brrr uprimne, doufam,ze z toho syn vyroste. Jinak to bude mit v zivote tezke. Ale jsou mu teprv  tri a v tomhle veku se deti pry obecne hodne vztekaji, tak snad se to casem trochu utlumi.ale je casto v takove nejake nepohode, uz od narozeni, coz me mrzi a furt resim, jestli je to jen povaha nebo jestli v tom nemam taky prsty ja.

Garfie 

Ono se jim to neztratí a výhledově je to značnej bonus. Zeť z těchhle jazyků prakticky žije... 

Jen lituju, že zatím není - v rámci základky - k sehnání patrně příliš exotická čeština  No snad ji dopiluje někdy a někde na střední... 

barbucha nechci vyzvídat, ale proč nemá češtinu zadáčo? Doma česky vůbec nemluví?

brrr Taky máme jednu negativistku, přesně v ní vidím některé příbuzné a pro mne, optimistku a celkem pohodářku, je hrozně těžké se s tím smířit, že jedno moje dítě zřejmě bude mít celoživotně tu skleničku poloprázdnou. Plus je to neustálý zdroj lehkých rozepří, protože jí bohužel neumím empaticky říct “viiiď, to je hrozný, že svítí sluníčko...”

​My to máme naopak... já při sebemenší příležitosti lezu po zdi, a mladej pán je odjakživa v naprostý pohodě. Nehne s ním nic.

Nevim kde to vzal, výchovou to určitě není  Byl schopnej přitančit ze školy s písní na rtech, mávaje třídní důtkou... a vypadá to, že buřt (takto můj milovaný vnuk) zdědil - na rozdíl od kapku lítostivý sestry - stejný sklony, což mladýmu pánovi ze srdce přeju a těším se, až buřt radostně přinese první pětku či potěší tatíčka dvojkou z mravů 

tzaziki Za ruku taky nechodí. Částečně to přikládám tomu, že začal chodit pozdě, ale zato rovnou běhat bez pádů, tak si na to nezvykl. Děti, které vratce chodí od deseti měsíců, jsou možná zvyklé, že je někdo přidržoval? Někam s ním dojít, to absolutně nehrozí. Bez kočárku zatím dům neopouštíme, protože bez něj bych ho nedostala domů, musela bych ho třeba kilometr nést zmítajícího se a s řevem. A to fyzicky nezvládnu. Takže procházka spočívá v tom, že někam jde, a já ho s kočárkem následuju. Až uznám, že už se vyběhal dost, řeknu ať usedne - někdy se rád posadí, někdy musím použít násilí. Jakmile ho připoutám, klidně sedí a můžeme jet domů nebo třeba nakoupit. Ale říct mu, že má jít tímto směrem a chtít aby se dostal domů po svých, to neexistuje. Stoprocentně půjde jinam a bude šílená scéna. Přes přechod ho většinou vleču jak píše viktorka_od splavu, klidně za nohu, přičemž hned za přechodem sebou práskne na zem, aby se vyzuřil z toho, že musel jít určitým směrem  Ale nějak se tím neznepokojuji, viděla jsem takových případů mnoho. Možná moc srovnáváš s prvním dítětem 

Mutziputzi 

No jo ty seš tu nová  Zřítelnice má jen taťku, a ten je Švéd. A já to holt všechno za těch pár návštěv ročně nestihnu doladit.

Pinot Noir v tomto kontextu se mi nezdaj ty kšíry jako tak úplně zcestnej nápad...

barbucha aha aha, to jsem nevěděla

Používate niekto doma zvlhčovač vzduchu? Aké s ním máte skúsenosti? Malý nejak v noci fufne, keďže je to len v noci a v noci s adýcha horšie mne aj mužovi, usúdila som, že je to suchým vzduchom. V spálni nekúrime, tak nemôžem prehodiť trebárs vlhký uterák cez radiátor, tak zvažujem ten zvlhčovač. Neviem teda, či by to problém vyriešilo (možno je to aj nejaké začínajúce nachladnutie alebo nádcha, zajtra dieme k doktorke, tak ak nebude revať, hádam ho aj popočúva...).

brrr Tak to poslední je ale vlastně celkem rozumné prohlášení, zhodnoceno z odstupu. Ovšem zblízka to bývalo definováno jako nulová snaha, že

​No zrovna tehdy se nakonec pokusil být hodný a vyšlo mu to. A pak že to nejde. Ale on Ti vysvětlí, že to byla náhoda a na tom "být hodný" najde tolik negativ a příkoří, že dospěje k závěru, že to nemá cenu. Mají to holt tihle pesimisté těžké, ale ještě těžší to mají ti, co s nimi musí vydržet.

Gatita Já jsem se uklidňovala, že z toho vyroste tak do první třídy. Ty roky toho přemýšlení, jestli je to normální, jestli je to mou výchovou, jestli je všechno dobře. Že je problém jsem zjistila až s narozením druhého, kde šlo tak nějak vše samo. Přeju teda ať problém nemáte a opravdu vyroste z blbého období, protože život s ADHD je pro rodiče hodně náročný. Přemýšlíš nad tím, že zrovna tvoje dítě a do toho reakce okolí. Co se ve třech letech zdá být normální a neodlišitelné od ostatních živých dětí je bohužel na základní škole už hodně vyčnívající. Já si klidnější období se synem užívám až tak od 15.

brrr mne je to teda blizky takze jsem zaujata, ale opravdu davam prednost tomu, kdyz mi kdokoliv neslibuje, co pak nesplni. sama neslibuju cim si nejsem jista.. strasne by mi to vadilo, beru sliby vazne. a slib “nebudu zlobit” to je tak vagni ze to splnit nejde. ty “stastne povahy” co naslibuju cokoliv a pak si z toho vesele nic nedelaji vubec nechapu..

viktorka_od splavu ja taky slibuji, jenom, co muzu splnit, co nekdy lidi vede k domnence, ze to beru prilis laxne. mne se to vetsinou povede i bez slibu, ale kdyz to v dobe diskuze neumim zarucit alespon na 90+%, tak to proste neslibuji.

continuity viktorka_od splavu vy děláte jak kdyby to bylo něco raritního, to je snad standard ne?

continuity 

Pinot Noir v tomto kontextu se mi nezdaj ty kšíry jako tak úplně zcestnej nápad...

​To právě vůbec! Představuju si podobnej epileptickej záchvat, jako když dáš kšíry poprvé kočce 

viktorka_od splavu A, asi jsem se blbě vyjádřila, mi jde o to, že to ani nezkusí. Slib vem čert, stalo se to v době, kdy mu byly asi 4 nebo 5. No, ale co chtít od dítěte, co ve čtyřech letech prohlásilo, že jeho nejlepší kamarád je jeho život.

brrr tak ja muzu mluvit jen za sebe, tvoje dite neznam. jen, pokud je podobna povaha, dobry si uvedomit ze uvazuje/me uplne jinym zpusobem.. 

viktorka_od splavu akorát teda na těch pesimistickejch dětech je dobře vidět, jak si spoustu problémů dělá člověk opravdu sám. Ty sluníčkový děti mi přijde, že to maj fakt mnohem jednodušší, už třeba jen tím, jak působěj na ostatní lidi.

Potrefenáhusa to je samozrejme pravda, ale to konstatovani je asi tak vse, co se s tim da delat..