Potrefenáhusa 

Nejhorší je pesimista, co musí furt organizovat ostatní, a nikdo není tak dobrej jak on. To je za trest, mít ho jen za kamaráda.

Mutziputzi to neni. slunickovy slibotechny jsou oblibeny. ja kdyz reknu “nevim, dam vedet jakmile to pujde” spadnu presne do te kolonky “nojo vona se ani nesnazi”

viktorka_od splavu tak já jsem sluníčková, oblíbená, ale lhaním se neobtěžuju taky

viktorka_od splavu to nevim, proč zrovna k tomu pesimismu/optimismu přiřazovat tohle? Přece každej sluníčkovej není slibotechna

Mutziputzi nemam na mysli lhare. hodne lidi proste s sirokym usmevem slibi ze jasne, super, plati.. aa pak teprve zacnou premyslet jak na to a vetsinou to i splni. kdyz ne, tak se prece snazili! optimiste proste

Potrefenáhusa viz vyse.

Potrefenáhusa Přesně, jsou lidi, kteří umějí krásně sluníčkově i odmítnout :)

Potrefenáhusa ja ale reagovala na kritizovany pristup ze “neslibil ze bude hodnej” coz znamena ze se ani nebude snazit.. to vubec takhle byt nemusi. slunickovy dite s usmevem slibi maminecko budu hodnej, moc.. a pak kdyz to nevyjde, tak se zlaticko jiste snazilo.. jo, mozna jo. zalezi ale na vysledku. ja rikam: nesnaz se. proste to udelej.

viktorka_od splavu nevim, já z toho cejtim tvoje dost velký zaujetí, i ty formulace zlaticko, maminečko...takhle to přece vůbec bejt nemusí a zrovna tohle s pesimismem/optimismem nijak nesouvisí

Potrefenáhusa ano jsem subjektivni. pac to mam tezky

viktorka_od splavu No takhle se chová jedna z mých dcer, ta jinde bydlící, sice neslibuje nic konkrétního, ale  po hovoru s ní zůstane dojem skoro určitě v budoucnu uskutečněné akce, na kterou se ostatně velmi těší a velmi ráda se s dotyčným sejde/něco pro něj udělá, pokud jí nečekané okolnost nezabrání. No, mršky, dost často velmi nečekaně zabrání, což je ex post okomentováno  hlasem vyjadřujícím upřímné zklamání. 

Isca proste zlaticko

Renusatko diky. Ale fakt myslim,ze adhd nemame. Syn neni nijak hyperaktivni ani nesoustredeny, s detmi (nekterymi)si hraje taky pekne. Jen si na vsechno stezuje a rozciluje se, je to takovej malej duchodce. Na vylete ted kolem nas prosli lidi s malou holcickou, kterou syn zamracene provrtaval pohledem,az se chudinka rozebehla za rodici a kvilela, ze se na ni ten chlapecek mraci...asi tak. Jen si vroucne preju, aby mel trochu stastnejsi povahu nebo aspon ziskal nejake spolecenske dovednosti.

viktorka_od splavu Jsem teda s údivem nucena konstatovat, že jí to docela dobře funguje 

Gatita Zas si nikdo nebude stěžovat, že se z něj stal na stará kolena bručoun - všichni už budou dávno zvyklí 

Gatita Tak to bude spíš opravdu chvilkové, to ho přejde.  Třeba jen zkouší, že si toho všichni všimnou, jak je namračený a líbí se mu to .

Já úplně zbožňuju mladší bráchovu dceru. Je takovej samorost, rok a půl. Nenechá si nic  diktovat a vše si dělá po svém. Akční, živá neposlechne nic, ale nevzteká se, jen řekne ne a udělá to po svém. U toho se na člověka dívá a usmívá se od ucha k uchu a jede tou svou řečí, jak kdyby nám sdělovala, že jsme právě všichni vyhráli ve sportce.

Isca no dyt to rikam! nespravedlnost

Pinot Noir Při popisu vaší procházky se zalykám smíchy, přesně takhle se venčíme i my Už jsem se teda odvážila chodit ven i bez kočáru, ale jistím se nosítkem v batohu. A syn díkybohu začíná chápat, že přes silnici prostě MUSÍ jít za ruku a je celkem svolný těch pár kroků strpět. Ale jen co vyleze na obrubník, okamžitě ruku vysmekne. (Intenzivně začínám uvažovat o těch kšírkách... )

Renusatko celá moje dcera...dokonce už i babička se naučila, že když malá řekne Ne!, tak to opravdu znamená ne a vlak přes to nejede. Je u toho šíleně roztomilá a k sežrání a já zralá na panáka 

žluťásek Docela zvladatelný je kupodivu na plastové motorce. Neustále ho zaháním na chodník a to docela poslouchá, opravdu se drží chodníku, jen tu máme dost ulic bez chodníků, a ty mi docela kazí výchovu. Taky má svůj styl jízdy, kdy se odráží jakoby šel, nikoli oběma nohama naráz, jak to vidím u většiny dětí, a je super, že tímto stylem jede pořád stejně rychle, protože z kopce ho ty nohy trochu zpomalují, takže se nemusím bát, že se zvednutýma nohama nabere šílenou rychlost a už ho nedoženu. Tuhle mi vjel do Billy, projel všechny uličky, já za ním, až měl všechno projeto, zase jsme přes pokladny vyjeli ven - pokladní se chechtaly, že jsem nestihla nic nakoupit a ať přijedeme zas 

Mohučanka Tak já věřím, že jako rodič bych to zvládala hůř. Jako teta si říkám, jaké je to šťastné dítě.