Evaeva no ale podle toho, co rodice delali, bys cekala ze to bude sambo, kdo bude brachu nesnaset. A pritom on se fakt do dneska snazi. A ten blb to vzdycky zazdi. Napriklad ted jsme ho poprosili, aby dovezl na svatbu svyho tatu, kterej skoro nemuze chodit. A on nam rekl ze to teda ne, ze tam chce pit a prece nepojede autem. Podotykam, ze to nebude zadna party, ale odpoledni svatba s dortem a max pripitkem

Mrakoplas my máme režim víceméně furt stejný, spíš ovlivněný ročním obdobím, děti jsou v osm unavené, takže ani není moc kam posunovat.

711990 víš, že ani ne. Mladší je zvyklý, že se to točí kolem něj, a sambo zvyklý se snažit.

My jsme o dva roky a spíš si pamatuju ty boje a že jsem si přávala být jedináček, ale ona segra byla dost výživná, má takovou složitou povahu. Teď jsme si blízké hodně, i když je daleko, dalo to práci, ale stálo to za to.

Muž je s jedním bratrem o 10 let a se ségrou o 20, a vztahy mívali moc hezké, s bráchou ho má i teď, segra se dost odcizila kvůli vlastní rodině. 

Hlavně mi přijde, že to nejde mic zobecnit, což potvrzuje i tahle diskuze.

Já bych se vymezila proti tomu, že malý vekový rozdiel znemožňuje rodičům se věnoval pořádně oběma dětem. Nejdu hodnotit ty moje, to udělají samy. ale jedna z mých nejrannějších vzpomínek z dětství je, že s mamou si uděláme "kávičku" a ona mi kreslí do sešitu. Ona kreslila hezky, docela složité věci. třeba tam byla mapa země. 

Kdyby ségra nebyla nebo později, čučím v té společenské době zcela jistě v jeslích, takto jsem šla až do školky. 

Evaeva já mám bráchu o osm let mladšího. A máme uplně skvělý vztah. Určitě proto, že jsme se v těch krizových obdobích míjeli a tak se nikdy nehádali a nervali můj muž je ze tří synů v průběhu čtyř let a za ideální by to rozhodně neoznačil a tři děti nikdy nechtěl. U nás to drhlo jen v tom, že na mě rodina hodně tlačila v takových těch milnících. Chceme vidět promoci, chceme si všichni užít tvou svatbu, chceme vnouče/pravnouče... jak je brácha o dost mladší a všechno jsem jim tak splnila já, tak on už má pohodičku. A naši za těch osm let dost vyměkli

Ale v naší rodině jsou větší rozestupy běžné. Rodiče maj oba sourozence mladšího o pět let, sestřenice a bratranec maj mezi sebou 13. Vždycky se všichni divili, že máme všichni stejně rodiče a nebyl to další vrh po rozvodu. I my, pokud budeme mít druhé, tak ten rozdíl bude minimálně pět let. Jen můj druhý bratranec a sestřenice jsou tři roky od sebe a nenávidí se

Souhlasím s Potrefenáhusa , to společné hraní je jen chvilička, pár let za život. V šedesáti už mi bude uplně jedno, že je brácha mladší o tolik. Spíš je to o povaze, ne o věkovém rozdílu.

@Zuzuli a nevadilo ti v těch osmi, že se bráchovi musel přizpůsobit rodinný život? Že si třeba nemohla jít s mamkou do divadla, protože měla mimino nebo jste nejeli na dovolenou někam, kde to pro batole nebylo vhodné? V pěti to asi člověk nevnímá, ale v osmi už je zvyklý na nějaký standard.

Evaeva no len on ten rezim potrebuje aj cez den a to mi v lete moc nejde

Môj brat je mladší o 3 roky a vždy sme mali zlý vzťah.  On je cholerik a s takými ľuďmi sa zle vychádza.

