Přecejen na té mateřské se dá víc zvolnit, dělat jen to nutné, u stavění lega si lehnout na koberec třeba, člověk se nemusí tolik soustředit jako v práci...

​soustředění beru, ale ten zbytek, cooooo?!!!!!

lehnout si na koberec, kolem sebe rozhazet křupky a nechat se přejíždět autem byl občas můj sen - naše dite, když vycejti matku v oslabení, ovšem dost přidává na intenzitě, asi abych se neodebrala nekam do kouta a tam tiše nezemřela 

Potrefenáhusa nevím na intenzitě čeho? Teď už jsou kluci velcí, takže se s nimi snáz domluvím. Ale z druhého těhotenství si pamatuju stavění věží (to lze vleže), samostatné kramaření (to jsem dělala, že nevidím) a nějaký počátek čtení knížek (u toho lze i částečně spát ). V těch 16m si teprve začínal hrát s hračkama, půl hodiny mu vždycky zabralo scházení všech věcí, na které dosáhl, žádnou extra interakci nepotřeboval, nejtěžší bylo neusnout úplně tvrdě A pak samozřejmě dostat ho ven nebo do něj nějaké jídlo, to jsem se vždycky nějak zkoncentrovala.

Úklid a údržbu domácnosti jsem na ty dva měsíce prakticky vypustila, akorát nákupy, prádlo a myčka zbyly.

Evaeva No, ono některé dítě tě lehnout nechá, některé ne. Já když si chci hrát se synem vleže, tak mi teda dá velice důrazně najevo, že takhle teda ne a ať koukám vstávat :o)

DruI no starší si mě moc nevšímal, aspoň do doby než zjistil, že umím číst a obstojně stavět z dupla, to mu byly dva a mimino už bylo na světěAle základ je podle mě ten dlouhý denní spánek, bez něj bych to těžko zvládala. 

Já pospávala hodně v sedě s hlavou opřenou o zeď, to si pamatuju dodnes velmi dobře.

Ríša kreslí "amongasy". Fascinuje mě, jak umí vystihnout výrazy v obličejích u panáků, kteří žádné obličeje nemají. 

Pinot Noir 

...to jsou fakt krásné obrazy! A hlavně - máš pravdu - mají výraz...!

Evaeva no ono i záleží od dítěte. Naše v 16m bylo dost akční a stavění věží by jí nezabavilo a neusppkojilo. Na druhou stranu máme teda uplně zlaté a bezůdržbové mimino, takže si nestěžuju. 

Pinot Noir Prostě ti doma roste umělec :o) 

Pinot Noir wow!

Pinot Noir tak toto by som mala hrdo vystavené v ráme ako obraz. 

MPLee on teprve začal chodit tou dobou a hodně si vystačil beze mě. Ale hlavně hodně spal, to je základ v porovnání s prací mi to v těhotenství přišlo jednodušší být doma se starším. Bezúdržbový byly oba dva. To si vůbec nestěžuju.

Evaeva a ja si zrovna vcera rikala, ze chodit tehotna do prace neni zadne hrdinstvi, ale starat se tehotna o batole bych asi nedala. Prece jen v te praci si sednu, pustim hudbu do sluchatek a vypiju u toho teply caj, nikdo po me nonstop neleze, neskaceale ja jsem rada, ze mam jedinacka i s tou moji triletou, to jsem ke konci dne rada, ze se udrzim na nohou, mentalne jsem uplne vystavena. Tehotenstvi a nedej boze stejne energicky, nespavy a kontaktni mimino, jako byla ona, bych s ni fakt nedala. Ne nadarmo ma od miminka prezdivky divoženka a démoně

Ja obecne strasne obdivuju vsechny mamy, co maji vic deti v malych rozestupech

Zuzuli no vidíš Po mně děti neskáčou a teď už je to vyloženě pohoda. Ale hlavně v práci mi nedovolí si v půlce dne lehnout doma se víc můžeš řídit momentálním stavem. Ale úplně nejpekelnější mi právě přijde chodit do práce, mít to školkové dítě a těhotenství k tomu.

Evaeva to ja se v ty praci na gauc v zasedacce klidne behem dne na chvili natahla, lehali si tam bezne i netehotni kolegoveaa chodila jsem na dlouhy obed, vzdycky prochazkou do Dhaby, pak jsem tam hodinu sedela s knizkou a pak prochazka zpet. Sice jsem pak odchazela domu z prace pozdeji, ale mela jsem behem dne tuhle pauzu. To uz by ale s tim druhym ditetem, co by bylo treba vyzvednout ve skolce, neslo. 

Zuzuli já s tebou souhlasim, těhotenství s batoletem bylo přesně jak popisuješ

ono je to masakr i pak, ale už člověk není tak limitovanej a aspoň to dite doběhne 

Zuzuli nám ten gauč právě těsně před tím zrušili Já ale vyloženě usínala, číst knihu byla utopie. 

Potrefenáhusa mně právě přišlo, že to těhotenství pomohlo v nastavení těch pravidel - nemůžu tě nosit, zvedat na prolézačku ani za tebou lítat. Že i proto se syn naučil poradit si sám.

Zuzuli Já to taky obdivuju, když má někdo tři děti třeba ve čtyřech, pěti letech. (no znám i takovou, co je má během tří let:-D). Jenže jsem zjistila, že někomu prostě vůbec nic není, až tak ke konci treba natece, odfuni poslední tři týdny a hotovo! No a některý to taky odtrpí no:-D

Karja no já teď četla na instagramu povzdech jedny cerstvy trojnásobný matky, ze největší problém s ditetem č.3 je dite č. 2...docela si to umim představit, já je teď vůbec nemuzu nechávat bez dozoru, mimino je buď něčím nakrmeny, pokousany nebo s nějakým hadrem přes oblicej.....ale pokud ho to teda zrovna nebolí, tak se širokánským šťastným úsměvem na svoji mučitelku

Potrefenáhusa to nás nejspíš taky čeká, protože mladší se zatím projevuje jako velký pečovatel mezi č.1 a 2. tohle problém nebyl. Ale ten první rok a půl nějak překlepem.

Já se momentálně nejvíc bojím, že kvůli tomu většímu odestupu se už nikdy nedostaneme do takové pohody jako máme teď, jako nikdy. Že to poslední dítě pořád bude trochu navíc a ke klukům nezapadne.