Pinot Noir tak asi jak komu, nase skolka porada kupodivu skolku v prirode taky, pro "Sovičky", coz jsou proste deti 3-7, docela by me zajimalo, kdo vsechno jel.

711990 čtyřletému synovci letos taky školku v přírodě nabízeli. Ale vím, že některé děti to zvládnou (on ne)

711990 však ty nejmenší nikdo nenutí, budou mít jistě příležitost jet nejmín další dva roky.

Evaeva Ríšovu třídu velkých klacků taky doplnili několika těchto malých, co je jim teď pět, ale tak těm neříkám předškoláci.

continuity tak nedaj, ale proste 5lety dite podle me.nepotrebuje odjet na tejden od rodicu...co se tim nauci?

​Že svět je místo plné dobrých lidí, kteří se o ně postarají. 

Mě přijde dobře, pokud má dítě kolem sebe takovou tu "pavučinu vztahů", hodně lidí, ke kterým má důvěru, na které se může obracet. K tomu jsme to doma cíleně vedli a pořád vedeme. Pak ví, ze i bez maminky za krkem se to zvládne. 

continuity Já jsem taky matka Herodes a dceru bych na školku v přírodě poslala, ale když mi tak učitelky naznačily, že předpokládají, že by hned první den volaly, ať si pro ni přijedeme, tak jsem ji odhlásila, protože to fakt nemám zapotřebí.

rasaNori ta Cratoni vypada taky dobre, beru do uvahy kdyby Abus nesedel:) ale holky jsou dobry, uz zkuseny! Tonda se ted z kopce boji, prave po dvou osklivejch padech, nevic ja do nej furt prudim ze poradne nebrzdi a tak to vzdycky skonci tim, ze z kola sleze a ze ho radsi povede, coz nechci nekde v lese riskovat:D pritom na tom baby trailu tady u nas normalne z kopce jede a jeste do toho slape:D 

Evaeva nepřespává, žádného zvláštního kamaráda nemá, hraje si různě se všemi co vím, ale hlavně konverzuje s učitelkama. 

A u nás jezdí právě jen ta poslední třída předškoláků s odkladovými dětmi.  

Pinot Noir oni jim tak ale říkají, dělají i tu přeškolní přípravu, mají kroužky,... Ale oficiálně předškoláci nejsou.

JankaM chápu. Je to těžké. Zkusila bych zjistit, proč přesně jet nechce, což teda muže být oříšek. Třeba ho to období ještě přejde.

DruI to je vždy na zvážení. Když jsem nechávala tu čtyřletou s dvouletou u mámy (vídali ji určitě méně než učitelku ve školce), tak ona byla odhodlaná to zvládnout. Měla pro ně různy program a nachystané takové ty taháky a dárky pro případy, že už jim bude smutno. 

Přijela bych, kdyby to nešlo, to platí pořád, ze můžou zavolat, když bude zle a dojedem. Loni mladší hodně nesedl tábor se skautem (a to tam byly už počtvrté(!) se stejným oddílem), to jsme ji nabízeli několikrát, že pro ni zajedem, ale to zas nechtěla. on se teda ten tábor asi nepovedl celkově, protoze i vedoucí se ptal, jak to děti mají - no výsledek je, že letos tam nejede ani jedna. Jenže starší si našla jinej tábor, s mladší fakt nevím, co budu dělat. 

continuity ale tu babičku mají sami pro sebe, to je ten rozdíl. Ale je to kus od kusu samozřejmě. Syn přespával u babičky od 18m (ale vídají se často), a teď nechce. Nicméně v létě ho to čeká

711990 já nám jedno dítě takove. Přemluvit ji k čemukoliv dalo vždy šílenou práci. Rezignovat na to nešlo, protože ona měla problém fakt vždy se vším, co neuměla úplně dokonale. 

A některé věci se odkoukavanim naučit prostě nedají. 