Evaeva tak do divadla se mnou stejně nechodila, jsem z maloměsta, kde nic takového nebylo. A na výlety a dovolené jsme jezdili stejně. Brácha byl poprvé za hranicemi asi ve třech týdnech. Ten první rok jsem na dovolené u moře byla s prarodiči ve Španělsku, rodiče s ani ne půlročním doma. Další rok už jsme jeli všichni a já si s ním stavěla na pláži z písku a hrála si s ostatními dětmi v hotelu. Ale já brášku strašně chtěla, byla to moje živá panenka, i jsem ho přebalovala, četla mu pohádky a vozila v kočáře. Myslím, že v pěti by mě to naopak mohlo obtěžovat víc, když by tam ještě nebyl ten velký zájem o mimino. Plus byl brácha dost bezúdržbové dítě, co hodně spalo v postýlce a kočáře na zahradě, kojilo se deset minut a pak neměl zájem a v noci spal snad od tří měsíců bez probuzení (díky němu věřím, že existují ), težko říct, jak bych nesla podobného nespavého uječeného kontaktního démona, jako máme doma my, co spal zásadně na mě u prsa a nedal se odložit, který by mámu plně zaměstnal a na mě by nezbyl žádný čas.

continuity Je to pravda, si vem, že já jsem do 5 let té starší s ní pořád doma, mimo dopoledne, což jsou 4 hodiny. Kdyby byl větší rozdíl, tak se to o dva roky zkrátí. 

letfenixa Já si taky myslim, že ty lidi co se tady popisují, jsou prostě povahově jiní/komplikovaní a to je pak uplně jedno, jestli je někdo o dva roky nebo o osm.

Zuzuli no já měla takové obě děti, ale stejně si umím představit, že ve 12 třeba by mě takový sourozenec rozčiloval. Kvůli polednímu spánku v postýlce nemůžeš na celodenní výlet, řeší se, jestli ho nosit (=kratší výlet) nebo projede kočár (=nudná cesta), nemůžete jet na kola všichni atd. Ségra je mladší už o hodně, já byla dospělá a druhá ségra prostě dostala víc volnosti a na dovolené už s nimi nejezdila (což taky není moc fajn). Ona je to teda záležitost pár let než se to srovná.

Karja ano, mamka se nám hodně věnovala, jak s námi byla doma. Být jedináček, chodí do práce od mých tří let. Jak jsme byly dvě, byla doma mnohem déle než do sestřiných tří.

Evaeva tak na tohle je fajn to dítě, co zásadně nespí v postýlce ani v kočáře všude jsem jí tahala v šátku, na záda batoh s plenou, na přebalení a protažení jsem jí dala šátek na zem jako podložku a celodenní výlety nebyly žádný problém a nijak jsem se necítila poledním spánkem nebo cestou pro kočár omezená. Takového dítěte by si už třeba dvanáctiletý sourozenec vůbec nemusel ani všimnout 

Zuzuli aha, no na výlet do skal s kočárem nevyrazíš. Ale je pravda, že moje děti spaly hodně a nosítka rádi neměly (a já bych nedokázala je osm hodin nosit).

Evaeva u nás taky není celodenní výlet problém, teď jsme dali s oběma detma pěšky lesem asi 15 km, v postýlce teda nespí ani jedno, mladší jsem během spaní starší nesla a starší jsme strcili do korby, sla by na to spaní ještě i nest

Evaeva zas kterej puberťák touží po celodenním výletu do skal. Ty výlety jsou beztak hlavně kvůli rodičům

Já mám kolem sebe dvě kamarádky, co mají malý dítě s odstupem a starší sourozenci je spíš hýčkaj a milujou. Včetně třeba 13letýho kluka, co jde radši než s kamarády s náma do kavárny a tam si hraje s 2letou sestrou a mým 6letým synem. 

žluťásek já! My nikdy moc nechtěli k moři nebo tak

Potrefenáhusa jo, dokud byli oba malý, taky jsme takhle chodili, ale teď už je cesty sjízdné s kočárkem nebaví.

Evaeva já bych nosila, no