Kan u nas se zas rikalo Clovece, pricin se, a Panbuh ti pomuze! 

jinak musim rict ze jsem dost zirala, kdyz par let zpatky psycholozka presvedcovala meho syna, ze je lekarka

Potrefenáhusa Jsi hrdinka. Já mám o půlku dětí míň a psa beru fakt jenom tehdy, když není zbytí. I vstávat ráno o hodinu dřív, abych ho mohla vzít samotnýho ven, se mi pořád vyplatí.

Evaeva ono to casem taky prislo znovu na pretres, nastesti pak uz byli dotazovani rodice. Zrovna ted o dusickach pry byl o posledni veci cloveka velky zajem, kdyz byli na hrbitove.

Zina bylo to strasny, dostrkat na náměstí 40kilovej kocar po historickým svažujicim se chodníku samej vymol a obrubnik, v jedny ruce pes, v druhy ruce pytlik se psím hovnem, kterej nebylo kam vyhodit, bylo fakt narocny a dost mi to naplnilo emoční hrnicek, takže na housatko rasící ségru už moc nezbylo 

Tabea Nam nedavno chcipla ryba v akvarku a pritel ji splachnul do zachodu. Takze ted dvojcata tvrdi, ze az nas pes umre, tak ho taky splachneme do zachodu. Me nastesti zatim nikam splachovat nechteji :-D.

Ja se snazim nelhat, ale s temi doktory je to tezky. Nejvic se mi asi osvedcilo nic si nevymyslet, ale taky zbytecne neprotahovat ten stres nejakyma dlouhyma pripravama. Treba odbery hlasim nejdriv den predem. Nejhorsi, co bylo, ze jsem se synem sla na odber a na miste zjistila, ze to misto pred pul rokem zrusili, a museli jsme druhy den jinam. A pak jednou u zubare, kde se syn rozbrecel ve dverich a poslali nas domu s tim, ze mame prijit zitra az se uklidni. No takze dalsich 24h stresu. Ale ja ty deti zacinam chapat. Treba u toho zubare to bylo pokazde martyrium, plac behem celeho zakroku, dalsi dva dny jako umuceni, stvalo me, ze se nedokaze ovladnout, vzdyt to se musi vydrzet. A pak jsem k te doktorce presla i ja a teda ona je dost ras, sama to u ni taky nejak hrdinne nedavam

Kokoska mně tyhle dotazy vůbec nedělají problém, víc mi vadí ty, na které nejsem schopná odpovědět bez zjišťování informací.

Vari

notnaJežíšek je jediná lež, kterou provozuju;) Ale přiznám se, že otázky na to, kde Ježíšek bydlí, jak ví, co chtějí,... mi jsou nepříjemné, vždycky se snažím to zahrát do autu.

Jinak jim fakt nelžu o ničem (samozřejmě nemusím říkat vždycky všechno). Na všechny dotazy odpovídám popravdě. Nikdy jsem jim neříkala, že musí do školky, protože já mám práci, když to nebyla pravda. Když někam jdu, vědí kam, říkám, proč je nechci sebou,...

​Mym dětem by to bylo hrozně líto, oni chtějí všude se mnou, kdybych řekla, že jdu s kamarádkou do kavárny, cítily by to jako velkou křivdu, že nejdu i s nima. Jeste chodím hrozně ráda ráno na procházku, a to by taky bylo zle, jako časem by si na to zvykly, ale proč tomu vystavovat je i tatínka, když to časem pomine, přijde mi to zbytečný. Prostě jedu na nákup. Nebo se ptají, proč nejsou odpoledne že školky u babičky, nechtějí tam spát, tak je nejjednodušší říct, že je v práci a deda má taky nějakou práci, nevím co bych jim měla říkat. Někdy je to prostě jednodušší, pro všechny. 

Evaeva ja jsem mela asi zbytecny strach, aby se dite nevydesilo, ale od rodicu to pak vzal pry normalne a byl na vsechno zvedavy.

Karja podle mě to vždycky nakonec praskne a za to mi to nestojí. Ano, jednodušší to je.

Kokoska chápu. Ty děti to fakt berou jinak. Já jim teda i vyprávěla o "duši', prostě že po smrti už je to jen tělesná schránka. Pro kluky tohle vůbec není nějak divné téma, ptají se mně, na co ten který příbuzný umřel, co se s tím popelem dá dělat,... úplně stejně jako se ptají, jestli půjdeme odpoledne ven.

EvaevaJá myslím, že záleží jak moc kecáš. Jestli hodně nebo jen zaobalis tu pravdu jinak:D. To že radim kamarádce s praci nebo jsem s ní na výletě, to u čtyřletých děti nemůže prasknout. 

Karja no nevím, u nás by to přineslo deset následných otázek, takže bych si musela vymýšlet mnohem víc. Ale to si musí každý určit sám, co je pro něj důležité. Pro mě tohle důležité je.

Když někam jdu, vědí kam, říkám, proč je nechci sebou,...

​Už se vidím, jak jim říkám "jdu na drink protože mi po celým dni lezeš na nervy!"  (bavím se, ale taky jsem tým "dětem nelhat", jednou jsem v tom smyslu i instruovala tchýni, která vzápěti použila nevinnou lež a pochopila...pak mi dokonce dala za pravdu a omluvila se! 

Zina bylo to strasny, dostrkat na náměstí 40kilovej kocar po historickým svažujicim se chodníku samej vymol a obrubnik, v jedny ruce pes, v druhy ruce pytlik se psím hovnem, kterej nebylo kam vyhodit, bylo fakt narocny a dost mi to naplnilo emoční hrnicek, takže na housatko rasící ségru už moc nezbylo 

​bolí mě žaludek, jen to čtu...

Evaeva Ty jo, no, u nás se nějak neptají, nikdy to nepřineslo žádný problém, asi volím správně nudné zastupné věci .Ale už rostou a je fakt, že třeba akceptují, že máma jela na nákup sama, ale taky je lepší jim to říct až po:-D ALe když jsou to věci, o kterých vím, že by taky hodně stály, tak jim to radši neřeknu, ať nejsou zklamané.

Ty jo, já nemám vůbec žádné vánoční dárky jako jednotlivě, všechny dárky mě napadají společné. Jakože je to velká věc, velká jedna hračka....To je blbý. Vždycky bych tu druhou musela jako přihodit z nutnosti, což přihazovat věci jen tak co nejsou za pár korun se mi uplně nechce. Vůbec mi to letos nevychází jako vloni, že dvě panenky, dva kočárky....Když to napíšu té jedné, bude si to furt nárokovat a mít skoro všechno dohromady bez vlastních balíčků, nic moc...

Tabea ono to takhle intenzivni bylo naštěstí jenom chvíli...no, dost jsem u toho myslela na muže, kterej sw pokazdy strašně diví, proč jsme nechali psa doma, když jdem sami .... už jsem psa i jednou zapomněla uvazanyho u hřiště a musela sw pro nej vracet

ale dobrý bylo, ze v půlce cesty vyšla z jednoho domu holcicka s lucernickou v ruce a volala: "Mami, mami, to je Kačenka!" ❤️