​Trochu s timto bojuji u starsiho syna, je mi proti srsti nutit deti do neceho, co neni nezbytne nutne, ale on je presne takovy - nikam nepujde, nic delat nebude, nic si nevyzkousi, protoze to neumi. Takovy trochu zacarovany kruh, takovy ten strach a trochu i pohodlnost, protoze pustit si doma yt je nejjednodussi. Na plavani jsme se ve skolkovem veku vykaslali, to jsem sama videla, ze nema smysl, mel nejakou fobii. Ted to s odstupem skoro 2 let zkousime ve stejnem kurzu znova a jde to skoro samo, musel nejak dozrat. Ale je to jen 10 lekci, aby se naucil udrzet nad vodou, zadny dlouhodoby oddil.Ale nejradsi by nechodil nikam a doma je tezke ho odtrhnout od obrazovky, s nastupem do skoly se uplne protrhla stavidla a on mluvi jen o Minecraftu Ted se u nas otvira skaut, tak to ani nahodou. Ale to chapu, ze neni pro kazdeho. Jsem rada, ze se mi ho podarilo pred rokem uvrtat do tenisu, ted by se asi uz nedal presvedcit ani na tu jednu ubohou hodinu tydne. Na švp bych ale dite nenutila jet, kdyby fakt nechtelo, ale ony meni nazor v prubehu roku - jakoze v lednu je to no go, ale jakmile se o tom zacne ve tride mluvit, uz mohou byt nahlodane...a myslim, ze to je super zkusenost.

Gatita no přesně jsem si na vás vzpomněla. Muj muž nad tím naštěstí vůbec takto neuvažoval, moc se nevyptaval, děti zabalil a jeli. Zpětně to hodnotím dost kladně, protože umí na kole, plavat i lyžovat a to už nezapomene. Věkem se to příliš nezlepšilo, selhání se bojí pořád a to tak, že radši si neudělá test do domácího procvicovaciho sešitu, než by tam měla chyby. Takže dělá dobrovolně jen ty vyplnovacky z češtiny, kde vi, že to bude mít určitě dobře.

Nebo se doteď nenaučila na penyboardu, přičemž má rovnováhu nejlepší z rodiny. Hoverboard je určitě těžší a na tom se naučila bravurně (za deset minut) protože jí ho půjčili nějací kluci na dovolené. Nikdo z rodiny na tom neumí jako ona. 

continuity no a to je na tom asi to nejhorsi, ze on kdyby chtel, naucil by se (skoro) vsechno. Kdyz uz se jednou nechal presvedcit a nazul si inliny, tak na nich proste na prvni dobrou odjel. To same lyze. Nebo kdyz mluvis o skole - na nejaky rebus z casopisu se ani nepodiva, protoze by to prece neumel, mel by to spatne a navic se to ve skole neucili (maji klasickou matiku, kdy jim ucitelka v podstate rika, jak maji postupovat). Ale kdyz si to jakoby zacnu delat sama, tak mi kouka pres rameno a vysledky tam vidi kolikrat driv nez ja. 

continuity a mas nejaky trik, jak otupit ten strach ze selhani? 

Gatita hele nemám, asi jen hodně lásky a trpělivost, ale zároveň na některých věcech prostě trvám. Dost často ji rozpohybuje ségra, ty jsem už přislíbila speciální prémii pokaždé, když ji vytáhne ven. Ale ta zas nemá čas ani na půlku toho, co by chtěla. 

A když něco chce, tak ji to bez rozmýšlení umožníme. Teď si postěžovala, že vyrostla z bruslí a na těch to uměla. Dostala je obratem, i když normálně se u nás na takto drahé veci musí většinou počkat. 

Gatita Ríša je úplně stejný

Pinot Noir no tlapkám. U nás je to asi o něco jednodušší tím, že je mladší a dost často funguje to, že sestra to zvládá. Přitom vůbec nejde o to se jí vyrovnat, na to dlabe. Ale jí nějak uvěří, že škola bude v pohodě, protože co my o tom už můžeme vědět, ale ségra tam chodí. 

Fungovalo to teda líp, když byla menší, ale díky bohu za ty dary. 

continuity já si myslím, že pobyt u babičky nelze srovnávat se školkou v přírodě, alespoň podle mých dětských vzpomínek. 

Já bych teda dcery posílala k babičce klidně od nemluvňat, kdyby o to byl zájem ze strany babiček. Už mě zas přepadl ten smutek, že zatímco já mám na prázdniny u babičky ty nejlepší vzpomínky, moje dcery žádné takové vzpomínky mít nebudou. 

Na naší školce se nepřespává ani nejezdí na školky v přírodě, ale kdyby jo, respektovala bych přání dcery. Já na táboře trpěla určitě ještě v 10 letech. Možná i ve 12...

Gatita já bych (teda jako úplný teoretik) mu to zkusila vysvětlit, že má takovou povahu a zároveň vyzdvihovala ty věci, kde se překonal a vyšlo to. A trvat na věcech, které "potřebujete". (Třeba jako my potřebujeme, aby uměli lyžovat, když chceme v zimě na hory)