ono to neni podle trvalyho bydliste?
No v jedny nejmenovaný škole na Praze 1 se zjistilo, že většina dětí ruské národnosti má stejné trvalé bydliště, v domě ve vedlejší ulici. To samé na další škole v Nuslích...
Jos je to úplně různý, někdy už je pretazena a to tomu vecernimu usinani fakt nepomáhá, ale zároveň se to špatně odhaduje, kdy to nastane, někdy usne celkem rychle během pohádky, včera usnula někdy kolem 7 v aute, prehodili jsme ji do postele a teda s asi 20 minutovou řvací pauzou kolem půlnoci, kdy nesla nijak utisit, spala až do půl 8 do rána
Potřebuji jen napsat: ,,aaááaaaaaaaaaaaaaaaaaa,,
Uff:-D
Velkamala je týden doma nachlazená, už je ji líp, což znamená že tady dva dny kvílí, ale doslova kvílí, všechno je špatně, chce si hrát s hračkami, ale žádné nemáme, zkouší, rozhází tady veci, hodí jídlo na zem atd atd. Pomoc,pomoc.
Potrefenáhusa spaní u dětí je fakt kapitola...nám obě spaly perfektně do nějakých 8mi měsíců, mladší pak usínala i přes den dobře, když pominu ta období, kdy se jí měnila potřeba spánku. Starší měla několikaměsíční období, kdy večer a často i přes den nebyla ochotná usínat sama. I když byla utahaná, nešlo to jinak, než že jsme museli stát u postýlky s ní. Ale to nebylo celé. Museli jsme dělat kontinuálně "šššššššššš", stát jen na jednom konkrétním místě a nesměli jsme si sednout na kraj velké postele, vedle níž postýlka stála. Už ani nevím, proč jsme na tohle vlastně přistupovali, jestli jsme jí nechtěli nechat plakat... muže to časem dost iritovalo, ale já si tenkrát řekla, že nás tam prostě potřebuje a že je to vlastně taková "vzácnost", že chce mámu nebo tátu v takovém křehkém okamžiku, kdy usíná- že je to hrozně intimní. Vždycky jsem si říkala, že vyroste a už nás "nebude chtít", budeme čím dál menší součástí jejího života, až bude dospívat. Že jí máme jako malé dítě jen na krátko. Trvalo to vždycky tak 15-20 minut, vyjímečně třeba 40min, zvykla jsem si na to, i když mě to unavovalo a časem jsem nebyla schopná pokračovat takovou tou večerní směnou. Nakonec to celé přešlo.. zpětně vůbec nevím, jak jsem to zvládala- chodila jsem do práce na 1 den a 4 služby, což bylo de facto víc než 1/2 úvazku převedeno na hodiny. Momentálně nás drtí jiný spací problém- přes týden je nemůžem v půl sedmé vytáhnout z postele do školy a školky, ve dnech volna jsou jak natažený kukačky mnohdy před šestou ráno. Např dnes přišla velká v 5:36, že už spát nebude. I když jsem jí ještě na hodinu zahnala, samotné se mi už nepodařilo usnout.
marieu jo, to je takovej paradox, ze lidi co chtej spát, travej velkou část času tím, ze uspávaj lidi, který nechtěj spát
mne obecně uspavani nikdy nevadilo, beru to tak, ze to k tomu (zvlášť v ranym dětství) patří, navrch ona není nějak zvlášť problemovej spac - ale teda teď poslední měsíc ty dvouhodinovy vecerni cirkusy mě fakt nicej - no doufám, ze to brzo najede zas do nějaký (nový) fungující rutiny
Jo a abych jim nekřivdila, je s nima sranda aspon. Včera velmámala našla takový ten velký kolíček na kočárek na plínu. Tak se mě ptala, co to je, furt to špekulovala, že si to teda dá na svůj kočárek a jak to tam má připevnit.... Tak jí po chvilce říkám: ,,dodělám to a dám ti to tam. "ne dobrý mami, já už jsem to někam dala". A za pět minut si všimnu, že malamala má ten kolíček připnutej na zadku.
711990 klukům byly tři no, zvládají to oba, přestože jsou jiné povahy. Ale klíčové je podle mě nepřestat po tom, co se zruší spánek a dodržovat to většinu dní.
Potrefenáhusa dcera přestala spát po obědě ve 2 letech, ani lehnout si nechtěla. Tak 14 dnů to bylo strašný, hlavně večer, ale pak si to sedlo. Mně teda ty 2 hodinky klidu chyběly. Třeba už to spaní opravdu nepotřebuje, ale chce to čas, než se to usadí.
711990 Potrefenáhusa pro mě je vždycky úplné sci-fi, jak píše Evaeva o tom dodržování klidu. U nás nic takového neexistuje, nikdy by nic takového nerespektovali a nevím, jak moc velké a jak dlouhodobé násilí bych musela uplatňovat, aby pochopili, že mají zůstat určitou dobu ve vymezeném prostoru, pokoji či patře, i když nespí.
Ale asi jsou moje děti jen tragicky nevychované, no. Včera mi to aspoň naznačila logopedka, že tříleté dítě, které odmítá spolupracovat (předvádět, jaké zvuky dělají zvířata), je nevychované a nezvyklé na povinnosti.
Měla jsem za to, že na logopedii musí být zvyklí na různě komplikované děti, s poruchami, nemocné... Trochu mě překvapuje, že se nesetkali s dítětem, které prostě zvířata vůbec nezajímají.
marieu ššš jsme taky dělali, ale sedět jsme mohli:) mně uspávání jako takové nevadí, když to trvá nějakou rozumnou dobu, třeba dvacet minut
Ranní vstávání je u nás taky problém, o víkendu jak kdy. Brzy vstávají, když se na něco těší.
Pinot Noir tyjo logopedka wtf? Nase se vylozene zeptala, co ho zajima a podle toho se bavili - o hasicich... a jinak souhlasim, to bych ho asi musela prilepit izolepou
Potrefenáhusa Nerostou ji treba zuby? Syn spi jak kdy, vecer nekdy spi s nami, kdyz chce. My jsme takovi rozlitani, takze nekdy jsme pres noc u tchyne, nekdy u nasich. U nasich se rozbouralo patro, tak jsme vy byvalem byte prarodicu...on je takovy nomad odmala. Ale spis podedil spaci geny manzela. Ja tohle nedokazu.
