Potrefenáhusa kluci v tom být nechtěli, asi jak nebyli zvyklí. Sotva přetrpěli hodinku někde v muzeu. A já nemám ta záda v kondici (od mala), takže mě bolí (to by šlo teda přehodit na muže). Ani si neumím představit, že v tom spí třeba 2x 2h, ale to je spíš můj problém.

Evaeva plus tohle je další výhoda toho většího rozeptupu. Nosit potřebuje jen ten mladší a starší jde po svých

a nemusíš na den balit věci pro dvě malé děti. Pro menší ti fakt stačí pár věcí do batohu a starší si bagáž nese sám

Evaeva nebo proste starší půjdou s tatinkem na turu a ty pit někde s kočárem na rovince kafe, win win!!!!

Potrefenáhusa tak to bylo často u nás. Na výlety nás bral táta, nejdřív mě a máma byla doma s miminem, pak tak od dvou let bral jenom bráchu, zatímco my s mamkou vyrazily třeba na nákupy nebo si zašly do cukrárny.

No  v pubertě byla poslední vec, po které jsem toužila, se někde plahočit ve skalách s rodiči. Nebo se potit na kole. Zůstávala jsem doma a četla si. Nebo šla ven s kamarádkama.

Evaeva jo tak samozrejme  to chce prizpusobit program, ne tam strčit mimino na 12 hodin, ale přijde mi, ze nejakej schudnej kompromis se dá vzdycky nějak vymyslet, ruzne to zkombinovat, střídat...

Zuzuli já to mám teď v plánu střídat, jen co bude mimino ochotný se odloucit od prsa na dyl než 20 minut (přehanim, ale ne moc), proste trávit čas o samotě se starší 

žluťásek Jo, já jsem dneska zrovna tomu tatínkovi, co jeho syn vodí ségry do školky a školy toho kluka hrozně chválila. Tak měl radost a ptal se me na detaily, jak to vypadá. No tak řekla jsem to pěkně, ale ani jsem nekecala. Takhle nějak bych si představovala, že bych vodila svoje děti já a on to zvládne puberťák! 

Já bych se vymezila proti tomu, že malý vekový rozdiel znemožňuje rodičům se věnoval pořádně oběma dětem. Nejdu hodnotit ty moje, to udělají samy. ale jedna z mých nejrannějších vzpomínek z dětství je, že s mamou si uděláme "kávičku" a ona mi kreslí do sešitu. Ona kreslila hezky, docela složité věci. třeba tam byla mapa země. 

Kdyby ségra nebyla nebo později, čučím v té společenské době zcela jistě v jeslích, takto jsem šla až do školky. 

​jo presne, ja mam nejvic detskych vzpominek na mamku kdyz byla na materske s brachou.

Som najstaršia zo 4 súrodencov, keď som mala 4 roky, narodila sa najmladšia sestra, pamätám si, ako s ňou mama prišla z pôrodnice. Spätne si uvedomujem, že mať 4 deti v priebehu 4 rokov bol asi dosť záhul, ale z pozície dieťaťa som to nevnímala. Pravdupovediac, neviem si predstaviť mať väčšie odstupy medzi súrodencami. Ani medzi bratrancami a sesternicami nie sú väčšinou nejaké veľké odstupy, väčšinou 2 - 4 roky, výnimočne viac. Vzťahy so súrodencami mám celkom dobré. Mladšia sestra niekedy hovorí, že na mne sa rodičia učili a pri nej a ostatných mladších súrodencoch už neopakovali niektoré chyby. Myslím, že sa nám rodičia venovali dosť (avšak vyrástla som na dedine, t. j. nechodili sme veľmi do krúžkov (iba tých, ktoré ponúkala naša dedinská ZŠ, aj to zväčša iba ja, súrodenci nemali veľmi záujem o krúžky) či jazykovky, to by sme museli chodiť do okresného mesta, 25 km) a to otec pracoval dosť mimo miesta bydliska, chodil na týždňovky, neskôr aj na dlhšie do roboty, zďaleka nebol každý deň doma. Bývali sme však so starými rodičmi, t. j. mame pomáhali oni. Cez prázdniny k nám niekedy chodievali aj bratranci a sesternice, t. j. starí rodičia mali na starosti niekedy aj 7 - 8 detí a zabavili sme sa. Naši s nami chodili dosť na jednodňové výlety, keď sme boli deti, najmä do blízkeho okolia (do ZOO, kúpať sa), na väčšej dovolenke na týždeň mimo domu sme prvýkrát boli, keď som mala 12 rokov, pri mori či niekde ďalej v zahraničí (mimo návštevy rodiny v Čechách) sme s rodičmi nikdy neboli a ani nám to nechýbalo. Veľa závisí od životného štýlu rodiny a miesta bydliska. Naši nešportovali, neboli zvyknutí cestovať, neviedli k tomu ani nás.

