Potrefenáhusa jen prezit ten hluk a bordel co to generuje

711990 to říkáš jako matka jedináčka, dvě děti generují úplně stejný hluk a bordel jako čtyři

Evaeva neee, to rikam po zkusenostech z tehlech navstev:D

711990 no právě, porovnáváš to s jedním dítětěm, co máš obvykle doma. Když tu mám neteř a synovce, uklízíme večer úplně stejné množství hraček (skoro všechny) jako když tu jsou jen kluci. S hlukem je to stejné.

Evaeva no v tom pripade nechapu, ze si nekdo dobrovolne porizuje vic kousku!ale je to skvely, jak uz si hrajou s kamosema sami a kolikrat i zavreny v pokojicku

711990 víš co bordel a hluk dělají hrozný a nesnáším to. (Zrovna si dohráli na zbíječku a zametač či co, což obnášelo neustále zapnuté dětské šroubováky na baterky ) Ale zase si spolu vážne vyhrají. Když je tu jen jeden, potřebuje mně mnohem víc.

Potrefenáhusa Ony se ty děti zabaví. Ale teda přiznávám, že přes zmíněné benefity mě i tak dost psychicky vyčerpává, když má dcera návštěvu. Mám to vnímání domova hloupě nastavené a jakákoli návštěva je holt invaze :(

DruI mám to stejně. Plus teda naši kluci nikdy neudělají takový bordel, jak když tu je byť jen jeden kluk navíc. A mě nejvíc nervuje ten kontakt s rodiči, musím přiznat. Zvlášť jedna máma synova kamaráda je hrozně ukecaná a když si přijde pro svého synka, zabere to minimálně půl hodiny stání ve dveřích a mluvení. Jednou jsem ji pozvala na skleničku a naivně si myslela, že si jako na dlouho dopředu všechno řekneme (ona řekne) a ty následující kontakty to trochu zkrátí, ale houby, má co povídat pořás. Přiznám se, že půl hodina zbytečného plkání mi připadá jako hrozná ztráta času, mně to potom fakt chybí a těžko ten čas doháním. 

Tak jsem dojela s plnym autem na tabor rodicu s detmi. Uz to bylo pro me "velka vec". Dokonce jsem nezabloudila, projela prazsky okruh na prvni dobrou a nic podstatneho nezapomnela. Ale syn to nejak nedava, je v nejmladsi skupine asi mozna i nejmladsi, jediny nemluvici (triletaci). Odmita se zapojit, vetsinou vriska kdyz ma byt jen opustit piskoviste.  Proste to tu protrpime na detskem hristi a kategorii taboru dam na par let k ledu. Aspon tu dobre ji, to zas musim kvitovat. Doufam, ze se vubec nekdy rozmluvi a jinak bude proste trochu introvert po me. 

Pinot Noir Priznavam, ze tezce nesu i navstevy dospele natoz detske. Porad doma nemame hotovo, iracionalne se stydim na bordel, nedodelane oblozeni nebo chybejici dvere. Muz by si lidi klidne zval, ale zatrhnula jsem to. Na neutralni pude se ale vidam rada. 

Pinot Noir u nás vždycky jeden vymyslí nějakou hlučnou blbost, druhý se toho chytne, první přídá na intenzitě a pokračují společně. Samotný jeden by bez té odezvy hned skončil.

Jos v tomhle jsou dětské návštěvy lepší, těm je bordel a nedodělky jedno

Třeba se syn ještě na táboře rozkouká, asi je tam na něj moc dětí a akce.

Jos já mám návštěvy moc ráda, jsem ráda hostitelkou, mám ráda i návštěvníky, kteří se zdrží celý, klidně i prodloužený víkend, hodně lidí v domě mi nevadí... Ale potřebuju to mít naplánované, mít tomu vyhrazený čas, nadpracováno v práci, mít vyřešeno, kdy se v ty dny, kdy tu někdo je, budu věnovat zahradě, počítat s tím, že budou trochu fofry a zmatky. Ale když mám v laptopu rozúčtovaný doklad, na plotně krémovou polívku, Viktor má na stole rozložené váhy a pět kilo rýže a čeká mě hodina s konví na zahradě a do toho mi někdo ukradne  minimálně 30 minut, když by předání kluka mohla být pětiminutová záležitost, to mi fakt drásá nervy.