Já mám ségru jen o rok starší, což je teda extrém, ale myslím, že to moc neprospělo ani našemu vzájemnému vztahu, ani mému vztahu k sobě a světu, jak jsme byly všude spolu. Ji to obtěžovalo, já se dlouho učila a vlastně pořád učím vystupovat sama za sebe. Plus teda ze srovnání (které je asi přirozené, když jsme vypadaly skoro stejně) jsem vždycky vycházela jako ta horší (neprůbojnější, stydlivější, nesamostatnější, míň šikovná, vlastně i línější - ona byla vždycky ochotnější toho ujít víc). Ale asi to bude částečně i povahou, ona je společenský extrovert, já spíš introvert.

Moje děti jsou o necelé 3 roky, zatím to pro jejich vztah opticky vypadá jako hodně, ale postupně se to smaže, že jo. Ale u mě asi příroda ví, co snesu, cyklus se mi rozjel jen pár měsíců před druhým otěhotněním a teď 15 měsíců po porodu taky pořád nic, takže já bych ani děti pod dva roky od sebe mít nemohla .

Zuzuli aha, no na výlet do skal s kočárem nevyrazíš. Ale je pravda, že moje děti spaly hodně a nosítka rádi neměly (a já bych nedokázala je osm hodin nosit).

​ale vyrazíš...

Zuzuli já to mám teď v plánu střídat, jen co bude mimino ochotný se odloucit od prsa na dyl než 20 minut (přehanim, ale ne moc), proste trávit čas o samotě se starší 

​Já jsem taky myslela, že budu trávit nějaký čas o samotě se starší, ale ona nechce. Když jsem nějaké aktivity navrhovala, tak se napřed ujišťovala, že s sebou vezmeme i miminko, a když jsem řekla, že ne, tak řvala, že chce být s miminkem. Tak jsem se na vymýšlení aktivit pro šestiletou vykašlala a dál si žijeme svůj život s oběma dětmi po boku.

Anema já mám sestru o skoro 4,5 roku mladší a taky to nebylo ideální. Ona byla za toho malého mazánka a jak jsem byla zvyklá být do jejího narození sama středem pozornosti, nesla jsem to hodně těžce. Trochu to vyčítám rodičům a babičce, která s náma bydlela a sestru hodně opečovávala. Já jsem začala ze dne na den slýchat, jak už jsem velká a musím sama, jak mám mít jako starší rozum, jak ona je malá a potřebuje to a to... takže si myslím, že důležitější než věkový rozdíl je to, jak se s tím zachází.

Evaeva 

Ty v tom jak říkáš větším rozestupu hledáš furt nějaké komplikace, které vůbec nemusí nastat. Stejně jako můžou nastat komplikace u malého rozestupu.

Zuzuli aha, no na výlet do skal s kočárem nevyrazíš. Ale je pravda, že moje děti spaly hodně a nosítka rádi neměly (a já bych nedokázala je osm hodin nosit).

​vylet do skal s kocarkem neni problem. Absolvovali jsme nekolikrat, ale tatinek holt musel obcas nosit :)

Mohučanka tak to je ideální!

Kokoska jo, to určitě! Tohle je hrozné, když se tomu staršímu stane.

Já si rozhodně nemůžu stěžovat na to, že by se nám hlavně máma nevěnovala, hodně nám četla, hrála si s náma. Ale asi nás furt brali jako jednu jednotku a individuální rozdíly dané věkem nebo povahou moc nedělali, chodily jsme třeba vždycky do stejných sportovních oddílů. Jako, zatím to beru jen z vlastních vzpomínek, nenašla jsem moc odvahu tohle téma mezi mnou, mámou a ségrou otevřít. Ony jsou jednak celkem dominantní, tak se bojím, co bych se dozvěděla. A za druhé bych nerada, aby to vyznělo jako nějaké výčitky nebo tak, to nikam nevede.

Evaeva třeba ten třetí bude nespavec s max. 45 minut v kuse.

Btw. víte už, jestli holčička nebo chlapeček?

Evaeva 

Ty v tom jak říkáš větším rozestupu hledáš furt nějaké komplikace, které vůbec nemusí nastat. Stejně jako můžou nastat komplikace u malého rozestupu.

​To je pravda. Ten vekový odstup je málo podstatný,  skôr ako sa k tomu postavia rodičia, viď Kokoska .

A keďže včera Lukasko na záhradke prejavil záujem, že lepšie by sa mu hralo s kamarátom (To úplne prvýkrát), tak som dnes bratovi napísala, že ak by chceli, môžu nám na prázdniny požičať synovca. Asi to neklapne,  ale uvidíme. 

Omezení mezi sourozenci navzájem je jedna věc. je to teda relativní, ale představa že sedím s miminem v kavárně, zatím co je tatínek se starší ve skalách, mě spíš naplňuje vztekem a frustraci, než že bych to popsala jako win win situaci především mi přijde, že ty větší rozestupy a třeba tři deti znamenaji, že má človek doma pomalu deset let batole, které ho v lecčem omezuje. Já jsem děti vždy chtěla, ale nemám je úplně jako celoživotní program. Vlastně jsem si trochu přála dvojčata, abych měla ten začátek za sebou najednou a rychle.