Tak okrem krabice na veci na vyt.vychovu máme do školy všetko pripravené zošity si Lukasko sám podpísal aj obalil. A už sa má občas na niečo školské opýta, tak snáď to bude lepšie ako škôlka. Terén som mu uz ukázala, to pozná. 

Tak jsem dojela s plnym autem na tabor rodicu s detmi. Uz to bylo pro me "velka vec". Dokonce jsem nezabloudila, projela prazsky okruh na prvni dobrou a nic podstatneho nezapomnela. Ale syn to nejak nedava, je v nejmladsi skupine asi mozna i nejmladsi, jediny nemluvici (triletaci). Odmita se zapojit, vetsinou vriska kdyz ma byt jen opustit piskoviste.  Proste to tu protrpime na detskem hristi a kategorii taboru dam na par let k ledu. Aspon tu dobre ji, to zas musim kvitovat. Doufam, ze se vubec nekdy rozmluvi a jinak bude proste trochu introvert po me. 

​absolvovala jsem tabor pro rodice s detmi minuly tyden. S tou moji triletackou to bylo ze zacatku podobne narocne, furt nejake vejskani, odchazeni, odmitala se zapojit do programu... K tomu starsi sestileta, ktera chudak musela casto cekat nebo se prizpusobit mladsi sestricce, az parkrat jeji frustrace dosahla vrcholu a bouchla taky... Tak od 3. dne si to ale trochu sedlo, ony se tam rozkoukaly, ja vlastne taky, nasly jsme nejaky system abychom si to uzily, starsi dcera si nasla kamaradky, se kterymi treba travila nejaky cas bez nas... Ucast na programu byla dobrovolna, tak jsem se pak nestresovala, ze nemame neco splneno. Odjizdela jsem domu sice rada, ze uz na ne nebudu sama, ale i tak to byl moc pekny spolecny cas a pristi rok vyrazime zas  

My se včera vrátili od našich. Bylo to skvělé a bude se nám stýskat, ale od některých řečí si ráda odpočinu: to od vás neznám, to vy jste nedělali, já jsem vás nemusela uspávat, vy už jste dávno... A když mne naštvali a zvýšila jsem hlas, tak hned nekřič na ně!

Jako jsem ráda, že mamča je laskavá a mírná babička, daleko víc než byla jako matka, ale taky by si to chtělo vzpomenout, jakými metodami dosáhla toho, že jsme od miminka spali samy a celou noc, vše jsme bez odmlouvání snědli, nevztekali jsme se atd. atd.

dzizisketa no a nebo si to proste nepamatujou...my teď taky doma premejsleli, jestli i starší dite tak strašně pořád řvalo jako teď to malý a asi jo? Ale ja si to nepamatuju (pamatuju si, jak si na to někomu stezuju a taky jak jsem ji parkrat měřila teplotu, jestli není nemocná) a to je to jen dva a půl roku, ten čas je fakt milosrdnej, naštěstí! 

dzizisketa to me rika i moje mama, ackoliv si trochu neuvedomuje, ze prvne mela me, a bratra az po 10 letech, takze 2x jedinacka...

dzizisketa ja myslim, ze to rikaji vsichni prarodice a ze si to fakt nepamatuji 

Potrefenáhusa souhlasím, člověk hrozně rychle zapomene. Tento týden jsme v Praze, děti nemají žádný tábor ani hlídání, muž i já normálně pracujeme (teda on normálně pracuje a já bych MĚLA pracovat) a ráno jsem přemýšlela, jak jsem to sakra dělala minulé prázdniny s tou prací, kdy jsme byli za celé dva měsíce jen týden na dovolené a zbytek jsem pracovala s oběma kluky za zády. No a nemůžu si vzpomenout! Ale vůbec. Z celých prázdnin si vybavuju právě jen tu dovolenou. No ale nevyhodili mě, nějak jsem pracovat musela, že jo.